Anilin duch

03.09.2023

Trochu jsem se do čtení nutila. Reálie úplně cizí, pro mě neznámé, ale zajímavé. Na tuhle knihu jsem potřebovala být odpočatá.

18.02.2020

Kniha se mi líbila.Zajímavý příběh,ze zajímavé země.Zaujal mě popis tradičního oživování soch.

14.12.2019

"K tomu, abych někoho pochopila, mi nepomůže jeho síla. Ta o něm neříká vůbec nic. Nejlíp ho poznám podle jeho slabosti." (str. 213) Soudní lékařka Anil neohroženě hledající nebezpečnou pravdu, bratři archeolog Sarat a lékař Gámini, ti všichni v hrůzném světě nesmyslného vraždění a ve víru svých citů. Ani jeden z nich, ani z dalších postav této knihy nemůže uniknout odtamtud, kde je "pravda většinou názorem". (str. 76) Ať sebevíce chtějí opak, stejně se vracejí k "spletitým záležitostem veřejného světa i s jeho rozličnými pravdami." (str. 205)

A jejich příběhy i příběhy dalších postav románu jsou po kouscích zachycovány typicky (jakoby rozmlženým) ondaatjovským stylem, který mám rád.

06.01.2015

Fůů, tak už je mi jasný, kam letos s Čedokem na dovču nepojedu, určo se nechystám na Šrí Lanku, protože je nabíledni, že se za těch cirka dvacet let z tý občanský války nemohli vyhrabat, to ať si turistický průvodce lže jak chce. Jinak je Ondaatje brilantní spisovatel a všechny ty masakrální hrůzy nám servíruje v mlžném oparu monzunového deštíku, mozaiku vyprávění si tak musíte poskládat sami. Příběh soudní antropoložky Anil, která se vrací do rodné země, aby našla důkazy vražd civilistů místní vládou, se proplétá s osudy bratrů – archeologem a lékařem, kteří se jí přes všechno nebezpečí rozhodnou pomoci... Jen škoda, že místní komentík od mistra Adigiottiho mi parádně vyspoileroval konec, krve by se ve mně nedořezal, ňu.

12.03.2014

(SPOILER) Moderný čitateľ nevyžaduje vždy príbehy podávané na tácke. Naopak, spolupráca s autorom na dotváraní príbehu podnecuje vlastné interpretácie. Priestor medzi spisovateľom a čitateľom je dôležitý pre slobodu čítania. V tomto prípade som sa však priveľmi strácal. Časté odbočky, podľa mňa zbytočné, pôsobili ako priehrady na rieke. Zbrzďujú a spomaľujú tok myšlienok, pretekajú cez breh, odbáčajú do vedľajších ramien, prípadne ho celkom zastavia. Takou dejovou odbočkou je Anilina priateľka Leaf, ktorá sa v románe ani raz „neukáže“. Vnímame ju len v rozhovore cez telefón a v spomienkach hlavnej hrdinky. Nijako mi nepomohla pochopiť Srí Lanku. Zato obeť, pre pochopenie bratovražednej vojny absolútne kľúčová, je nanešťastie odbavená na pár stranách. Škoda. Akoby autor písal knihu v rôznych obdobiach. Záver knihy (a iba záver knihy) písal rozhodne v dynamickom.
(Upravené, a dúfam, že bez spoilera)