Bratři Karamazovovi

11.09.2013

Trvalo mi dva roky než jsem tuto knihu přečetla. Když jsem s ní začínala, nebyla jsem ještě ... připravená ... ji číst a dočetla jsem ji až teď. Musím dát všem zapravdu, že je to skvělé dílo plné skvělých myšlenek. Děj je všeobecně známý a přesto stále zajímavý, ale daleko více mě nadchly rozmluvy, které ta kniha obsahuje. Opravdu skvělé dílo. A i přes tu roztahanost celé knihy musím dát plný počet hvězd.

20.05.2013

Úžasná kniha s trošku nudným začátke, kterou jsem naštěstí neodložil. Málokteré dílo je tak nacpané myšlenkymi. Každá postava představuje jiný náhled na život, od hluboce křesťanských až po existenciální hraničící s nihilismem. Doporučuji všem, kteří chtějí u knížek přemýšlet a nedoporučuji těm, kterým jde v první řadě o děj, protože dějem je v podstatě hloupá detektivka.

09.03.2013

Velké a nadčasové dílo, neskutečně plná a objemná kniha; tak široce pojatý a přitom ucelený pohled na člověka – společnost snad v žádném jiném díle nenajdete. Karamazovi prostě dokázali obsáhnout ohromné množství témat a prazákladních otázek, a tím vlastně spolknout řadu dalších jiných děl – tedy nejen ty Dostojevského, Karamazovům předcházející. Je tam zkrátka všechno – i když někdy snad až trochu vrchovatě. Mám pocit, že právě tohle jeho dílo také nejvíc odpovídá době svého vzniku, což se nevylučuje s tím, že tehdy nebylo úplně pochopeno, a že se tak pro současného čtenáře může stát mnoho pasáží, které často vycházejí z dobových reálií, skutečně jen zbytečnou mnohomluvnou vatou, v samotné základní dějové linii, trochu nepochopitelně zveličenou, nafouklou. Osobně si pořád víc vážím Zločinu, ale Karamazovi mají nesporně větší uměleckou váhu, jsou vpodstatě takovou syntézou a odhalením člověka, pomníkem Dostojevovy doby. 4,7/5

02.02.2013

Velká věc, velkolepé dílo, pamatuju, jak jsem jel na nějakou zkoušku s touto knihou a skončil jsem v aule VŠB, bo se prostě nedalo od ní odtrhnout a seděl jsem a četl a četl a pak jsem zase jel domů nebo na pivko do Hitlora a furt jsem četl;-) Taky jsem si ji vzal na "chřestovou brigádu" a robotník na pokoji "eej, si to půjčím, co to je? Dokostejvskij....hmmm....." "tak čti, klidně" no a po dvou stránkách už mi to zas leželo na obitém stolku. Geniální věc, škoda, že to není kompletní - pokud se tedy nepletu - někdo mi vykládal, že měla být ještě 3.kniha (vlastním dvojdílné vydání z roku 1980). Vždy jedna kniha o jednom bratrovi. I tak vrcholné dílo největšího spisovatele všech dob.

21.10.2012

Zcela jasně reflektuje problém lidstva jako takový bratři,Dimitrij,Ivan ,Alexej,a jejich prostopášný otec starý Karamazov a i jeho úlisný a zkažený syn Smerďakov(obřadné věšení koček atd...)tyto postavy jsou jakousi sondou a odrazem lidstva sometného.Zločin,trest,odpuštění,láska,víra v boha,ateismus, filosifie,psichologie těchto postav jsou namíchány v tak geniálním podání a jen potvrzují Dostejevského um dát světu literární klenot ,ke kterému se budu znovu a znovu vracet a žasnout.Pět hvězdiček je málo.

22.07.2012

T. G. Masaryk o Karamazových napsal: "Bratři Karamazovi je největší dílo v celé světové literatuře, větší umělecké dílo nikdy nebylo stvořeno." Pro někoho těžká četba, pro mě nadšení. Střet mezi světem náboženství a ateismem, zločin, svědomí, trest... literární skvost. Rozhodně doporučuji přečíst. "Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese."

17.05.2012

Dlouho jsem tuto knihu odkládal s myšlenkou: ,,Jednou si ji vezmu, jednou ji konečně přečtu." a taky jsem to udělal.
Ono chodit v knihovně kolem toho regálu s Dostojevským a neustále Karamazovce odkládat, to je peklo.

Bylo mi řečeno: ,,Podívej se na film s Trojanem, ať se líp dostaneš do hlavního děje a těch věcí kolem..."
Takže jsem se na film podíval a i podle kritiky mnoha lidí, která byla občas až moc přísná, jsem byl opravdu nadšenej. A co jen nadšenej, byl jsem unešenej a toužil jsem po knize víc než kdy předtím. Popad jsem jí a hned doma knihu otevřel a začal. Nakonec mi to čtení zabralo zhruba 5 dní, když nepočítám ty denní mezery ve čtení.

Fjodor Pavlovič - notorický ale přesto hlubokomyslný člověk, který si zahrává s city svých synů.
Míťa - ,,Jsem vinen opilstvím, prostopášností a lenivostí, ale na smrti svého otce vinu nemám!"
Ivan - Inteligentní a studovanej člověk, kterej vás sebou ponoří do hlubokých myšlenek. Jak už napsal Parník, prolila se do něj průběhem děje povaha, kterou nesl v Zločinu a Trestu Raskolnikov, když si uvědomoval svůj zločin a svědomí ho uhryzalo až na kost. To samé se předá na Ivana a i přes návštěvu čerta se dostává až do části, kdy u soudu všechno řekne.
Aljoša - hodný a plný pochopení, ale ze všeho nejvíc také Karamazov, což sebou nese i jiné věci.
Směrďakov - v hloubi duše Pavel Karamazov, který je sice na dně rodiny, ale čím dál víc se ukazuje na světle.

Kdybych měl závěrem této dokonalé, úžasné a naprosto strhující knihy pronést citát, bylo by to:
,,Jestliže neexistuje nesmrtelnost duše, neexistuje ani ctnost. Všechno je tedy dovoleno." (Ivan Fjodorovič Karamazov)

21.03.2012

Pěkná kniha, čtivá. Spousta myšlenek, různé postavy o různých osudech a různém charakteru, konec měl díky zápletce o smrti otce pekelné tempo a přinesl šokující závěr. Doporučuji přečíst.

22.03.2011

úžasná kniha, snad nejlepší co Dostojevskij napsal, vřele doporučuji

19.12.2010

Pětice postav, otec; Ivan; Aljoša; Míťa a šedá eminence Smeďakov je geniálním obrazem světa. Každý z nich je extrémem průměrnosti a zároveň průměrem extrémnosti. Každý je jiný, každý symbolizuje odlišný pohled a každý z nich zastává jiný přístup, ale přesto jsou všichni Karamazovi. "Ivane, je bůh, nebo bůh není?" "Bůh není!" "Aljoško, je bůh, nebo bůh není?" "Bůh je!" Zásadnost otázek a myšlenek je úžasná, stejně jako nástroje a metody které je zprostředkovávají!