Černá voda

27.01.2016

Nemohla jsem ji dočíst, ale zároveň ji nedočíst. Stále jsem se k ní vracela v mysli, ač jsem během ní četla další knihy. Téměř 20 let od vydání je příběh jakoby ze současnosti.

16.01.2016

Tak tahle kniha mě ani tak nezklamala jako naštvala. Mátožnost postav, nulový děj, neustálý popis něčeho nepodstatného... prostě utrpení na víc jak 500 stránkách. Detektivka to nakonec ani nebyla, thriller taky ne, možná snad cestopis skandinávských zemí. Každopádně jsem ráda, že už je to za mnou.

07.12.2015

Tak jsem nějak rozčarovaný z této knihy. Nemohl jsem se vůbec začíst , celkem složité na jména , střídající se doby a zdlouhavé popisování přírody. Kolikrát jsem chtěl i knihu i odložit , ale když čtu tak to musím dočíst. Posledních asi 200 stránek již to vše začalo do sebe zapadat , ale než jsem se k tomu prokousal.

24.09.2015

Tak takhle si představuju detektivní román. Jak se ty události, detaily, charaktery zapletou a nakonec do sebe vše zapadne jako dílky puzzle. Postavy se vyvíjí a jsou tak opravdové a lidské, na každém najdete chyby i světlé stránky. Vyprávění je ve volném tempu, často se mění osoby z jejichž pohledu je právě děj podáván a mnohdy trvá i několik odstavců, než zjistíte, kdo vám právě dělá průvodce. Někomu se může zdát, že nádherné popisy přírody zdržují, ale u mne výborně stupňovaly napětí a vytvářely tu úžasnou atmosféru - kombinace drsné poetické krásy prodchnuté temnem a strachem. Do toho se mísí témata návratu ke kořenům, ochrany přírody, rodinných vztahů a mnohé další. Často je důležité právě to zamlčené.

21.09.2015

Románem s detektivní zápletkou Černá voda jsem Kerstin Ekman propadla. Kniha má 544 stran, ale čte se snad sama od sebe. Autorka sleduje osudy tří hlavních postav, takže jednotlivé kapitoly knih dějově skáčou nejen mezi těmito (a občas i dalšími postavami), ale i časově. Je to pro mě nezvykle psané, ale v ději jsem se neztrácela, naopak jsem si ty velice osobní příběhy vychutnávala. Z mého pohledu jsou nosnou myšlenkou díla vztahy mezi muži a ženami napříč generacemi, a zároveň kontrast mezi způsobem života generace prarodičů a jejich vnuků (byť to na tento aspekt není kladen takový důraz jako ve Vlčí kůži).
Ze skvěle napsaného románu jsem si sama pro sebe odnesla ponaučení, že s nejbližšími je třeba mluvit i tom bolestném, i o tom, "o čem se nemluví", protože mlčení věci komplikuje a v krajním případě může vést až ke zkáze.
Mimochodem, čtenář ve finále zjistí, že všechny vraždy, ke kterým v románu došlo, byly spíš jen velice nešťastnými omyly, o to víc kniha vyznívá kritičtěji vůči "nepraní špinavého prádla na veřejnosti", jak se u nás říká.

25.08.2014

Zpočátku ne úplně jednoduché čtení a zvykání si na styl psaní....první část pro mě byla záhadou, ale ve druhé do sebe vše tak dokonale zapadlo, že mi dokreslení téměř banálních událostí, o kterých jsem četla se značným nepochopením 100 či 200 stran předtím, přišlo geniální... nejde tak úplně o detektivku a klasické vyšetřování vraždy....jako spíše o psychologickou rovinu a osudy všech zúčastněných po jedné obzvláště temné svatojánské noci.... ač jsem se s ní chvílema prala, nakonec mě totálně pohltila a dočítala jsem více než spokojená :)

03.05.2014

Kniha plná dlouhosáhlého popisování. Na jednu stranu se mi líbila svou nezvyklostí, typicky švédským chováním lidí (které mi po půl roce ve Švédsku stále zůstává záhadou) a zvláštním příběhem. Na druhou stranu ale vždy poznám velice jednoduše, zda se mi kniha líbí. a tahle mi na stole ležela dobrý měsíc a do čtení jsem se spíše nutila. Střídají se zde pasáže popisů přírody na dvě stránky, které člověk očima jen rychle přejíždí a téměř nevnímá a pasáže, které jsou velice zajímavé a které jsem ještě nikde jinde nečetla. Kniha stojí za přečtení, možná se k ní ještě někdy vrátím, že by to byla ale nějaká bomba, to bych neřekla. Je to ale příjemné odlehčení od "amerického stylu", tady se nic nevysvětluje, za každým činem nejsou napsány veškeré pohnutky proč to či ono člověk udělal. Příjemná změna.

24.04.2014

Jsem asi divná, ale mně se to moc nelíbilo. Chvílemi mi to přišlo vysloveně divné, jasně - chvílemi mě to i bavilo. Ale každopádně mi nade vše pila krev hlavní hrdinka - naivní, až neuvěřitelně hloupá. Třeba to, jak táhla tu svoji holčičku v noci po horách a jak neuvěřitelně spoléhala na toho ještě více nepochopitelnějšího Dana... no skoro bez mozku. Pardon :-)

09.03.2014

Pro mě příjemné překvapení. Nejedná se o klasickou detektivku, ale kniha má úžasnou a silnou atmosféru a dokáže vás vtáhnout a pohltit.Severská příroda, lesy, jezera a všudypřítomná temnota jak v přírodní scenérii, tak v lidském nitru. Někdo dokáže se slovy dělat zázraky. Vynikající, ale záleží samozřejmě na vkusu. Kdo čeká detektivku plnou děje a zvratů, bude zklamaný.

27.02.2014

Vynikající. Kniha se mi velmi líbila a ráda se k ní v budoucnu vrátím. Nejedná se, jak už bylo řečeno v komentářích níže, o typickou detektivku, spíše o směs několika stylů. Kromě vraždy se autorka věnuje popisu uvažování jednotlivých postav, přírodě a vedlejším příběhům. Celá kniha je rozdělena na dvě části, první se odehrává někdy v 70. letech a druhá v současnosti(rozuměj počátek 90. let), líbilo se mi, jak se příběhy postupně rozplétají. Je pravdou, že mi trvalo přibližně 150 stran, než jsem se začetla, dokonce jsem uvažovala, že knihu odložím. Počáteční nechuť mě však přešla a vystřídalo ji nadšení.

24.02.2014

Knížka se čte dobře, ale první část je taková lyricko-epická. Postavy pořád mudrují a mudrování střídá mudrování. Autorka, nevím proč , má oblibu popisovat jak někde něco nebo někdo smrdí nebo páchne. Ještě jsem nevstřebal jeden zápach a už tu byl popis druhého. Ve druhé části po dvaceti letech už autorka popisuje pátrání co se vlastně stalo. Jak jsem psal knížka se četla dobře, ale dějově nic moc.

Knihu jsem po 150 stranách odložila. Nebavila mě, autorčino psaní se mi nelíbí, a navíc jsem se těžce orientovala v postavách i ději.. Zatím ale nehodnotím, třeba se ke knize vrátím ...

10.02.2014

Kniha je v severských zemích už 20 let starou a prověřenou klasikou, nicméně je to text pozoruhodně současný. Jak už je ve skandinávské krimi zvykem, kromě samotné vraždy se ze tematizuje třeba necitlivá likvidace lesních porostů, snaha levicově zaměřených komunit o návrat k přírodě, problém alkoholismu v odlehlých oblastech, nekonvenční přístup versus konformní postoj většiny bránící agresivně "normalitu" a samozřejmě postavení ženy ve společnosti (ale bylo by klidně možné pokračovat: deprese, mýty, dysfunkční rodinné i partnerské vztahy...). Jakkoli to může znít poněkud tezovitě, autorka nastíněné motivy zpracovává poetickým jazykem a vkládá do paralelně se odvíjejících linií tří odlišných jedinců, které spojuje nejprve jen jejich osamělost a posléze i osudové okolnosti. Příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách (nedořešená minulost 70. let / "současnost" o 18 roků později) tedy čtenář nahlédne z perspektivy učitelky Annie Raftové, místního lékaře Birgera a mladíka Johana, jehož ošemetná situace zažene daleko od domova. Melancholická črta, která atmosfericky vykresluje krajinu polárního kruhu, kde v zimě panují více než dvacetistupňové mrazy a v létě bílé noci, sice ukazuje bestiální vraždu už na začátku, ale v regulérní detektivku se znovu proměňuje až někdy po čtyřsté straně. Jak totiž uvádí doslov, jde spíš o existenciální román s krimi zápletkou. A je už jen symptomatické, že obě zásadní zabití se odehrají vlastně v důsledku omylu.

09.01.2014

Černá Voda je malá zapadlá vesnička na severu Švédska obklopená lesy, horami i břehy temného jezera. Tento netradiční detektivní román je úvahou nad soužitím člověka a přírody, není to tedy jen klasická detektivka, jak píše uživatelka Melanka. Vedle úvodního mordu je tu mnoho severských přírodních motivů, mýtů, lidských vztahů, skupin, tradic, zápletek, symbolů. Například voda je tu klíčovým symbolem času, běhu života a proměnlivosti. Popravdě asi prvních padesát stran jsem přečetl bez nadšení. Vyrojila se tu spousta švédských jmen, výrazů, vyprávění bylo občas nezvyklé, někdy jsem ani nevěděl co čtu a proč to čtu. Když jsem si však zvykl na autorčin styl, začala být kniha zajímavá, netradiční a napínavá. Zvláště pak druhý díl knihy, který všechno objasnil a vysvětlil, jsem přečetl „na jeden zátah“. Nakonec jsem byl rád, že jsem na knihu narazil, její obsah mi zůstal dlouho v paměti. Ale četl jsem i lepší.