Afrika, má láska

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Corinna žije spokojeně se svou již dospělou dcerou Napirai, jejímž otcem je někdejší masajský náčelník, ve Švýcarsku, ale ví, že Keňa navždy zůstane její velkou láskou a druhým domovem. Napirai oslavila 20. narozeniny a Corinna touží dceři konečně představit zemi, v níž leží její kořeny, seznámit ji s vlastním otcem, babičkou a nevlastními sourozenci. Napirai však stále ještě váhá… Corinna mezitím podnikne dvouměsíční cestu po severní Namibii, nějaký čas stráví v Keni, kde chce poznat život obyvatel v nairobských slumech a seznámit se s činností dobročinných organizací, jež se snaží tamním lidem pomáhat a změnit jejich osud k lepšímu. A pak dostane vřelý dopis od švagra Jamese, což je poslední impuls k tomu, že se Napirai rozhodne navštívit Barsaloi a poznat svou africkou rodinu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/133746/afrika-ma-laska-133746.jpg 4162
Série

Bílá Masajka 4.

Žánr
Literatura světová, Biografie a memoáry, Cestopisy a místopisy
Vydáno, Ikar (ČR)
Orig. název

Afrika, meine Passion, 2011

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (35)

Kniha Afrika, má láska

Přidat komentář
MichaelaPersen
11. února

Skvela kniha. Urcite muzu vsem doporucit.

Aveli
18.06.2020

Poslední díl skládačky pro uzavření. Kniha se mi líbila, ale děj byl místy moc zdlouhavý a naopak návštěva v Barsaloi byla vylíčena velmi zkráceně. Přiznám se, že mě nenadchly ani komentáře Napirai. Na druhou stranu, stále je to skvělá zpověď neskutečné ženy s nevšedními podrobnostmi o Africe.


_Michelle_
08.03.2020

Za mě se touto knihou kruh uzavřel. Příběh paní C. Hofmann zaznamenaný v Bílé Masajce byl úžasný, obdivuhodný, jedinečný a nebojím se říci dechberoucí. Bylo o čem číst a bylo nad čím žasnout. Navazující knihy jsou jen přídavky, které ani zdaleka nedosahují kvalit prvotního díla. Afrika, má láska se bohužel ani trochu nepřiblížila očekáváním, se kterými jsem ji začala číst. Doufala jsem v nové poutavé autobiografické zážitky. Do rukou se mi však dostala jen jakási podivná slátanina, která dává dohromady poměrně nesourodý text a je cítit, že cílem bylo za každou cenu něco vydat a ještě trochu nadšené čtenáře pilotního dílu podojit. Kniha začíná trekem Namibií, v rámci kterého je zejména zdůrazňováno překvapení Himbů vidících velbloudy. Následně je čtenář přenesen do Keni. Zde se vše nese v duchu "rukou natažených pro evropské peníze" a opěvování organizace Jamii Bora, která poskytuje "minikredity". Jedná se z mého úhlu pohledu o nevyžádanou reklamu, kterou jsem spolu s knihou nevědomky pořídila. Celé by to mohlo nést název "Pohádka o tom, jak chudáci prostřednictvím úvěrů ke štěstí přišli". Do propagandy úvěrové společnosti, od které si všichni postupně radostně půjčují víc a víc (pozn. chybí zmínka o tom, že by někdo všechny závazky uhradil) je zakomponována ještě problematika HIV. Nemocí je postiženo mnoho hlavních aktérů, ale ve výsledku vše působí dojmem, že si z toho zas tak moc nedělají, jelikož mají super úvěr, podnikají a jejich život se v čase zlepšuje. Další část knihy je věnována hráčům fotbalu, kteří pochází ze slumu, s nimiž se spisovatelka setkává, aby jejich příběhy mohla začlenit do připravované knihy. Moc toho však asi nepověděli, takže vznikl další celkem nezajímavý text. Teprve na straně 147 jsem se mohla dozvědět střípky z návštěvy Napirai v Barsaloi. V rámci této návštěvy se spíše vzpomínalo na minulost, nového se nic moc nepřihodilo, a tak nejspíš nebylo moc o čem psát. Nově vydané knihy od této autorky již kupovat nebudu. Co mohla říct, už dle mého názoru řekla. Afrika, má láska byla zklamání a přátelům bych koupi, a ani čtení zapůjčené knihy nedoporučila. Pro úplnost raději dodávám, že tímto komentářem se nikterak nechci dotknout důležitosti charitativních akcí, jakož ani jiných forem podpory potřebných.

Suzynka29
16.01.2020

No docetla jsem jako poslední díl v radě. Kniha mě bavila jen mi přišlo, že něco bylo zbytečně do detailu a celá návštěva Barsaloi jen tak letem světem. Ale i tak jsem rada přečetla.

Jirinamac
14.12.2019

I tento příběh ze života se mi líbil.

zimolka
14.06.2019

Tento díl je zajímavý ,čtivý,ale ze všech dílůmě bavil nejméně.

haki34
07.12.2018

Dočteno...před nějakou dobou jsem přečetla (i shlédla) dobrodružství bílé Masajky a tak jsem si nemohla nechat ujít i pokračování...
jak to celé nějak shrnout ? Knížka se čte velice dobře, Corinne je šikovná vypravěčka. Opět nám předkládá svůj vztah, nikdy nekončící lásku a fascinaci Afrikou...jednak jako takovou - což nám přiblíží v první polovině trekem v Namíbii, následně pak putováním po slumech, kde píše o příbězích jednotlivých lidí a přibližuje některé humanitární akce (Jamii Bora, fotbal...) vše však v Corinnině podání vyznívá zároveň strašně idylicky,myslím že nikdy neztratila své růžové brýle, co se Afriky i jejich obyvatel týče....vyznívá to tak navzdory zmíněné špíně, HIV, chudobě, drogám, alkoholu, násilí.....

Přiom stále vzpomíná na svoji "rodinu", chápu sice, že je pro ně možná důležitá kvůli přeci jen nějakým těm citovým vazbám, ale něco mi říká, že motivací bude jistě i její finanční podpora...
Pak je tady její a Lketingova dcera Napirai - která vlastně Afriku zná jen z fotek a vyprávění....to jsem taky nepochopila proč - proč si třeba s nimi aspoň nedopisovala nebo za těch dejme tomu posledních 10let (je jí 20) nevyvinula nějakou větší snahu poznat babičku, otce a spol....pak najednou jakoby mávnutím čarovného proutku zájem projeví a obě odjíždí do Maralal a Barsaloi za rodinou...Corinne vše pečlivě naplánuje a jelikož je potřeba vše zdokumentovat, vezme s sebou nakladatele i kameramana :D
Knihou se stále line motiv "bílé Masajky" - že ji lidi poznali/nepoznali, kde našla své knihy - samozřejmě je chvályhodné, že se svojí propagací a propagací svého příběhu snaží Africe pomáhat...ale..občas mi to přišlo, že ze sebe dělá jakousi "rádobycelebritu" - třeba jen můj dojem,...
co myslíte, jak setkání dopadlo ?? samozřejmě skvěle..všichni super, úžasní, přátelští, hned si zamilovali Napirai..idylicky popsána tchýně/bývalá tchýně (je super, když ji máte v Africe a navíc si nerozumíte, takže Vám do všecho nemůže kecat, že ano :D), díky Corinne nabydete dojmu že není lepšího jídla než pečená koza, kozí mléko s uzennou příchutí z kalebasy a ideální příbytek je maňata... V části o rodině je několik kratších vsuvek myšlenek a pocitů Napirai.

Corinne je romantička, snílek a dobrodruh, a zároveň umí hezky mluvit a psát :) takže opět smekám !!!
Návštěva tedy dopadla na jedničku ve všech směrech...a příběh zůstává otevřen dalšímu eventuálnímu pokračování...

Na závěr jen - navzdory všem mým výtkám se mi její příběh i psaná podoba líbí a svým způsobem Corinne i obdivuji..nechápu jen, proč, když je má tak ráda a tak jí rodina + Afrika chybí, tam nejezdí častěji a hlavně proč tam nejezdí její dcera (když několikrát zdůraznila, že dovolenka v AFrice pro švýcara je celkem dostupná věc narozdíl od opačného postupu...)... no , uvidíme s časem :)

Katulinka69
20.10.2018

Do třetice....? Ale i čtvrtý díl byl fajn.

1