Černá píseň
Anthony Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476610/bmid_cerna-pisen-6cb-476610.jpg
4
260
39
Čepel krkavce série
< 2. díl
Vyvrcholení příběhu Vélina Al Sorny Ocelová horda, armáda fanatiků vedená válečníkem, který o sobě tvrdí, že je vtělený bůh, zpustošila Ctihodné království a valí se přes celý Dálný západ. Temného rytíře Kehlbranda nedokáže zastavit nikdo. Nikdo jedině snad Vélin Al Sorna. Vélin opět získal svůj dar. Jeho nová píseň je však kupodivu černá, plná nenávisti a lačnící po krvi. I když mu pomáhá, v bitvách jej mění v neporazitelný vraždící stroj, který své nepřátele likviduje bez jakéhokoli slitování. Vélin se obává, že se z něj stává netvor, a hledá na svou píseň lék, zároveň však musí i s přáteli a s pomalu se formující armádou Kehlbrandových odpůrců prchat dál a dál na jih. Na konci spletitého děje plného překvapení a akce dochází k závěrečnému souboji mezi tygrem a vlkem... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
The Black Song , 2020
více info...
Přidat komentář
U Ryana je vysoká kvalita zaručena. Je to profík už od první knihy, profi je také každý aspekt jeho psaní. Trošku mě mrzelo, když Vélin Al Sorna ztratil svou píseň a když se na chvíli zdálo, že se mu snad opravdu nevrátí – ale naštěstí se vrátila a navíc silnější, nezvladatelnější a temnější, jak to máme (mám) rádi. Pak už to byla zas pořádná jízda, jako když koně pádí přes pláně.
Tak se mi konečně podařilo najít čas na dočtení celého (?) příběhu Vélina Al Sorny. A musím mu dát za 5 hvězdiček, ačkoli ty hvězdy úplně plné nejsou. Nicméně na 4 to rozhodně nebylo. To bych Vélinovi křivdil.
Musím se přiznat, že prvních cca 100 - 150 stran jsem se vlastně dostával do děje a tak nějak se snažil rozpomenout, jak to vlastně ve Volání vlka skončilo, a poznávat tak říkajíc "kdo je kdo", jelikož od dočtení předešlého dílu je to už přece jen pár měsíců.
Samotný příběh mne potěšil svým stylem, kde byl cítit návrat ke skvělému prvnímu dílu (mám na mysli Píseň krve - beru to celé jako jednu pentalogii). Trošku škoda zakončení, kde mi na chvíli přišlo, že jakoby se už Ryanovi nechtělo tu poslední epickou bitvu rozepisovat, jako tomu bylo například v předešlém dílu při obraně Kešin-ko. Ale i tak mne děj bavil dá se říct čím blíže konci, tím více. Úplný závěr knihy bych nazval takový ... asi očekávaně neukončený.
Dočkáme se dalšího pokračování příběhu Vélina Al Sorny? Uvidíme ...
Tato kniha se mi sice velice líbila, ale na to, že má jít o poslední díl série, čekala jsem nějaké jiné zakončení.
P.S. : jak mnozí píší, jedná se o otevreny konec. Přestože jsem si hlavní postavu velice oblíbila, fandila jí, doufala jsem, že konec bude uzavřený.
600 stran, napsaných sice čtivým způsobem ale v podstatě o ničem. Partička dobrodruhů prchá na místo x přes místa a,b,c a to je vlastně vše. Nemůžu se ubránit dojmu, že tohle měl být prostě jen prostřední vatovitý díl, ale Ryanovi zkrátka a dobře došly nápady.
Po vynikajícím prvním dílu a podařeném úvodu této knížky se mi zdá chyba, že Ryan nerozvedl příběh do původně plánované trilogie. A nebo že řádně neosekal dějový střed (většina knihy). Finále je naproti tomu dost zbrklé a odbyté. Ani jsem se se bohužel nedočkal odpovědí na otázky, které mě v tomto univerzu zajímali. Ale aspoň, úplné finále knížky se mi líbilo. Jsem zvědav jestli nám Vélin dal opravdu sbohem...
Jsem upřímně sklamaný:(. Nechapů.... první série byla dobrá velice ale tato knížka je zklamání, nudné, jednotvárné nedostal jsem se ani na 200 stránek, opakuji nudné, nechápu jestli je problém u mě nebo u Rayna protože všechny ostatní knížky byli skvělé, je mi smutno každopádně nedoporučuju.
Pro mě byla kniha zklamáním. Četl jsem hned po přečtení Volání vlka a co v něm fungovalo dobře, v Černé písni naráz nějak nešlo. Myšlenky byly dobré, zajímavé, ale měl jsem dojem, že už se je autorovi nedaří předávat s takovou atmosférou a napětím jako v předchozích dílech. Stejně tak postavy, v předchozím díle tak hezky vykreslené a chováním různorodé, se naráz tak nějak rozplynuly v jednom chumlu a sérii nelineárních skoků. Tak jsem si asi v půlce knihy uvědomil, že abych poznal, kdo mluví, musím pečlivě hlídat jméno. Protože kromě jedné sprosté postavy říkali všichni to stejné a stejně. (čestná výjimka jménem Obvar)
Kniha špatná není a čte se lehce, hodně ji ale sráží práce s postavami, absence nějakých wow momentů a různorodé popisování ukrutností mi už taky přišlo zbytečné, protože zlo bylo i bez nich už vyjádřeno dostatečně.
Se zakončením jsem spokojená, s finální knihou až tolik ne. Mohla by být klidně o polovinu kratší, ty nejzajímavější části měly být rozvedené víc a putování a válčení klidně o něco míň. Nepamatuju si, že bych někdy u knihy až takhle přeskakovala. Občas jsem se musela do čtení nutit, což mě hrozně mrzelo. Taky jsem zklamaná, že se neobjevilo víc postav z předchozích dílů. Nakonec hodnotím jako průměr. Jsem zvědavá, jestli tohle je opravdu konec Vélinova příběhu.
Podle mě svět Vélina není kulatý, kdy by byl, tak by ustupovali dodnes.
Zakončení, možná ne, 5 dílné série. Po nadšení z prvního dílu, velkého zklamání z 2+3, návratu ve 4, musím konstatovat, že mi Vélin bude chybět. Autor píše dobře, což o to, ale pravda je, že konec a vyústění příběhu bylo takové, no jak to říct, nijaké tuctové. Vlastně jsem to ani možná nepochopil.
Ale pokud výjde další díl, a já si myslím, že ano, tak si ho samozřejmě koupím. Za knihu dávám 4/6 celková série průměr takže 3/6.
(SPOILER)
Musím souhlasit s komentářem pode mnou od Alaudae. Pokud tahle dualogie měla být konečným uzavřením příběhu Vélina, tak já bych si to představovala jinak než putováním za nejasným cílem. Vélin by si zasloužil rodinu, ať svojí nebo alespoň adoptovanou a vedle sebe rozhodně někoho jiného než Šerin. Chápu, byla to jeho první láska, ale on vedle sebe potřebuje někoho, kdo ho podpoří a nebude se na něj dívat s výčitkami. A se svojí inteligencí a zkušenostmi by měl vychovat svého nástupce. A ne, Ellesa to fakt není.
Taky souhlasím s těmi “NPC“, autor si protivníka hrozně zjednodušil. Oproti první knize s Vélinem: Píseň krve, kde každý protivník měl své důvody, cíle i minulost, mi tohle přišlo hrozně povrchní.
Nemůžu si pomoct ale nejlepší části byli, když se Vélin zastavil a učil něčemu novému. Pamatuju si, že část v šestém řádu byla moje oblíbená a tady se mi to vybavilo když byl v Chrámu kopí. A pak to věčné utíkání, to bylo snad horší než ve Volání vlka osmdesáti stránková bitva.
Taky se mi líbila část s Odvarem, tedy než jsem přečetla jeho poslední zápisky. Po tak skvělém vývoji se z něj stal zase pes.
Jediný co bylo konečně jakž tak dotažený byl odvěký souboj mezi vlkem a tygrem. Tohle podle mě autor neměl v původní trilogii ještě vymyšlené.
Ach jo... co říct závěrem? Původní trilogie je moje srdcová záležitost, která mě přivedla k temnější fantasy. Pak přišlo Volání vlka a mé srdce znovu zaplesalo nad fakt dobrým pokračováním. Ale tady? Trochu zklamání, trochu ztráta iluzí, a rozhodně neuspokojivé loučení. Původně jsem dala 4 hvězdy, ale po rozležení v hlavě musím snížit. Je prostě špatné, když u příběhu oblíbeného hrdiny posledních 150 stránek čtení myslím na další knížku v knihovně, kterou si chci přečíst a rychle spěchám, abych tuhle měla už za sebou.
(SPOILER)
Pro začátek bych řekl, že ta kniha není špatná. Je umělecky slušně napsaná, ale... Není to ono. Od závěrečného dílu, od uzavření Vélinova příběhu jsem prostě čekal víc. Několik věcí, které mi na knize vadí:
Začnu drobností. Úplně mi nevyhovovalo tempo a neustálý (byť v rámci příběhu logický a opodstatněný) přesun a úprk.
Hlavní problém ale mám s koncem a celkovým zpracováním cesty Vélina a spol. na Dálný západ. Jednu ze silných stránek Ryanova vyprávění podle mého bylo to, že nechal hlavního hrdinu trpět a nijak ho nešetřil. Ve válce se Spojencem se Vélin vzdal své velké lásky, Šerin. Výhra byla vykoupena krví Dentose, Kenise a do jisté míry i Barkuse. Pří výpravě na led zahynula Darhena a jeho nenarozené dítě. Skvěle bylo popsané i trauma jeho mladší sestry.
A tady? Ztělesněný bůh sice zabil hromady "NPC", ale reálně se okolo hlavního hrdiny nic nestalo. Po rychlém zúčtování jsme dostali vlastně lehce otevřený happy end, který se do světa Krkavce prostě nehodí.
Velice zajímavá linka s obrovským potenciálem v podobě "zlé" a protivné písně mi nepřišla plně využitá, ale vlastně mě bavila. Finální odhalení s levandulovým olejem by se mi líbilo trochu víc, kdyby Vélin díky ne zrovna přátelské písni napáchal nějaké skutečně ohavné činy, kdyby spáchal při svém máchání mečem nějaký omyl. Ale to se nestalo, vždycky si šel pro "padouchy".
A nakonec k tomu vztahu Šerin - Vélin. Ve Volání vlka mi její chování přišlo do velké míry opodstatněné. Trošku zjednodušeně... Byť z dobrých úmyslů, frajer ji zdrogoval a posadil na loď, načež milá léčitelka putovala přes půl světa. Asi je všem jasné, že se mu na první dobrou nevrhne radostně kolem krku. Očekával bych dva vývoje, buď postupné smíření a navázání na to, co nechali v Linéši, nebo nějaké zatvrzení a reálné pohřbení jejich romantického vztahu. A upřímně jsem si myslel, že k tomu počas celé Černé písně směřují. Jenže ne, Šerin se na konci všeho usmála a vesele se vydala s Vélinem na pouť.
Jak jsem psal výše, pro mě se jedná o neslušivý happy end. Kde je to utrpení, které slibovala Nefritová princezna? Temný rytíř byl poražen příliš snadno, příliš lacino. Byť se mi líbila skutečnost, že Luralyn byla tím, kdo jeho pádu dodal finální tečku.
S určitým smutkem se rozhoduji mezi 2/5 a 3/5. O to víc, když si vzpomenu, že jde o (prý) poslední knihu Vélina Al Sorny. Po skvělé původní trilogii (samostatně Píseň krve je za mě nejlepší fantasy kniha) a velice kvalitnímu Volání vlka dávám i díky nostalgii 3.
Kdo taky čekal, že se dozví podrobnosti ohledně temných sil Spojence a jejich původu? No dobře, já jsem to čekala, protože v minulé trilogii mi přišlo, že se autor sám do problematiky tak zamotal, že ji raději na třiceti posledních stránkách utnul. Bohužel stejný pocit jsem měla i v navazujících dvou dílech. Plusové body dávám za vývoj Vélinovi postavy, který pro mě byl více než uvěřitelný. Naopak, jak už je u autora smutným zvykem: tam, kde mohl být monumentální konec, není.... ano, správně NIC! Je mi to líto, jelikož stále doporučuji autora začínajícím čtenářům fantasy a nikdy nepřestanu věřit, že se ty pomyslné konce nakonec psát naučí.
Bylo to super. Děj nabitý akcí, bitvami nejen na souši, ale i na moři, a rozluštěná záhada Tygra a Vlka :-D Hrozně moc mě bavil opat Chrámu kopí, hlavně jeho způsob vyjadřování :-D Některé rány byly zaceleny, jiné zůstaly. A ten závěr - je to opravdu konec?
Skvělé zakončení velkolepé Velínovy ságy. Jen mě trochu mrzí jako u Královny ohně odfláknuté finále.. Jinak spád, děj, postavy paráda... Ryan je génius
.Sbohem Véline a budeme se modlit ať s tebou vyjde aspoň ještě jeden díl...
Dôstojný, epický a krvavý koniec. Škoda zrýchleného záveru a tým pádom aj nedotiahnutých niektorých aspektov. Kniha mohla mať kľudne o 100 strán viac. Tentokrát by mi to vôbec nevadilo. A ani by mi nevadilo, keby sme sa ešte niekedy s Vélinom stretli. Po čase...
no a je dočteno...
na jednu stranu chcete aby už to zkončilo a bylo po všem, ale na druhou stranu chcete víc a víc Vélina.
Ted mužeme jen čekat na dálšího hrdinu z autorova pera...já se moc těším...
Dočtena poslední stránka a neobráním se smutku. Byl to poslední díl a je to tak asi v pořádku, že se s Vélinem Al Sornou rozloučíme navždy a necháme ho jeho osudu. Jako vždy měla kniha dynamiku, spád, velice rychlý děj. Souhlasím s tím, že natahování příběhu o další knihu by asi nebylo ku prospěchu, ale přesto by mě zajímal další osud Vélina a jeho další příběhy.
Je vidět, nejen z této knihy, že Anthony Ryan má velikou zálibu k lodích a lodních bitvách, což není úplně moje TOP kulisa, ale nevadilo mi to. Doufám, že se dočkáme dalších knih Anthonyho Ryana, protože patří k současným TOP autorům fantazy žánru.
Vyvrcholení příběhu Vélina Al Sorny?
Velmi uspokojivé.
Vélin a jeho svět mi bude chybět, ale jsem rád, že Ryan místo trilogie napsal nakonec jen duologii (natahování by příběhu spíš uškodilo, než pomohlo), která navázala na původní trilogii Stínu krkavce, která mě přece jen bavila asi o něco víc, i když jsem už tehdy po dočtení doufal, že se Ryan k Vélinovi vrátí a společně s ním se vydáme na Dálný Západ a to se také stalo. Měli jsme tu novou hrozbu pro celý svět, kterou legendární Pán věže Severních provincií musel potlačit a jak to dopadlo? Čtěte a uvidíte, pořád se jedná o velmi kvalitní epic fantasy, kterých v dnešní době moc nevychází. Doufám, že touto knihou nakladatelství Host s Anthony Ryanem u nás neskončilo a bude tisknout jeho další tituly, protože co jsem koukal na autorův web, tak u nás toho z jeho repertoáru zatím vyšla možná cca půlka.
A co vám budu nalhávat, klidně bych Vélinův příběh uvítal jako film/seriál, třeba se nám jednou poštěstí:)
Autorovy další knížky
| 2014 |  Píseň krve |
| 2018 |  Oheň probuzení |
| 2016 | Královna ohně |
| 2015 | Pán věže |
| 2020 | Volání vlka |
Kniha Černá píseň je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 361x |
| Čtenářské výzvě | 34x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 248x |
| Chystám se číst | 131x |
| Chci si koupit | 57x |
| dalších seznamech | 2x |
A tady se, pane Ryane, prostě jen rozloučíme.