Běž, chlapče, běž

Od autora jsem před časem četla ještě Ostrov v Ptačí ulici. Ten se mi asi líbil víc. Tato byla ale silná v tom, že je to podle skutečných událostí. Místy až moc úspěchané, ale dá se to chápat. Vždyť je to poskládané ze vzpomínek chlapce, jemuž v počátku příběhu bylo pouhých osm let! Osm let, když uprchl z varšavského ghetta a musel se protloukat životem. V lese, sám, či mezi lidmi, před nimiž musel zapřít svou totožnost, náboženskou příslušnost, mnohokrát musel utéct, naučit se "být katolíkem" a později žít s fyzickým handicapem. Jako... Respekt.
A zase to v člověku zanechalo ty myšlenky jako: Jak málo bylo těch, kteří pomohli. Kteří neměli předsudky. Jak mnoho těch, před jimiž se musel mít na pozoru. Přesto, že to byl jen malý kluk.
A - jak bych se zachovala já?

Srulik je malý židovský chlapec který žije se svou rodinou ve varšavském ghettu.
Když nacisté začnou likvidovat ghetto Srulik se musí rychle ukrýt.
Rozhodne se uprchnout a skrývat se pod falešnou identitou polského chlapce Jurka Staniaka.
Během útěku se setkává s různými lidmi, kteří mu buď pomáhají nebo ho ohrožují.
Naučí se, jak přežít ve světě kde mu hrozí neustálé nebezpečí.
Jednou při nehodě přijde o ruku což mu ještě více ztíží situaci.
Po dlouhém putování se dostane do židovského sirotčince.
Tam se cítí cizí a smutný protože si stále vzpomíná na svou rodinu.
Rozhodne se vrátit do svého rodného města, aby zjisti co se stalo s jeho rodiči.
Cestou potkává další lidi kteří mu pomáhají přežít.
I přes těžkosti neztrácí naději a odvahu pokračovat dál.
Nakonec zjistí, že jeho rodina nepřežila válku.
Přesto se rozhodne začít nový život a neztrácet víru v budoucnost.
Přijede do Izraele kde nachází nové přátele a nový domov.
Příběh končí s pocitem, že i po nejhorších chvílích může přijít nový začátek.

Tezko hodnotit tak silny a skutecny pribeh z minulosti.
Ale zadny literarni skvost necekejtn, je to kniha pro deti a styl tomu odpovida.

(SPOILER) Tato kniha se mi velice líbila a je to jedna z mích oblíbených knih. Knihu jsem četl asi tak čtyři dny, protože mě to ohromě bavilo. Děj knihy se odehrává v Polsku, což ani tak nevadí, protože to samé se dělo i tady v Česku také v roce 1942-1945. Srulik Frydman a nebo jeho vymyšlené jméno Jurek Staniak je desetiletý kluka žid, který utekl z ghetta, potuloval se všude po lesích a občas se připojil k ňejaké partě židovských dětí od kterých se naučil přežívat. Jednou ho chytil farmář a udal ho do ghetta a jurek od tamtud utekl. Poté přišel pracovat na jednu farmu a tam zjistil že majitel té farmi je manželka toho pána který vlastnil to ghetto, ale pán ho nepoznával. Pracoval tam alespoň měsíc, ale pak se to stalo! Jednou se mu zapletl byč na ruku a rozmixoval ji.Kniha nebyla napsána zdlouhavě, ale stručně takže se mi velice zamlouvala. Jediné co se mi na knize nelíbilo tak bylo to že v ňejakých částech kapitol nebylo poznat kdo mluví a kdo tam je.

Kniha se mi líbila.Žadná zdlouhavá omáčka okolo, aby se mladý čtenář neztrácel v ději. Poutavě napsané a rychlé plynoucí.Byl to teda pašák a vůbec nefňukal.
Zkrátka to bral tak, jak to bylo, aby se z toho nezbláznil.

Podla názvu knihy som si nevybavila, že som knihu videla sfilmovanú. Krásný pribeh....

Kniha se čte velmi lehce, bez zdlouhavého vysvětlování nechává děj velmi rychle plynout.

Ač psáno jednoduchým jazykem pro menší čtenáře, vyprávění se mi líbilo a ke konci mi i slza ukápla. Neuvěřitelný příběh malého Srulika, který se musel mnohému naučit a v neposlední řadě i to, že Bůh je jen jeden, ať jde o Židy nebo křesťany.

Uff, hrůza. Chudák kluk. Bylo mi ho moc líto.

Knihu jsem přečetla velmi lehce a i když už nejsem náctiletá, tak mě do děje vtáhla celkem rychle. Ano, v knize není přiliš vykreslená charakteristika postav, nejsou popsány vnitřní emoce hlavního hrdiny... Nicméně vzhledem k příběhu určenému pro mládež bych se tím říliš netrápila. V závěru se dalo najít pár zajímavých myšlenkových pochodů Jurka ohledně víry, dobra a zla.. Kniha se mi líbila a minimálně mě donutila si připsat film na seznam "Ke shlédnutí" :)

Příliš popisné a zjednodušené, proto mě kniha příliš nevtáhla do děje. Chyběly emoce v příběhu, a tudíž i u čtenáře.

Se vším souhlasím s viz níže, co napsal Grimik. Nenapsala bych to líp ani nijak.
Jen s tím rozdílem, že jsem nedočetla. Odkládám na straně 69 a mrzí mě, že nejsem lapena touhle knihou. Knihu do Dtbz výzvy tedy nemám, musím najít jinou.

Kniha určitě mnohem víc osloví čtenáře, kterým je určena. Tedy děti. Pokud bych se na ni měl dívat vlastním pohledem, pak jí chybí příliš mnoho. Silný příběh je psán stroze, velmi jednoduše, a i přes malý počet stran, působí kniha kvůli značně repetitivnímu sledu událostí zdlouhavě. Myslím, že i v tomto žánru existuje pro mladší čtenáře několik, mnohem lépe napsaných knih, např. Poslední bratr nebo série Brzy, Když, Potom, Kdysi.

Poutavý příběh osmi letého chlapce, který vinou těžké válečné doby a osudu jeho rodiny musí rychle dospět a učit se jak přežít. Hodnotu celému obsahu knihy dodává inspirace skutečným příběhem malého židovského chlapce. Příběh byl i zfilmován. Román je označován jako pro mládež, ale i dospělý čtenář si z knihy odnese plnohodnotný zážitek.

Neuvěřitelné, co všechno musí mladý židovský chlapec zvládnout, aby přežil válku, aby zachránil sám sebe.
Pěkný, i když velmi smutný, příběh, který stojí za přečtení. Určitě doporučuji!

Dočteno a za mne pěkné čtyři hvězdy. :-)

Neuvěřitelný příběh. Podle skutečných událostí. Kniha určená pro mládež, ale i pro dospělé.

ODVAHA A STATEČNOST

Neuvěřitelná nezdolnost mladého Srulika, později Jurka, mě nutila číst knihu stále dál.
Tento devítiletý chlapec byl během války odloučen od své rodiny a musel se postarat sám o sebe.
Jeho cesta byla velice těžká a komplikovaná, ale dokázal se postavit všem nástrahám a poprat se se životem.

NIKDY SE NEVZDAL!

Rozhodně doporučuji k přečtení a Jurek má můj obdiv :-)

Moc dobrá kniha. Hrůzy války a nutnosti přežít podané očima malého kluka, který vidí věci jinak. Knížka popisuje zlou dobu a skutečně v ní potkáme mnoho zlých činů, přesto je tu i pořádný kus idyličnosti a klidu. Je fakt, že hrdina měl hodně štěstí a že mé chápání idyličnosti zahrnuje i dost práce, takže svou poznámkou nechci naznačit, že to měl hrdina lehké; rozhodně neměl a pral se se vším obdivuhodně silně.