Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459542/bmid_bila-voda-JVk-459542.jpg
4
2627
564
Dlouho očekávaný přelomový román o ženách, víře a zlu. Bílá Voda. Takto poeticky se jmenuje pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Právě sem o několik století později přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí, která ji přivedla na pokraj sebevraždy. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim zosobněný démonickým páterem Plojharem odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy dostala na výběr: vrátit se do civilního života, nebo s ostatními sdílet jejich příští osud. Nezaváhala ani na okamžik. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a vystavena ponižování v komunistickém kriminálu i mučení, aby se vzdala víry v Boha. Marně. Lena však zjistí, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a brzy pochopí, že démoni obcházející minulost bělovodských řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu...... celý text
Přidat komentář
Po nejčtenější české knize roku 2022 jsem musel sáhnout. Těšil jsem se velmi. Předně obdivuji jak dílo drží pohromadě přes to kolik žánrů se v ní kombinuje. Byť fiktivně setkáme se s prózou, reportáží, novinovými články, korespondencí, úředními dokumenty. Čte se to velmi plynule a hezky. Ale občas mi lezl na nervy až příliš květnatý jazyk a věčné utrpení hlavních postav a nic než utrpení. Také některé situace byly až příliš neuvěřitelné, zejména v závěru. Jinak chválím téma, moji pozornost strhlo velmi, četl jsem s otevřenou wikipedií.
Naprosto skvělá kniha. Silný příběh, výborné téma, které mě fakt zasáhlo. Několikrát jsme měla "uau moment" a googlila reálie. Jen ten konec byl jako když utne. Ale s konci já mám věčný problém, takže dávám 5 z 5 :)
(SPOILER) První půlka mě přišpendlila ke knize na dlouhé hodiny, možná místy s otevřenou pusou. Silné, kruté, nepochopitelné...Jakmile se ale začaly odhalovat souvislosti a další a další (místy předvídatelné), čtenář je vystaven WTF momentům a za mě tato "odhalení" dost ubírají knize na uvěřitelnosti a síle čtenářského prožitku. Každopádně je to kniha, která nekončí s dočtením poslední stránky a KT patří má hluboká poklona.
Jak jsem se na tuto knihu těšila, tak mě i zklamala. Pro mě až nadbytečně moc stránek (a to mi normálně nevadí "tlusté" knihy). Také jsem čekala, že se celá kniha bude věnovat internaci sester a jejich pobytu v klášteře. Součásná linka s Lenou mi tam vůbec neseděla, navíc když vezmu členy její rodiny, které se postupem času "objeví". Až moc náhod na jednom místě. Také "zázračná" napravení určitých osob mi do knihy moc neseděly. Je možné ale že jsem tak kritická jen protože Bílou Vodu znám a jsem trochu zaujatá. Samozřejmě s tím, co se za komunismu dělo, nesouhlasím, přestože nejsem věřící.
První dvě třetiny knihy Bílá Voda jsou v podstatě literaturou faktu zabalenou do příběhu. Obrovský respekt k paní Kateřině Tučkové, musela si nastudovat velké množství podkladů a reálií. I za to dávám pět hvězdiček.
V poslední třetině knihy se poměr obrací a příběh dostává spád. Osudy hlavních postav jsou všechno jen ne snadné a bezstarostné. Navzdory popisovaným hrůzám Bílá Voda v čtenáři nezanechává pocit beznaděje. Celou knihou se táhne myšlenka, že pokud je člověk spravedlivý a stojí si za svým svědomím, stává se vnitřně neporazitelný a vítězí navzdory utrpení i smrti .
Kniha je skvělá, záběr a autorčina znalost látky ohromující. Kromě motivů, které jsem v příběhu očekávala (likvidace náboženského života komunisty, disfunkční rodinné vztahy) mě zaujal akcent na otázku postavení žen v církvi.
Velmi dobře napsaná kniha! Místy trochu těžká, ale celek je opravdu povedený. Dobře zpracované téma.
Chvíli jsem váhal, ale nelituji. Je to opus magnum a pro mě úplně zásadní příspěvek k dějinám komunistického teroru v ČSSR zaměřeného na křesťanky. Zároveň bude ta kniha důležitá pro všechny hledající - ty, o kterých mluví Halík v knize Vzdáleným na blízku: všichni, kteří v něco věří, ale není pro ně přijatelná institucionalizovaná víra tak, jak ji předvádí u nás katolíci. Osobně si cením především hlavního motivu knihy, tedy příběhů boje o zachování zdravého rozumu a víry v člověka uprostřed strašlivých podmínek komunistického teroru. A taky samozřejmě mnoha příběhů osobních přerodů ve stylu obrácení Sv. Pavla na víru: tohle téma laické veřejnosti ještě nikdy nikdo nepodal tak srozumitelně a poutavě jako Tučková.
Obdivuji autorku za to, kolik práce odvedla. Bohužel mi ale připadá, že zapomněla, že píše knihu a ne diplomovou práci. Chyběla mi tam vypravěčská lehkost. Nadšení většiny čtenářů nesdílím, bohužel. Po polovině knihy jsem se musela k dočtení nutit. Začátek byl ale nadějný. Škoda.
Velmi dobře napsaná kniha. I přes to, že podle mě nepřekonává Žítkovské bohyně.
Kniha mě moc lákala k přečtení, ale skoro jako vždy mě zaujala především vzhledem a názvem. Absolutně jsem netušila o čem bude. Někde jsem zaslechla nebo četla, že o klášteře. Těšila jsem se na nějaký tajuplný příběh. To bylo překvapení! Autorku obdivuji za tu obrovskou pečlivou práci, kterou si s tím dala. Celou jsem ji přečetla, ale já nejsem věřící, takže můj pohled je možná jiný. Jsem ročník 1974 a bývalá pionýrka což možná řekne vše. Těžko tu dobu komentovat. Některé věci se člověk dozvídá až nyní. Těch lidí, kteří trpěli je mi samozřejmě líto.
Jak je u Kateřiny Tučkové dobrým zvykem, i zde zvolila pro svůj román jako kulisu vlastního příběhu skutečné historické události, přičemž opět vybrala ne příliš frekventované téma. Zde šlo o historii církevních řádů a jejich činnost v době od skončení války do současnosti, kdy jako konkrétní kulisu zvolila autorka zapadlý ženský klášter v Bílé Vodě na pomezí českého Slezska a Polska. Kniha je velmi rozsáhlá, poslouchala jsem ji ve formě audioverze, pro kterou bylo jistě dobrým počinem zvolit vícehlasou interpretaci, což dodalo ději na plasticitě. Hlavní postava Leny mi nebyla příliš sympatická, skoro bych řekla, že opak je pravdou, ale v kontextu celé knihy nebyl naštěstí její příběh stěžejní. Citace soudobého tisku, různých protokolů a materiálů z vyšetřovacích spisů, které byly pro účely knihy upraveny, jistě vhodně doplnily román tohoto tématu, nicméně si nejsem jistá, zda v takto výrazném rozsahu to nebylo místy spíše až rušivé a na úkor vlastnímu příběhu. Vypravěčský styl autorky se mi líbí, znám jej už z předchozích knih Žítkovské bohyně a Vyhnání Gerty Schnirch. Již se těším na další knihu této autorky.
Jde o to jaká máte očekávání: kdo chce sci-fi vezme sci-fi, kdo chce knihu o ženách pro ženy vezme si ji jako chlap (někteří recenzenti:o), kdo chce číst o církvi vezme si... tuto knihu. NEUVĚŘITELNOU! KatkaT umí nechat tajemství na úplně poslední chvíli. Můžete spekulovat a stejně překvapí:o)) TOHLE muselo dát tolik práce, ALE stálo to za to, protože málokdo, jestli vůbec, se pustí do témat jako náboženství, katolická církev, postavení žen ve společnosti a v církvi, 50.léta u nás a po XI.1989.
Jakkoli jsou vloženy reálné zápisy, dopisy aj. nenarušuje to děj ani plynulost. Jen „musíte“ číst pomaleji, větší soustředění. ALE TAHLE kniha se nedá zhltnout. Není to o počtu stran. Jde o téma pro nás a pozor také o nás. Proto by se čtenář měl pozastavit, podívat se do svého srdce, jak vůči době, tak smyslu tohoto příběhu.
Nemyslím, že by zde bylo tolik postav v nichž se ztratíte, naopak jsou originální, charaktery se dostanou „pod kůži“ a všechny jsou „dotaženy“ do konce. Navíc vše má souvislost a nic autorce neuteklo:o)) Úžasné!!
Mini-poznámka: nejde jen o ty kdo se „pohybují“ v teologii či o katolíky, i když ti často „své“ termíny ani neznají. Sice lze užít internet, ale určité pojmy by zasloužily předložit zde v nějakém rejstříku, např. paruzie, synod, kanonické právo. Tak kdyby to bylo možné pro 2.vydání (určitě bude dotisk:o)
Kniha, u které jistě vím, že po ní za čas sáhnu znovu.
Tohle dílo mě už při čtení prvních stran uchvátilo barvitostí a košatostí vět, svou obrazotvorností. Byť jsem byla v první kapitole, kde se zpravidla ještě nic pořádného neděje, užívala jsem si autorčin spisovatelský um.
Kniha je o jeptiškách, a kdyby mi někdo před přečtením Bílé vody řekl, že mě právě takový příběh bude bavit, tak bych mu ani trochu nevěřila. Opravdu jsem netušila, jak akční život můžou jeptišky mít. :-D V knize se pořád něco děje a až do úplného závěru nestačíte zírat.
Příběh má jednu hlavní postavu – Lenu (a spoustu vedlejších, ale také velice důležitých) a ta se po pokusu o sebevraždu dostává do kláštera v Bílé vodě, aby si srovnala myšlenky a vymyslela, co ve svém životě dělat dál. Je zoufalá, nepřístupná, zahořklá a straní se ostatních. Lena se na klášterní život dívá skrz prsty. Jeptiškám nic nevyčítá, ale nechápe jejich životní styl. Přišla jen proto, aby se skryla, protože neví kam jít, neví co dělat.
V klášteře dostala na starosti zaneřáděnou knihovnu/pracovnu, a jak se tak probírá všemi těmi lejstry, seznamuje se s historií kláštera a jejich obyvatelek, která rozhodně není ani trochu nudná, ale to si už přečtěte sami.
Je už všeobecně známé, že je děj prokládán dopisy, zápisy ze schůzí, různým druhem hlášení atd. Příběh to občas zpomaluje a já musela knihu občas zavřít, protože už jsem byla unavená a nedokázala jsem se na takovou méně záživnou a náročnější pasáž soustředit. Ale zdůrazňuji, že i tento text je pro příběh důležitý! Bez něj bych prostě nechápala všechny souvislosti.
Kniha pro mě byla skvělým čtenářským zážitkem. Na historických románech se mi líbí, že se při jejich četbě člověk něco naučí, seznámí se s tématem, na které by v běžném životě nenarazil a je zase o něco moudřejší a má větší rozhled. Určitě knihu doporučuji. Na to jaká je to bichlička jsem ji přelouskala i s mým nedostatkem času opravdu rychle.
Dávám 5* z 5 – protože tohle je nejen skvělý zážitek, ale také kvalitně zpracovaná a naučná četba, trochu jsem váhala, zda nedat 4*, protože ty dopisy atd., byly občas náročné přelouskat… ale nejde to, málo která kniha vás bude takto bavit a zároveň se z ní tolik dozvíte o historii československé republiky za socialismu, a to je pro mě přidaná hodnota, která to všechno dožene.
Nevím, jestli je chyba ve mně nebo v knize. Svedu to na velká očekávání, která občas vedou k rozčarování...
Krásná kniha.
Možná to není veledílo, které spasí českou literaturu, ale v knížce je skoro všechno dobře. Není to genderová agitka, komunisti jsou ukázaní v celé své odporné nahotě, nějaké ty překvapivé ale uvěřitelné zvraty, i zázrak se stane. Čte se fajn, doporučuju.
Autorka napsala tuto knihu s vizi posbirat co nejvic tuzemskych oceneni za literaturu, co to pujde, coz se ji asi povede, ale neznamena to, ze kniha je dobra. Naopak, neni, je to dost velka slabota, po ktere za rok nestekne ani pes. Bohuzel, v nasi male zaprdene zemi nemame toho casu moc dobrych spisovatelu, kteri by meli co rict, tak to aspon dohaneji tyhlety snazive sprtky se svymi referaty a impotentni redaktori se ctenarskou zkusenosti nula jim za tyto skolni slohovky davaji oceneni, protoze prave leti genderova diskriminace ve prospech zen. 1 hvezda je az dost.
Náročné čtení, občas jsem se strašně rozzlobila - vědoma si toho, že většina postav má svůj reálný předobraz v historické postavě. Jak je vůbec možná, že se něco takového mohlo dít? Jak je vůbec možné, že měl někdo tolik vnitřní síly a veškeré útrapy dokázal zvládnout?
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Čtení mi dalo zabrat. Původně jsem plánovala dát čtyři hvězdy, ale to jednoduše není možné, už jen z toho důvodu, jak je dílo promyšlené a sepsané do posledního detailu. Je vidět, že autorka nad tím strávila roky života a dalo jí to určitě zabrat. Úřední dokumenty mě většinou nebavily, ale byly stěžejní pro pochopení celkového příběhu a jsem ráda, že jsem je nepřeskočila. Já jako naprostý laik netuším, co vše je smyšlené a co naopak založené na pravdě, ale věřím, že velká část je opřena o pravdivé prameny a svědectví. A věřím, že autorka nám dala ve své próze hodně nahlédnout i do toho, co se skutečně stalo. Je z toho jasně vidět, jak autorka dokázala bravurně nastudovat vše, co se týká žen v církvi a tématu Bílé Vody, a ještě k tomu vymyslet sepsat smysluplný příběh. Opravdu klobouk dolů.