Česká služka aneb Byla jsem au-pair
Petra Braunová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5538/ceska-sluzka-aneb-byla-jsem-au-pair-5538.jpg
4
180
43
Tato kniha vypráví o příběhu 22leté Petry Braunové, která se rozhodla po otevření hranic v roce 89 "poznat svět". Její otec se v koncentračním táboře seznámil s jedním Francouzem a po otevření hranic dohodl své dceři pobyt ve Francii. Petra ihned odjela do Francie a po několika dnech se jí naskytla možnost dělat au-pair. S radostí přijala. A tak se ocitla v rodině Forretierů, kde hlídala dvouletou Alexandru. Pravda, nebylo to lehké, protože nikdy předtím děti nehlídala a malá Alexandra jí to rozhodně neulehčovala. Ale jednoho dne se Eleonora (Alexandřina matka) sbalila a odešla i s malou Alexandrou. Až později se Petra dozvěděla, že Eleonora zjistila, že ji manžel podváděl. A pak přišla další nabídka k práci. U Pouchardových se měla starat o čtyři kluky, se kterými si užila hodně starostí i radostí. Začalo se jí stýskat po domově a proto se chtěla vrátit domů do Prahy, ale syn onoho Francouze, který jí do Francie pozval, jí sehnal další práci. Tentokrát se měla starat o domácnost v jedné hudebnické rodině. Poté v severní Francii, kam se přestěhovala, dostala na dva měsíce na starost dvě patnáctiletá děvčata, devítiletého Vincenta, šestiletého Valeriana a tříletého Gilberta. Jejich rodiče mezitím byli na dovolené na Novém Zélandu. Ale když se rodiče vrátili, už se opravdu rozhodla jet domů. Doma, kde už dlouho nebyla, jí připadalo všechno cizí. Ale doma dlouho nepobyla. Na jedné procházce se seznámila s jednou milou Francouzkou, která pocházela z Belgie. Měla dvě děti a třetí se mělo narodit co nevidět. Odjela s nimi do Belgie, kde jako chůva jejích tří dětí zůstala dva roky. Ale po čase si začala uvědomovat, že kariéra au-pair není to, co si vždy představovala. Rozhodla se vrátit se domů do Prahy; a to definitivně. S těžkým srdcem se rozloučila jak s dětmi tak s jejich rodiči a vrátila se domů do rodné Prahy...... celý text
Přidat komentář
Zajímavá a čtivě psaná kniha, na podobný příběh moc často v knihovně nenarazíte. Autorčin přístup mi byl velmi sympatický. Kniha je psaná s vtipem, často nedocenitelnou lehkostí a nadhledem, který se do všech těch vzpomínek vmísil (celkem by mě zajímalo, s jakým časovým odstupem autorka své zážitky sepsala). Autorka mě vtáhla do děje do té míry, že jsem začala uvažovat, zda bych si také na vlastní kůži nechtěla zkusit, jaké to asi je být au-pair. S každou rodinou se čtenář rychle seznámí a oblíbí si jednotlivé členy, ale po nedlouhé době se nimi musí zase rozloučit, někdy až moc rychle. Určitě doporučuji přečíst.
Dnes v noci přečteno, jako oddechovka dobrý, rozhodně berte knihu jako fakt čtení, u kterého nemusíte namáhat mozkové závity. Utvrdilo mě to v tom, že já bych nemohla dělat au-pair. Nepatřím mezi matky vychovatelky, které měly vařečku vždycky po ruce a fyzické tresty u nás nebyly na denním pořádku. Jsem víceméně - dle slov mých synů- psychický despota a tyran který dokázal zdeptat dětskou dušičku neustálým opakováním - a proč to nemůžeš udělat, proč nemůžeš mít jedničky, proč.... Ale samozřejmě byly situace, kdy facka a to nejen na zadek, ale i přes pusu ulítla a přesto že jsem se po jakémkoli výprasku, který jsem dětem uštědřila, chodila jsem se na děti v noci dívat a nadávala si, že jsem se neudržela. Ale nemyslím, že by je to nějak vyloženě postihlo- dnes , když na to vzpomínáme, tak s úsměvem a odměnou mi byla nedávno pronesená věta mého již dospělého syna- "ty mamko, ale že jsi měla nervy z ocele, já bych se řezal hlava, nehlava, když na to zpětně vzpomínám."
Proto bych nemohla být au-pair. Nikdy bych nesnesla, aby na mé děti vztáhnul ruku někdo jiný, nežli já a proto mají všechny au-pair na celém světě můj obdiv. Jak vydrží vychovávat bez použití fyzické síly.
Zajímavá kniha. Kdo přemýšlí o práci au-pair, měl by si to rozhodně přečíst. Autorka popisuje své zážitky, které jako chůva zažila a bylo to opravdu poutavé a poučné. A občas i úsměvné.
Kniha mi svým názvem a obalem připomínala typický dívčí románek a to větší mě čekalo překvapení! Nejenže kniha byla oceněna Zlatou stuhou IBBY, ale ona se tak dobře četla. Nemohla jsem od ní odejít - byla vtipná, poučná, někdy až odstrašující, prostě takové příjemné odpočinkové čtení.
Kniha přečtena velice rychle, téma zajímavé, některé momenty v knížce vtipné, pro zasmání, celkový dojem - nenadchla neurazila, ale jako oddechové čtení může být.
Rozhodně muselo být pro spisovatelku zajímavé "otevřít" nové dveře do Evropy po revoluci.
Skvěle napsaná kniha a co se týká tohoto tématu, tak zatím nejlepší co jsem četla. Připomíná mi to chvíle, kdy hlídám své mladší sestry.
Vzhledem k tomu, že v roce 1990 jsem sama byla v Římě jako AU - PAIR, tak se mi kniha moc líbila.
Zajímavé počtení skutečných zážitků z ciziny. Stojí určitě za přečtení. Minimálně pro všechna děvčata, která se chystají jako au pair vyjet do světa. I když jde o trochu jinou dobu, tolik se toho zase v tomhle ohledu nezměnilo. Autorka vše líčí bez servítků a s humorem.
Poučné pro všechny, kdo se pro práci au-pair rozhodují, pro ty ostatní alespoň čtivé.
Zajímavý pohled na práci jedné z prvních au-pair ihned po sametové revoluci. Oddechová kniha o nezkušené dívce vydající se do světa, která se čte docela dobře a má i své humorné okamžiky. Jsem zvědavá na druhý díl po dvaceti letech.
Celkem vtipná knížka, ale bohužel ve vás nezanechá žádné dlouhodobější pocity.
Vtipně popsané autorčiny zážitky z využité možnosti "vyjet ven" a nově nabyté svobody po roce 1989. Čtivé a pokud někdo uvažuje o au-pair povolání - doporučuji si přečíst.
Super, srandovní, prostě tohle je můj typ knih.
Začnu o kariéře au-pair trochu uvažovat, i když spíš jen tak pro zábavu, chci být novinářka nebo spisovatelka....
ale doporučuju!!!!
Prima upřímná kniha, která se četla úplně sama. Bylo to oddechové, zasmála jsem a jakožto možná budoucí au-pair i poučila, co může nastat.
Oceňuji v několika situacích autorčinu kreativní improvizaci v řešení problémů, fakt paráda:)
Ke knize jsem se dostala až teď, když vyšla v Albatrosu v uplně novém vydání a docela mě potěšila. Je to velmi vtipně psaný příběh ze života. Rozhodně stojí za přečtení!
Souhlasím s kamibe.
Milá beranko66 nemusela si tu knihu číst, nikdo tě k tomu nenutil a už samotný název knihy říká, že je to autobiografická kniha, která bude vypravovat o tom, jak autorka byla v zahraničí jako au-pair.
A myslím, že je dobře, že autorka takovou knihu napsala, protože takových knih moc není a jen lituji, že jsem si jí nepřečetla, než jsem odjela do zahraničí sama jako au-pair. Nejspíš by mi uštědřila hodně trápení a rozhodování :-)
Já s Berankou (nebo s Berankem?) její (jeho?) názor nesdílím. Uznávám, že se každému nemusejí líbit autobiografické příběhy. Na rozdíl od Beranky (Beranka?) si však nemyslím, že si touhle knížkou autorka zvedala sebevědomí. Prostě sepsala příhody ze života, podobně jako sepisují cestovatelé své příhody z cest. Je tam humor i vážnost a není to žádná těžkopádná četba. Ano, knížky jsou pro lidi, ale jako si na sebe nevzmeme každé šaty, právě tak nemusíme číst každou knihu. To je právě bezva, že je na světě taková pestrost - mají tu místo všelijaké šaty, všelijaké knihy i všelijací lidé :-)
Přestože kniha určitě má něco do sebe, nějak jsem se do ní nemohla začíst. Sice jsem ji přelouskala, ale...
Štítky knihy
Francie autobiografické prvky Belgie au pair, dívka k dětem autobiografie
Autorovy další knížky
| 2007 |  Ztraceni v čase |
| 2010 |  Ema a kouzelná kniha |
| 2014 | 3333 km k Jakubovi |
| 2017 | Dům doktora Fišera |
| 2012 | Tramvaj plná strašidel |
Kniha Česká služka aneb Byla jsem au-pair je v
| Přečtených | 316x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 36x |
| Chystám se číst | 35x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 3x |
Knihu jsem si vybrala náhodně v knihovně. Hned na začátku knihy se dozvíte tzv. desatero české služky.
Hlavní hrdinka je sympatická a bez příkras vypráví své zážitky o tzv. au-pair.
Kniha se čte dobře a rychle, jedná se o odpočinkové čtení.