Šťastné a hrůzostrašné: Antologie štědrovečerních hororů

22.12.2021

V těchto předvánočních dnech, kdy by se asi spíš hodilo číst něco klidného, odpočinkového a romantičtěji laděného, jsem si řekla, že zabloudit do horových povídek by mohlo být super a osvěžující změna. Byla to taková směska strašidelných příběhů z poloviny 19. a začátku 20. století, přesně v tom stylu klasických hororově laděných příběhů té doby, které mám ráda. Navíc se odehrávají právě v období Štědrého dne nebo dnů kolem něj. Z 6 hororových povídek se mi nejvíc líbily dvě: "Podivná noční hra" a "Pravdivý příběh hrůzy". Naopak nejmenší dojem na mě udělala povídka "Vánoční shledání", která je celkově hodnocena i jako nejslabší povídkou celé sbírky. Rozhodně ale doporučuju všem, kteří mají rádi hororové příběhy v klasické literatuře, které úplně za každou cenu nevyděsí, ale ten jazyk jakým jsou psány je prostě skvostný a barvitý. Každá povídka má navíc svou ilustraci, takže i oko se pokochá.

13.12.2021

Sbírka 6 povídek britských autorů a autorek z žánru „tajuplných a strašidelných“ vypravování pro předvánoční čas (podle anotace knihy). Strašidelného je tam pramálo (to leckterá Erbenova pohádka je strašidelnější), tajuplné snad. Většinou bych je označil jako povídky na téma rozřešení nějakého starého zločinu (v předvánoční čas) pomocí tajemných, ne zcela racionálně vysvětlitelných zásahů a postav. Horor v žádném případě, k navození strachu (pro mne) má asi nejblíže povídka „Podivný příběh hrůzy“ (je ale zbytečně poněkud upovídaná na to, aby strach opravdu vyvolala), nejlepší je ale povídka „Cestovní vak“ od také nejznámějšího, dodnes vysoce hodnoceného (a z českých překladů bohužel velmi málo známého) Algernona Blackwooda. Spíše než se bát si čtenář udělá obrázek, jak se před koncem XIX. století ve staré dobré Anglii slavily svátky vánoční. Jako předvánočním příběhům ale osobně rozhodně dám přednost sbírce povídek (a úryvků z románů) českých autorů ze zhruba stejné doby, Vánoční cesty domů (vybral Jiří Škuba, vydal Chvojka 2001). Nějaké mordy či krvavé historky se tam také najdou, na označení strašidelná tato kniha ale neaspiruje, zato zajímavě poučí o Vánocích v Čechách někdy před sto padesáti roky.

12.12.2021

Blíží se Vánoce. Je adventní neděle. Proč onen sváteční čas nestrávit ve společnosti lehce mrazivých hororových vyprávěnek (to je boží slovo), které za svého času viktoriánského byly tolik oblíbené? Navíc mají příjemnou sílu dodnes a dovedou čas potemnělý zimním obdobím velmi zpříjemnit. V případě šestice povídek vybrané a zpracované Pavlem Pecháčkem to určitě platí. Rozhodně z větší části.

Všichni autoři jsou pro mě novými jmény, přestože ve své době patřili mezi autory významné. V češtině je možno z jejich díla najít pouze pár povídkových příspěvků, včetně těch uvedených zde. Přiznávám, že ta sbírku otevírající a dle slov editora povídka nejslavnější - Cestovní vak od Algernona Blackwooda - byla pro mě tou jasně nejslabší. Je taky fakt, že se od ostatních svou stavbou mírně liší. Zatímco ta ostatní pětka je mi mnohem bližší. Dovolil bych si říct, že přesně dle gusta - pochmurné anglické počasí, stíny naplněná sídla, temná zákoutí i tajemství. Jednoduché a stále efektivní (i efektní), neboli působivé. Zde vypíchnu tři z nich.

Podivná vánoční hra od Charlotte Riddell. Sídlo Martingdale je přesně onen tajemný a tajemstvím obestřený, dlouhá léta neobývaný panský dům, který si dovede představivost vybavit ve spojení s anglickým prostředím. Na výsost duchařská a vlastně spíš milá než děsivá povídka. John Berwick Harwood předkládá Pravdivý příběh hrůzy; a to zcela bez nadsázky. Když jsem spolu s vypravěčkou procházel starou obrazárnou, jejíž dveře hlídá dvojice rytířských zbrojí a celý ztichlý a potemnělý prostor osvětluje ubohé světlo svíčky, citelně jsem si vzpomněl na svou dětskou hrůzu ze tmy. A při četbě, přiznávám, uvědomil jsem si, že jsem se tohohle dětského strachu nezbavil beze zbytku=o) A naposled naprosto nádherná thrillerová - a patrně se sbírky nejvíce propracovaná - povídka Štědrý večer v domě na pobřeží od Elize Lynn Linton. K tomu snad jen, že Cornwall s břehy, do něhož buší moře, a neutuchajícími bouřemi je stejně děsivý jako samozvaný správce Jem chránící dům, jež je tajemný jako samotný jeho hlídač.

Máte-li možnost, zkuste odbočit od tradičních pohádek a letošní (i další) Vánoce zpestřit některými z mrazivějších povídek, které 19. století zanechalo následujícím generacím dobře na stovky. Tahle šestice by mohla být dobrým startem=o)

12.12.2021

Útlá knížka, ale skvělá. Líbí se mi, že nechybí předmluva a také obsahuje na konci medailonky autorů. Jedná se o neprofláknuté - převážně viktoriánské - duchařské povídky. Odehrávají se ve vánočním čase a jsou opravdu dobré, tajuplné, strašidelné a napínavé s úžasnou atmosférou.

10.12.2021

Měla jsem strašně velkou chuť se chvilku bát. V čase vánočním mají pro mě tyto knihy obzvláště velké kouzlo. Navíc je mi tato kniha velmi sympatická svým grafickým zpracováním. K mé velké škodě jsou povídky pro mou fantazii a představivost velmi krátkým žánrem. Nedokážu si je pořádně užít. V podstatě, než se začtu, už je konec.