Baletky
Miřenka Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432297/bmid_baletky-RAU-432297.png
4
857
256
Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou, předpisový úsměv jim spadne a tvář se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemůžou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve Zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na Taneční konzervatoři a pražského života v divokých 90. letech.... celý text
Přidat komentář
Jako mala jsem se taky chtela stat baletkou. Nikdy by me nenapadlo, co se za tim vsim, na oko tak nadhernym, skryva. Tedy, samozrejme clovek vi, ze je to tvrda drina, ale diky Mirence se dozvidame daleko vic z pod povrchu tohoto roztanceneho sveta. Jsem moc rada, ze nam do nej dala nahlednout.
Je to až neuvěřitelné, co všechno se může skrývat za touhou být dobrou, či nejlepší. Miřenka Čechová poodhalila temnou stránku světa umění.
(SPOILER)
Když jsem tuhle knihu začal číst, věděl jsem, že je celkem úspěšná a částečně autobiografická. Drsný život baletek, které od 10 let stráví celé mládí drilem na prestižní škole, a potom, když mají štěstí, tak třeba pár z nich se podaří tančit sólo ve známém divadle. Drsná devadesátá léta plná drog a možností.
Na knize mě dost překvapilo, jak je vlastně depresivní, autorka pořád dokola popisuje, jak hrozný je život baletky. Nic proti tomu, napsáno je to čtivě. Nějak jsem ale čekal, že se nakonec ukáže, že ten šílený dril vyústí k nějakému pozitivnímu konci. Ničeho takového jsem si ale nevšiml. Knihu bych určitě doporučil rodiči, který svou nevinnou dceru nechá za dveřmi podobného ústavu. Rozhodně bych to svému dítěti udělat nechtěl. Třeba tomu ale jenom nerozumím.
Chápu, že kniha vyvolala velké rozhořčení většiny lidí, kteří se kolem baletu pohybují, protože z popisu nevycházejí rozhodně vůbec dobře.
Syrová kombinace bílých měkkých sukýnek, piškotů, ladnosti a křehkosti a divokých devadesátek v Praze, kdy fičel perník, extáze, všechno bylo nové, otevřené..
V románu s autobiografickými prvky poznáváme život za oponou baletní školy, neuvěřitelný dril, odříkání, ponižování, pot a krev, sebedestrukci..to vše pro správnou délku nártu, úzký hrudník a nízkou váhu..jestli kluci měli vojnu tak holky taneční konzervatoř.
"Ty vole proč to děláš?" ptá se Mates. No, protože to miluješ, teda ne tu bolest, ale tanec, a jednou chceš tančit, bejt nejlepší baletkou na světě, takže jsi připravená vydržet úplně všechno. "
A taky snahu utéct a zapomenout na bolest fyzickou i psychickou.. pomocí drog, sexu, nekonečných party v pražských klubech. Jak to taky může jinak dopadnout, být od deseti let sama na intru ve velkoměstě, bez dozoru rodičů? Zlaté devadesátky..
Bavily mě kraťounké kapitoly, akorát tak na cesty mhd, bavila mě forma druhé osoby, jako by to tobě celé vyprávěla kámoška, bavilo mě prostředí baletní školy a drilu. Bavilo mě, že nám autorka nakousla osudy ostatních dívek a nakonec i linka s transgender bratrem, což v devadesátkách určitě bylo něco nevídaného.
Problém jsem měla s přeskakováním autorky, kdy přebíhá z jednoho věkového období do druhého. A vadila mi až přílišná snaha šokovat, vyšponovat to co nejvýš..kdo ví, zda by s knihou souhlasily ostatní bývalé studentky baletu.
Pro mě zase trochu výstup z komfortní zóny, ale určitě zajímavé téma i zpracování a jako krátký hořký bonbónek sedne určitě.
Zajímavá kniha, která člověku umožní se na chvíli podívat do zákulisí baletního světa, které rozhodně není tak čisté, jako musejít být bílé trikoty mladých cvičenek...
Styl psaní mi seděl, byl pro mě dostatečně naléhavý a emotivní, aby měl oslovil. Navíc se k víceméně deníkovému vyprávění jednotlivých zážitků dobře hodil. Díky němu jsem se aspoň trochu dokázala vcítit do kůže těch unavených holčiček, které toužily po velkém jevišti, a tak si každý den lepily zkrvavené palce, deformovaly nárty, nejedly a příliš rychle dospěly, aby přežily... Kromě prostředí baletu se mi hodně líbila i druhá dějová linka s autorčiným bratrem a celková devadesátková atmosféra. Trochu mi vadily hodně krátké kapitoly, ale to je obecně můj problém - když jsou kapitoly příliš krátké, mám problém se do příběhu úplně ponořit a dílo na mě působí roztříštěně, utíká mi pozornost a dávám si častěji od čtení pauzy... Pro někoho je to ale naopak výhoda, takže to je čistě subjektivní záležitost. :)
Pokud bych to měla shrnout, tak za mě jsou Baletky rozhodně velmi originálním, autentickým a neobvykle pojatým dílem, které stojí za přečtení.
Styl psaní zvláštní, ale dějově, wow. Baletky vypadají jako něžné květinky, ale co musí zkusit, než se tou vytouženou květinkou stanou, je hodně drsné. Přesto vydrží aby mohly rozdávat krásu pohybu. Jsou to silné ženy a já před nimi hluboce smekám.
Pro mě to bylo seznámení s neznámým prostředím a bylo pro mě šokující poznat, čím si musí budoucí tanečníci projít. Určitě stojí za přečtení a deníková forma dává knize punc větší autentičnosti.
styl a prostředí mě uneslo do období vlastní "puberty". tehdy jsem hojně četla literaturu s "drogovou tematikou" a styl autorky mi tuto již prachem zanesenou poličku připomněl. trvalo mi, než jsem se prokousala hovorovostí stylu a do "vyprávění" se dostala, občas mi tato hovorovost přišla strojená, nevěrohodná, umělá, fádní, unuděná, sama sebe jsem se ptala, co se v těchto mých pocitech zračí? postupně jsem se sladila s rytmem deníkových záznamů, cítila jsem z kratších zápisků odraz "únavy" po tréninku či společenské aktivitě Baletky. rytmus knihy, gradace, zdánlivá "bezobsažnost", završení - tyto stránky považuji za hlavní pozitiva tohoto knižního počinu. povinná četba pro ty, kteří chtěli být baletkou/baleťákem a nestalo se tak. první polovina knihy slabší 3, druhá 4!
Autorka vychází z vlastních prožitků. Popisuje život že zákulisí baletek, dívky přichází nejen o dětství, ale dril, který je v této profesi nutný, jim ničí i zdraví.
Brní ti úzkostí celý tělo, je to takovej kyselej pocit v puse, jako by ti někdo napínal šlachy a zároveň ti pod kůží běhalo tisíc mravenců. Tu kůži bys rozdrápala do krve, kdybys je mohla vyhnat ven. Strach se dá přepít. Na tom taky taky všichni pravidelně pracujete. Ale úzkost ne. Tu kůži bys ze sebe strhala, kdyby to šlo.
Z logiky věci poněkud repetitivní, to ovšem neznamená, že nikoli silné. Balet a devadesátky je skvostná kombinace, jež navíc jasně definuje specifika i úskalí života v tanečním umění. Tohle není banální deníková literatura, ani tzv. dívčí románek, ale plnokrevný coming of age. Neváhejte vztoupit!
Knihu jsem přečetla za jeden den. Vtáhla mě a nepustila, vůbec mi nevadilo vyprávění v druhé osobě, vlastně mi to k té knize i tak nějak sedlo. Že baletky jsou něžné princezny jen vzhledem, ale uvnitř jsou to silné “parní lokomotivy” se tak nějak ví, ale tahle kniha mi otevřela ještě víc oči v tom, jak těžké a náročné to mají, kolik bolesti a ponižování si zažijí a vše podstupují dobrovolně, s vědomím, že to může kdykoliv skončit. Smekám pomyslný klobouček, ale zároveň nevěřícně kroutím hlavou.
Také by mě zajímal pohled a názor jiných baletek, zda to vnímají stejně jako autorka. Každopádně teď na jejich řemeslo budu pohlížet s ještě mnohem mnohem větším respektem. A je mi velmi líto nejen těch malých holek, které desátým rokem ztratí dětství, ale také nevědoucím rodičům - nemyšleno vůbec nijak zle (jako ti od autorky), kteří chtěli dcerám splnit sen, i přes své obavy je do Prahy na školu pustili a teď po přečtení této knihy se jim jejich nejděsivější představy zhmotnily. Jako sama matka od dcery mi při čtení nebylo lehko. Kniha vzbuzuje emoce, podněcuje k úvahám, seznamuje s něčím novým, běžným lidem nepoznaným a je čtivá. Nejde než hodnotit plným počtem.
Velmi jsem přemýšlela nad tím, jak někdo může poslat žít desetileté dítě samo do Prahy. Přichází o dětství a s životem plným drilu se vyrovnává po svém. Zajímalo by mě, jak vnímají své studium na konzervatoři jiné baletky, zda by se s popisovaným způsobem života ztotožnily. (Trochu to bylo popsáno tak, že experimentování s drogama i prvními sexuálními zkušenostmi na pokojíc internátu ve velmi nízkém věku jsou standard).
Knihu jsem si chtěla přečíst, protože jsem se o ní doslechla od kolegyně, která o knize vykládala. Domnívala jsem se, že mi dá nahlédnout do duší i života mladých tanečnic, ale toto je vlastně drsný popis života - omlouvám se, ale působilo to tak na mě - zkažené holky. (Alkohol, drogy, sexuální zážitky, možná i styl psaní mě vedou k domněnce, že může být autorka ráda, že neskončila hůře).
V době vydání se o Baletkách hodně mluvilo, díky tomu jsem na ně narazila.
Prostředí baletu je fascinující samo o sobě, zde má popisovat školení budoucích baletek.
Po čtení mám toho v hlavě ještě spoustu. Malé holčičky žijí životy o několik let starších divokých dívek. Být v deseti sama v Praze je hodně náročné. Jak je možné, že z naprosto příšerné životosprávy (žádné jídlo, drogy a alkohol) nemají zdravotní problémy. Postupný úbytek studentek, protože jsou moc velké, mají prsa, mikroskopických přibraly. Bratr, co chce být sestrou.
Tématicky je tato drobná knížka bohatá. Z počátku jsem si musela zvyknout na psaní ve druhé osobě, proto jsem začátek čtení chvíli odkládala. Bohužel toho baletního prostředí zde mnoho nebylo. Balet se spíše prolíná životem hlavní postavy. Sama bych upřednostnila klasicky psaný příběh.
Na knize se mi nicméně líbilo, že částečně může člověku zprostředkovat bolestivou cestu k nádherném představení.
Skvěle předaná a napsaná zkušenost. Mě hodně zaujala a dotkla se mě. Knížku jsem shltla, přesto jsem si ji moc užila :)
Na knihu jsem docela dlouho v knihovně čekala a těšila se na ní. Ale po 30 stránkách jsem to fakt nedala a musela odložit. Styl psaní je pro mne nepřijatelný, asi jsem ze staré školy...
Pohled na odvrácenou stranu baletního umění. Dril, dřina, místy až psychický teror. To vše nejpozději od 10 let věku. Jsem skutečně ráda, že mé dcery po baletní dráze nikdy netoužily....
Štítky knihy
drogy Praha česká literatura životopisné, biografické romány tanec 90. léta 20. století balet deníkové záznamy baletky
BaletkyKniha Baletky je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 198x |
| Čtenářské výzvě | 293x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 270x |
| Chystám se číst | 400x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 13x |
Paní Miřenka Čechová se nám pokusila alespoň částečně poodkrýt svět baletu . Pro mě to žádná novinka nebyla. Učebni metody,,profesorek" na taneční konzervatoři znám z vyprávění jedné své příbuzné. Když jsem to slyšela poprvé, pardon, ale chtělo se mi bl..t. To může vydržet někdo opravdu hodně zapálený .
Možná tahle kniha měla být pro Miřenku i částečně terapií.
Kniha je psaná zvláštním stylem. Krátké věty. Spíše jak výňatek z deníku.
S paní Miřenkou si budeme věkově dost blizko, takže číst o devadesátkách a životě v pražských klubech bylo pro mě lehce sentimentální . Milé připomenutí volnosti a bezstarostnosti mladí.
Doporučuji k přečtení.
A mimochodem, doporučuji si jen tak pro zajímavost vyhledat fotky nohou baletek. Ale jen pro silné povahy.