Bledý oheň

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Bledý oheň je román napísaný ako komentované vydanie 999-veršovej poémy, autorom, ktorej je básník John Shade zavraždený prv, než mohol dopísať posledný tisíci verš, je obrovskou skladačkou s množstvom riešení. Šialený profesor Kinbote, keď sa zmocní poémy ju vydá spolu so svojim komentárom, ten je však všetkým iným len nie komentárom onej lyrickej básne......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/109386/bledy-ohen-C9l-109386.jpg 4.423
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Slovart (SK)
Orig. název

Pale Fire, 1962

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Kniha Bledý oheň

Přidat komentář
palka452
23.05.2019

Pro mě jedna z nejvtipnějších knih jakou jsem kdy četla velice dobře se to četlo srovnala bych to s Járou cimrmanem

JP
23.09.2018

'Bledý oheň', doporučený jako jedna z nejnáročnějších knih na spoustě míst, ujíždí na Nabokovově elitářství, polyglotismu a sebeonanii (nikdo nemůže porozumět textu úplně, leda by byl sám jeho autorem. Je to skládačka, co nemá jasnou odpověď). ____ Básník John Shade zemře ale ještě před smrtí stihne dokončit báseň 'Bledý oheň', reflektující jeho život. Jistý Charles Kinbote, podle všeho Shadeův kolega, známý a obdivovatel, se ujímá toho, že ke knize sepíše předmluvu a doplní dlouhou báseň komentářem. Nicméně, po objektivní analýze v rozjezdu, začne Kinbote sklouzávat k čím dál sebestřednějším výlevům o vlastní osobě a její důležitosti vůči Shadeově básni. Začnete zjišťovat, jaký byl vztah Kinbote / Shade... a co předcházelo tomu, než byla báseň dokončena. Kinbote je intelektuál (mimojiné) a jako vegetariáni, musí všem svoje unikum předhazovat na talíř, takže se neustále ubíjejícím způsobem točíte jako kuře na rožni ve spirále jeho asociací. Spirále jako vystřižené z Hitchcockova Vertiga - propadáte se a padáte. Mnohdy úmorně, protože Kinbote odmítá opustit určité téma a vy musíte číst nezáživné a dlouhé odbočky, asociace za asociacemi, jako kdyby Smoljak pokračoval v semináři ze Švestky (nehledě na to, že příběhy, citace a zmínky v textech odkazují na tunu dalších věcí z historie). Asi nejvíc mě dostalo, když si Kinbote v jednom momentě přivlastnil Shadeovu báseň (a v další části z ní chtěl dokonce vyškrtnout některé verše, gradujíc až v závěru, kde vlastně nechápe, proč Shade nepsal báseň o něm - a to je jenom začátek). A jako kdyby toho bylo málo, je tu ještě intertext. Pokud se rozhodnete knihu číst a snažit se ji číst přesně a snažit se ji pochopit... musíte přeskakovat tam a zpátky od poznámek, co na sebe vzájemně odkazují (já jsem se na to z větší části s přehledem vybodl, protože ta kniha byla dělo už i tak a já jsem ji musel usrkávat po malých dávkách, 4-10str max, jak horký kafe). Nevím, možná, až to po čase zpracuju, jako rodinnou křivdu, co se táhne dekády, tak to půjde číst snáz. Ale ve své podstatě je tahle kniha nedešifrovatelná, definitivně nemůžete vědět na čem jste. Problém je, že on to není jen postmodernistickej chaos, ale má to strukturu a to dost pevnou a hlavně přesnou a je to očividné, spíš je to jen o tom, jak se v tom člověk chce nebo nechce ztrácet). Ta první penetrace šla vážně ztuha. Nabokov je svým způsobem vždycky výzva, hraje s váma šachovou partii. Na tuhle knihu potřebujete skutečnou trpělivost a mít načteno. Formálně asi nejobtížnější kniha, po které jsem sáhl.

puml
03.07.2018

Fiktivní rozbor fiktivní básně od fiktivního kritika píšícího o fiktivním království (Zembla) na území fiktivní Země (že by Antiterry?) od neméně fiktivního Vladimira Nabokova. Fikce Johna Shadea je lámána a ohýbána fikcí Charlese Kinbotea.

Trochu mi to připomnělo vztah Maxe Broda a především pak Gustava Janoucha ke Kafkovi. Snaha se zmocnit osobnosti a díla druhého a vnutit jim svou vlastní vůli a podobu. Často je to tak právě citově zabarvený kritický rozbor, který vytváří kánon o tom kterém díle. - Jestli Nabokov vycházel z vlastní zkušenosti? Je to možné; Bledý oheň jako políček všem těm, co mají patent na to jak rozumět literatuře.

Thomas Pynchon prý chodil na Nabokovovi přednášky. Jistá podobnost by tam byla, především ta hravost a provázanost jednotlivých motivů a neustálé zpochybňování identity jednotlivých postav.

Artran
12.03.2018

Zrcadlení, které nemá dno. Postavy, kterým se pod nohama chvěje zem. Slova utržená z řemínků, ztracená v dálce.

fanciulla
19.01.2016

Skúsila som čítať, ale nejde to.

Lexie
19.03.2014

Zacala jsem cist a struktura knihy je rozhodne obdivuhodna a velice originalni. V kombinaci s komplikovanym stylem psani (k jakemu ostatne klenou vsichni rusti autori) je to velice obtizna kniha a jak rika pekl, je treba cist ji nekde, kde vas nebude nic vyrusovat.