Bylo mi patnáct. Deník z let 1939–1940

08.01.2018

v pondělí, 18. prosince 1939

,,(…) Táto, mámo, snažím se být statečná, všichni si to myslí, že jsem, a možná, že si i myslí, že na vás myslím příliš málo, och, vy, kteří mě znáte od mého prvního vydechnutí, vy znáte, když se člověk v noci vzbudí a počítá hodiny, převaluje se z boku na bok, oči pálí a bílé záclony strašidelně září do tmy. A hrozně všecko bolí a mozek praská ustavičným myšlením na jednu a tutéž věc. A ráno se vstává s bolící hlavou a šíleným steskem. Táto, mámo, tak se mi stýská a připadá mi tak strašné někdy být rozumnou: ,,Vždyť už jsi velké děvče a musíš to pochopit.“ Člověku se těžce chápe, když touží po jediném slovíčku a jediném polibku od svých nejdražších a ví, že je to nemožné, nemožné; spát, spát, nebo číst a utápět se ve čtení a přesvědčovat se, že jsou lidé, jichž hoře je daleko větší než naše vlastní. Lehké to není, a proto spát, spát a nemyslet. – “

11.10.2017

Tínedžerský sporadicky písaný denník, ktorý dokumentuje hrôzu obdobia praktického politického antisemitizmu len na vedľajšej koľaji. Zväčša opisuje len dievčenské zaľúbenia a hľadanie seba samej. Možno by bolo lepšie denník doplniť skutočným príbehom, a state z denníku použiť len ako doplnok príbehu, ktorý denník nepodáva vôbec jasne. Každopádne dôležitá kniha, minimálne z dokumentárnych dôvodov.