Bílá velryba

11.12.2016

Úžasná napínavá dobrodružná kniha!
Ehm, byla by to to úžasná napínavá dobrodružná kniha, kdyby se použila tak asi jen jedna desetina kapitol. Spousta nezáživných dialogů, monologů, úvah a zdlouhavých popisů děj zdržovala, rozbíjela. Ještě tak možná biologie, fyziologie, morfologie atd. velryb by mě zajímaly, jenže poznatky staré víc jak století jsou teď už silně neaktuální, takže pardon, Moby Dicku, na víc jak dvě hvězdičky nemáš.

Mimochodem, s lovem velryb nesouhlasím, ale při popisu ulovení první velryby jsem měla sto chutí naskočit ke Greenpeace na loď a dát svůj nesouhlas najevo výrazněji!

05.12.2016

Zhodnocení tohoto rozsáhlého díla není vůbec jednoduchá věc. Některé pasáže jsou velmi zajímavé, čtenář se například dočte spoustu nových poznatků ze života velrybářů a seznámí se s jejich řemeslem. Také dobrodružné pasáže z lovu velryb a celý příběh o honu na bílou velrybu nutí číst pořád dál a dál. Rozhodně nejsem zastánce lovu velryb, ale v knize je tahle činnost prezentována poutavě. Lov je tu popisován jako velmi nebezpečná a vyčerpávající práce, kdy lovci a velryby jsou doslova tělo na tělo. Do poslední chvíle ani jedna strana nemá vyhráno, velryba se často tvrdě bránila, občas ani na lov nedošlo, protože rychle plujícího kytovce nebylo možno veslováním v člunu dohonit. Mnoho námořníků zaplatilo za svou snahu o zbohatnutí životem; ti co se po několika letech plavby vrátili na pevninu, dlouho oslavovali a vydřené peníze propíjeli v přístavních hostincích. I charaktery postav jsou pěkně popsány. Kontrastně k těmto pozitivům působí mnohdy nudné filosofické úvahy, v této Melvillově knize se prý objevující poprvé. Třeba probírání významu slova "bílá" a hledání jeho mystičnosti se táhlo na pět kapitol.. Netvrdím, že tu na filozofování není prostor, to určitě je, nemuselo by to ale být v takovém rozsahu. Co je na knize ale naprosto úžasné, tak to jsou rozhodně Rockwellovy perokresby. Dokonale vykreslují děj i nálady posádky lodi. Kniha jako celek určitě není oddychovou četbou a mozek při její složitosti jede na plné obrátky, rozhodně jde ale o výjimečné dílo.

"V tomto podivném shonu, jemuž říkáme život, jsou jisté zvláštní chvíle a okolnosti, kdy člověk považuje celý vesmír za nesmírně podařený šprým, i když tuší jeho vtip jen nejasně a spíš má podezření, že právě on sám je obětí toho šprýmu. Avšak nezoufá a nechce pronášet zbytečné námitky. Spolkne všechny události, všechny víry, názory a domluvy, všechny útrapy viditelné a neviditelné, nechť jsou jakkoli hrbolaté, jako pštros dobře trávící spolyká kule a křesadla z pušek. Pokud jde o malé nesnáze a starosti, vyhlídky na náhlá neštěstí, nebezpečí života a úraz, to vše, i smrt sama, připadá mu jen jako lehké, dobrosrdečné štulce a bodrá rýpnutí do boku, uštědřená neviděným a nevypočitatelným vtipálkem. Tento podivný druh vrtošivé nálady, o níž nyní mluvím, přepadá člověka jen v okamžiku svrchovaných svízelů. Přichází to, právě když je člověk nejvážnější, takže to, co se mu právě předtím zdálo tak nesmírně významné, vypadá nyní jen jako část celého šprýmu. Pro tento volný, klidný druh bodré filosofie zoufalců není lepší živné půdy než nebezpečí z velryby. Právě tak jsem se začal dívat na celou plavbu Pequody a na její velký cíl, bílou velrybu."

"Nechť na mne můj farář zapomene a čert ať si mě pamatuje, vymizí-li ta vzpomínka někdy z mé paměti! Horký vaječný punč? Řekl jsem, že jsme tam popíjeli horký punč? Ano, pili jsme rychlostí deseti galonů za hodinu. A když nastala náhlá bouře a všichni členové posádky - návštěvníci a vůbec všichni - byli povoláni skasat horní plachty, měli jsme tak těžké hlavy, že jsme se nahoře v ráhnech museli držet jeden druhého a nevědouce o tom, zavinuli jsme si šosy kabátů do plachet, takže jsme tam viseli pevně skasaní v burácející vichřici, všem opilým námořníkům pro výstrahu. Ale stěžně se nezvrátily do moře a my jsme se pomalu seštrachali dolů tak vystřízlivělí, že jsme se musili znova pustit do toho horkého punče, ačkoli divoká slaná sprška, pronikající dolů do ubikace, rozřeďovala a solila nápoj příliš silně pro mou chuť."

26.11.2016

Na můj vkus až příliš zdlouhavé, popisné, nudné. Čekal jsem od toho víc.

14.11.2016

Vzhledem k hodnocení knih dole, zmiňující často nudnost a vzhledem k stránkovému rozsahu jsem se rozhodl vyměnit četbu za doslovný poslech - audiokniha. A nelituju. Přeci jen audiokniha doplněna o různé další sluchové vjemy byla velkým zpříjemněním večerů před spaním a ranních jízd do práce. Doporučuji případným odrazeným zkusit tuto formu.

Příběh se mi líbil, i když jsem čekal více informací a více akce týkající se Moby Dicka. Většina knihy je dosti popisná a setkání s Moby Dickem je jen v poslední jedné (2 ?) kapitolách.

30.06.2016

Dle mého názoru vyníkající kniha, jen jí je třeba číst jinak než jiné. Nezačít na straně jedna a skončit na poslední, ale spíše zvolna přeskakovat a zase se vracet, a zase přeskakovat a zase se vracet, jako by byl čtenář jen malou vlnou v moři.

06.05.2016

Ufff... rok a půl jsem to měl vedle postele, nutil se do toho po vlnách, několik měsíců jsem na to ani nešáhl ale nechtěl jsem to vzdát. Moje rada zní - vyhněte se tomu, nemá to cenu. 150 let od napsání je fakt dlouhá doba a Moby Dick získal spíš symbolický význam, než že by se měl opravdu slovo od slova číst. Kniha má tři roviny - jednak je to dobrodružná kniha, což bych řekl že většina lidí i očekává, ale pak budou krutě zklamaný. V podstatě by stačilo přečíst tři poslední kapitoly, kde se teprve něco děje. Kuli 30 stránkám ale nemá část 650 stránkovou knihu. Dále je to popis velrybářství se všema možnejma detailama, tohle je možná pro někoho zajímavý, pro většinu to bude ale tipuju těžká nuda. Zbytek jsou pak... říkejme tomu třeba zamyšlení... nad spoustou různých témat, jako je osud, příroda, dobro x zlo apod... z nichž se čas od času i vynoří nějaká ta zajímavější myšlenka, vzhledem k archaickýmu jazyku je to ale až příliš náročný na čtení a občas i pochopení. Nevim no, život je příliš krátkej na to číst takovýdle knihy...

05.05.2016

Nevěděl jsem co od knihy čekat a čekala mě úděsná nuda, prokládaná nějakou akcí v každé páté kapitole. Posledních 40 stran jsem však přečetl jedním dechem, což, bohužel, dojem z předchozích 670 stran moc nevylepšilo. Chápu, že jde o zásadní dílo, ale mě neoslovilo.

27.04.2016

Docela náročný, místy zdlouhavý román, který však stojí za přečtení. Konec je nejlepší :-)

28.03.2016

Tato knížka je tak úžasná l, že se to nedá ani popsat.

26.11.2015

Kniha mého srdce.

21.11.2015

...na sílu obsahu docela útlá kniha...

10.09.2015

Zaciatok fajn, tesila som sa ako sa to bude vyvijat ale potom...uf, hrozne rozvlacne, nudne a prilis detailne opisovane vsetky suciastky lode. Ale vydrzala som az dokonca knihy, aby som vedela ako sa to skonci :)

03.09.2015

Docela dobré, námořnictví mám rád. Přesah úvah a některých vyslovených nebo nevyslovených myšlenek je zřejmě to, co z toho dělá více než "obyčejný" dobrodružný román a co i mne vyhovovalo. Při čtení se mi chtě nebo nechtě několikrát připomněla kniha R. Kiplinga: Stateční kapitáni.

03.09.2015

Kniha, která přes časový odstup, zaslouží úctu !

01.09.2015

Kniha, na niž nestačí hodnocení "od jedničky do pětky".

12.06.2015

Četlo se to krásně. Autor mě velmi podrobně seznámil se životem velrybářů na lodi. Ale konec byl takový stručný, hrozně rychlý - jako kdyby to autora přestalo bavit :/

06.06.2015

Kdo si skutečně pozorně přečte celou knihu, ten bude vědět o velrybářství vše od A do Z. Tedy o velrybářství první poloviny 19. století. Alespoň já měl pocit, jako bych na lodi kapitána Achaba skutečně obeplul celý svět. A tedy musím říct, že kam se hrabou všechny dnešní adrenalinové sporty dohromady. Myslím, že - v pojetí z té doby - bylo velrybářství jednou z nejšílenějších specializací či řemesel v historii lidstva vůbec. Pár suchozemských tvorů na maličkých, dřevěných, křehkých kocábkách a s primitivním vybavením se vydávalo lovit největší žijící monstra a vzdorovat všem nástrahám oceánů na výpravách, které trvaly roky. Což v době, kdy neexistovaly film, televize a fotografie asi muselo být mimo jakoukoliv představivost. Ovšem Herman Melville to vše představit čtenářům přesto dokázal.

27.02.2015

Bílá veRLyba pro mě není o postavách ani o posedlosti, jako spíš o fascinujícím vhledu do života velrybářů v 19. století. Plavba, hledání, lov, zpracování. Celý proces. Ty lidi byli magoři na kvadrát. Fakt. Harpunujte z pramic takové obludy! Kniha se však místy opravdu vleče, takže nakonec průměrné 4****
Popisy bio, temperamentu a zvyklostí jednotlivých druhů velryb mi rušivé nepřišly, naopak.

20.02.2015

Jedna z mých nejmilejších. Četl jsem ji už dvakrát, nebo snad třikrát?- vždy v ročních pauzách.
Tento rok si ji chci taky přečíst, vidm to tak na duben- už ted si čas od času postesknu ve vzpomínkách na tuto knihu, ale zatím čekám...
Mám rád Melvillův styl, jeho potřeba vše vysvětlovat- po chvíli sice začne lést na nervy- ale některé kapitoly jsou takové skvosty, že jen pro ně lze knihu číst.
Vzpomínám si i na "malé filosofické úváhy"- třeba tu první v pokoji hostince, kde přemýšlí nad tím, jaká je to slast, když je v pokoji zima- jemu kouká jen čumák z přikrývek a jak cítí kontrast mezi teplotou venku a pod dekou...