Anglický pacient
Michael Ondaatje
https://www.databazeknih.cz/img/books/88_/88502/bmid_anglicky-pacient-ueD-88502.jpg
4
241
68
Román o bolesti a lásce odehrávající se v posledních dnech 2. světové války je sugestivním příběhem umírajícího anglického letce a mladé kanadské ošetřovatelky.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
The English Patient , 1992
více info...
Přidat komentář
Poslední dny druhé světové války v rozbombardované Ville San Girolamo nedaleko Florencie prožívají hrdinové Ondaatjeho Anglického pacienta vzpomínkami… na životní lásky, na dobrodružství, na své blízké, na válku a její zmrzačené pohrobky. Příběh vyrůstá z jednotlivých dílků, které postupně zapadají na své místo jeden vedle druhého, až vytvoří spletitou mozaiku příčin a následků. Ondaatje ji vytváří až podezřele snadno a s obdivuhodnou bravurou. Jeho vyprávění se podobá jazzové skladbě: podivné rytmy, překvapivé zvraty, změny nálad, improvizace, zběsilé, úderné tempo střídá ospalá malátnost, tamhle ostře vřeští trubka a tady tklivě zní piáno. Roztříštěnost a rozevlátost motivů je jen zdánlivá, Ondaatje drží opratě pěkně zkrátka a čaruje. Jeho originální poetika dokáže zaujmout při milostném podlehnutí stejně jako ve chvíli, kdy Kip Singh zneškodňuje nevybuchlou minu. Snad jen to finále bylo na můj vkus moc do ztracena, což nemohu autorovi jen tak odpustit.
Láska (osudová, vášnivá), když máte za zády věčnou a krásnou poušť, když máte za zády šílenou válku, v níž můžete každým dnem zahynout. A budoucí láska v době po atomové bombě? Láska a touha v nepřátelském světě.
A protože "... jenom touha za to může, že příběh bloudí, třepotá se jako jehla kompasu" (str. 216), je ten příběh románu rozbíhavý, na první pohled zbytečně složitý, překombinovaný. I díky tomu má však nezapomenutelnou atmosféru.
Film je výborný, ovšem literatura má jiné prostředky. A mně se moc líbí, jak jich Ondaatje využívá.
Tohle je asi jedniný případ, kdy se mi film líbil víc než kniha. Kdybych film neviěla, tak bych knihu asi a ni nedočetla. Na můj vkus byla poněkud zmatená. Víc jak dvě třetiny jsem se do čtení opravdu nutila a až ke konci mě začala bavit.
Kvôli Čtenárskej výzve som si prečítanie Ondatjeho Pacienta po dlhých rokoch zopakovala. Ani ja som sa nevyhla rozporuplným pocitom, ale už vtedy som jej po prečítaní v mojom súkromnom zozname udelila na obsah jednotku. Dej je najmä ku koncu divne dotrhaný a dopletený, občas človek stráca istotu, či sa odohráva v minulosti, prítomnosti, či vôbec... Koniec druhej svetovej vojny, jedna zabudnutá vila v Taliansku, ošetrovateľka a jeden úplne popálený pacient, ktorý samozrejme vystúpi z anonymity až pri konci románu, inak by zrejme čitateľov čítajúcich až do konca bolo o poznanie menej, potom ešte jeden známy ujo a jeden indický ženista, špecialista na zneškodňovanie bômb a mín. Trochu dosť chlapov na jednu ženu, ale nejako to už autor ukorčuľoval.
Mne učaroval neprestajný opis púšte, preto som neodložila, kým som nedočítala.
"Otcovia zomierajú. A my ich ďalej milujeme, ako len vládzeme. Nemôžeme ich ukryť niekde mimo nášho srdca."
Pokud se Man Bookerova cena uděluje za miš maš řazený děj několika postav, tak si ji tenhle pacient poctivě zasloužil :-) On to byl dobrý příběh, jen byl divně naporcovaný, blbě se četl a konec, jak kdo dopadl taky chyběl.
Byl to takový trochu lepší průměr.Asi bych to normálně nedočetl,ale se skřípěním zubů jsem to dotáhl do konce,hlavně kvůli čtenářské výzvě.
Nebudu lhát, že se mi kniha líbila - ukázalo se, že jde přesně o ten typ literatury, kterou bytostně nesnáším. Upovídaná nuda a chaos (i když na náhodně umístěné retrospektivní kusy se dá zvyknout) s nezajímavým příběhem předstírající vysokou a intelektuální četbu. Dorazila jsem to do konce výhradně kvůli čtenářské výzvě a znovu se přesvědčila, že některé literární ceny mám brát spíš jako varování než doporučení.
Poměrně útlá knížka v sobě skrývá jednoduchý příběh, který je složitě vyprávěn. Při čtení jsem byla ráda, že jsem nejdříve několikrát viděla film. Chvilku trvá se zorientovat v postavách. Na flashbacky si musí člověk zvyknout. Jsou celkem chaotické. Bez nich to ale celé nemá smysl. Kniha mě začala bavit, a když se vyprávěl příběh ženisty Kipa. Deamontování bomb mi přišlo zajímavé a samozřejmě napínavé. Zajímavé taky určitě je, že maďarský hrabě Almásy je skutečná postava. Jen byl homosexuál.
Četla jsem ji ze zvědavosti, líbil se mi film a zajímalo mě, jaká je předloha. Rozhodně dobrá. Trochu jiná než film, ale také působivá.
Man Bookerova cena byla pro mě ve Výzvě největším oříškem. Žádná z knih mě svou anotací nezaujala, nakonec jsem sáhla po Anglickém pacientovi, protože kniha byla vybrána jako nej kniha ze všech, které kdy Man Bookerovu cenu dostaly...
A nevím, přečetla jsem ji jen kvůli Výzvě, příliš mne nebavila, bylo tam několik hlubokých myšlenek, ale celek nezaujal. Vadilo mi chaotické skákání mezi postavami a časem, nejasné konce myšlenek i dějů. Přišlo mi to jako čtení povinné literatury, přečtete a řeknete si: "A to je všechno?".
Knížka přečtena kvůli Výzvě, jinak bych ji nejspíše nečetla. Nečetla se vyloženě špatně, ale chvilkama jsem se dost ztrácela, protože příběhy postav se hodně pletou.
No co ke knize napsat.. Bylo to pro mne psané trochu těžkopádně, musela jsem se domýšlet, co vlastně tím autor chce napsat. Ale děj je moc hezký, láska na pozadí války, která byla zničena jedinou událostí... Docela jsem jim fandila:-( Samotný anglický pacient vzpomíná na svou zakázanou lásku....
Čtu a prodírám se tím hůř než trnitým křovím. Moc těžkopádné, moc přelétavé, příliš hlavních linek, které zdánlivě vůbec nesouvisejí - asi ano, ale než dojdu k pointě, bojím se, že už budu příliš otrávená, než abych jásala nad průsečíkem dějin. A kdyby nevylo ČV, nejspíš bych ji vůbec nedočetla.
Dočetla jsem a nebavilo mě to. A konec mě vyloženě naštval.
Jedná se o milostný román, o klasickou válečnou love story, která nám toho tolik nabízí a tak málo ve skutečnosti dává.
Myšlenky a vzpomínky hlavních hrdinů se vzplétají do vzájemné pavučiny příběhu. Ten je zde utkán z toho nejjemnějšího vlákna, které tak každou chvíli hrozí mírným, či větším natržením. Nutno říci, že občas celý příběh na čtenáře působí zcela nesourodě a nevyváženě.
Střídá se zde přítomný čas s minulým, vyprávění je plné metafor, jazykových hříček a různých odkazů, jindy naopak překypuje sentimentálností a poetismem, což je ale v tomto případě spíše na škodu.
Kniha ověnčená cenami a mně se tak těžko četla... :-(. Obsahuje silná témata - válka, kolonialismus, násilí, zrada a samozřejmě láska a věrnost. Závěrečný útok na Hirošimu a Nagasaki přináší i rasové téma:
"Nikdy by takovou bombu nesvrhli na bílý národ."
Příběh je vyprávěný střídavě z pohledu čtyř postav, které spolu těsně po válce dočasně žijí v polorozbořené vile. Každý z nich je válkou poznamenaný a unavený ze všeho co zažili. Vyprávění je někdy změť vířících myšlenek, naznačování, současnost, minulost, střídání vypravěčů.
Tato tragická válečná love story obsahuje na můj vkus příliš melodramatických prvků a je to hodně roztříštěné. Příběh a témata jsou úžasné, bohužel zpracování se mně nelíbí, nečetlo se mi to dobře.
Chtěla jsem dát jen 2*, za myšlenku, že na bílý národ by Američané a Evropané bombu nesvrhli, dávám 3*. Už dva dny mi to leží v hlavě, to je něco k zamyšlení...
Zaujímavý, pútavý povojnový i vojnový príbeh štyroch osôb, ktoré 2. sv. vojna na čas zavedie do starej horskej vily v Taliansku. Človek po prečítaní musí zase rozmýšľať nad nezmyselnosťou vojen. Nad tým, ako vojna vždy nenávratne zničí (fyzicky, či psychicky) životy zúčastnených. Odporúčam prečítať.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) lékařské prostředí láska zfilmováno kanadská literatura Toskánsko Bookerova cena zakázaná láska
Autorovy další knížky
| 2003 |  Anglický pacient |
| 2019 | Nouzové osvětlení |
| 2012 | Stůl v koutě |
| 1999 | Máme to v rodině |
| 2001 | Anilin duch |
Kniha Anglický pacient je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 357x |
| Čtenářské výzvě | 131x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 134x |
| Chystám se číst | 162x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 11x |
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy. Zpočátku jsem si říkala, že to asi nedám. Pak mě přeci jen vtáhla do děje. Tedy, spíš než do děje do střípků vzpomínek, záblesků ze současnosti, rozborů myšlenek i nálad. Nejvíc mě zaujal příběh Kipa a trochu mě mrzel ne úplně uzavřený konec.