Stírací losy

05.02.2024

Dávám méně hvězdiček ne proto, že by se jednalo o horší četbu, ale nejsem si jistý, jestli jsem plně pochopil její obsah. Možná je to i proto, že čtu sérii knih odprostředka, i když si myslím že se jedná o samostatný příběh a nemusím jednotlivé části číst chronologicky tak jak byly napsány.

Avšak některé části děje mě zaujaly. Například úvahy farářky o víře a zvláště to, kolik pochybností může mít věřící člověk, ačkoliv je věřící. Jak lidské.
Velmi by mě zajímal také vztah Švédů k norštině, což je problém s kterým jsem se setkal i v jiné severské literatuře a zřejmě je stále aktuální. S tím také souvisí vztah obyvatel k Laponcům (Sámům), což je věc v Evropě unikátní.
Velmi se mi líbila část, která popisuje jak se Ingerfrid stará o ovce a popisuje jejich bahnění.
Abych to shrnul, tak je tento příběh plný zajímavého severského prostředí.

19.12.2021

Zase moc pěkné.Krásná severská trilogie,která asi není úplně pro všechny čtenáře.
Ale mě se stejně nejvíc líbila dvojka-Poslední pramen.

25.11.2020

Nádhera! Oproti druhému dílu, který se mi nečetl snadno, mě tento závěrečný díl trilogie nadchl.
Třetím dílem se mi vše z předchozích dvou knih konečně propojilo, občas jsem musela nakouknout i do nich a pak jsem se začetla více než při jejich prvním čtení, protože jsem se nyní více orientovala.
Okouzlil mě intimní popis duchovní cesty hlavní hrdinky, její obrácení, její opravdové hledání Boha a touha po hlubokém vztahu s nim.
Pro milovníky a přívržence Kerstin Ekmanové poznamenávám, že podle jedné epizodky z tohoto dílu byl natočen i film Vlk (Varg 2008), který sice není nic extra, ale můžete zde vidět věrohodnou představitelku románové Risten, její syny, Eliáše i osmistěnný domek po strýčku Larsovi a nakouknout tak do oné slavné vesnice Černá Voda. :-)

08.05.2019

Pro mně nic moc

20.02.2019

Završení trilogie, které doplní osudy postav o další generaci a odhalí další příběhy těch, které už známe z dřívějších dílů. Část odehrávající se v Černé Vodě je opět krásná, s barvitým jazykem a popisy přírody i života lidí. Trochu horší pro mě byly části ze Stockholmu a Indie, tam jsem zdaleka neměla pocit, že na těch místech s postavami "jsem" - možná je to i samotnou Ingou, protože tyhle charaktery, které nevědí coby, mi trochu pijí krev. Celá trilogie mě ale nadchla, i když uznávám, že masové popularity se asi nedočká.

13.10.2018

První díl byl prostě nejlepší,zbytek už byl velmi zdlouhavý,prostě jsem čekala víc.

28.02.2018

Poslední díl trilogie Vlčí kůže je zpočátku o něco slabším článkem, přestože se vine ve stejném melancholickém a nedějovém duchu, ale druhá polovina knihy je opět krásná - příběh nevýrazně "šedé" Inge ve Stockholmu a její ubíjející nespokojené úvahy o náboženství se naštěstí stejně jako ona mění po jejím přesunu do Černé Vody v severním Švédsku a náboženské tápání je vytěsněné životem, popisem podmínek severu a zanikajícími zlomky sámské kultury.
Tato trilogie podle mě nikdy nebude mít spousty čtenářských příznivců, je hodně specifická a psaná především pro "severské" povahy. Prostě se musíte pročíst pod zamrzlý povrch.

22.09.2017

První autorčina kniha, kterou jsem měla možnost si přečíst a i když jsem ji nehodnotila špatně, myslím si, že i na delší dobu poslední. Nejedná se vůbec o jednoduché čtení, kniha vyžaduje čtenářovu plnou pozornost a jelikož jsem nečetla předchozí díly, mátly mě změny jmen u týchž postav. Rovněž v knize absentují uvozovky u přímé řeči, na což nejsem zvyklá, ale po pár stranách vám už to ani nepřijde. Myslím si, že je na škodu i počet stran, protože kniha pak působí ucouraně a utahaně, což je škoda. Námět fajn, zpracování pokulhává.

16.09.2017

Kniha absolutně o ničem. V anotaci je řečeno vše, co se v podstatě stane. Kdo je otcem Inge se dozvíte asi tak v polovině a pak jen čekáte, zda přijde ještě nějaký skandál, ale to se nestane. Třičtvrtě knihy jsem přeskákala rychlostí blesku a i to jsem si mohla odpustit a přečíst si posledních pár stran a o nic bych nepřišla.

21.08.2017

Za mě jen tři hvězdy. Dlouho mi trvalo se začíst, měla jsem zmatek v postavách a dialogy bez uvozovek mi dělaly největší problém. Samotný děj není vůbec špatný, ale potřebovala jsem ke čtení naprostý klid, abych se mohla soustředit.

Krásné dílo plné melancholie. Stírací losy jsem napsány takovým stylem, u kterého nemůžete ani na chvilku vypnout, jinak se v příběhu ztratíte. I přesto vás do sebe dokonale vtáhne.