Androkles a lev

Androkles a lev https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106616/mid_androkles-a-lev-MxB-106616.jpeg 4 7 1

Komedie z doby římského pronásledování křesťanů. Pojednává o řeckém otroku Androklovi, jenž vytrhl trn ze lví tlapy. Když měl být později s ostatními křesťany předhozen lvu v Kolosseu, šelma ho poznala a odmítla mu ublížit, načež Androkles získal milost. Příběh se uchoval v knize Noctes attices římského spisovatele Aula Gellia a později se stal slavnou bajkou. G. B. Shaw ho zpracoval po svém. Hra se vydává a autorovou předmluvou, která obsahuje výsledky jeho dlouhého výzkumu Bible.... celý text

Přidat komentář

JulianaH.
20.07.2021 4 z 5

„Já si opravdu myslím, že bych se neodhodlal jít do nebe, kdybych věděl, že tam nejsou zvířata. Jen si představ, co zkusí tady na zemi.“

Kéž by křesťané opravdu věřili, že zvířata mají duši, tak jako Androkles! Kolik životů by tím mohlo být ušetřeno! Hrdinovi ale vložil do úst jeho repliku ateista, což je pro křesťanství dost smutné vysvědčení.
„Androkla a lva“ jsem si chtěla přečíst už od střední školy, snad úplně nejvíc ze všech her GBS. Měla jsem k tomu právě ten infantilní důvod, že má v názvu zvířátko. :D A nadchlo mě, když jsem zjistila, že jedním zvířátkem to nekončí:

SETNÍK: „Desátá legie pochoduje s leopardem v čele šiku. A tenhle chlapík si toho leoparda ochočil. A teď brečí, poněvadž se s ním musel rozloučit. (Androkles žalostně popotahuje.) Viď, ty stará rachotino. No, nic si z toho nedělej, my zas máme při pochodu v čele kozla (Androkles zazáří), který zabil dva leopardy a sežral krocana. Jestli chceš, můžeš se s ním skamarádit. (Androkles, dokonale utěšen, projde kolem setníka k Lavinii a spokojeně usedne po její levici.)“

Ke staré bajce o Androklovi přidává GBS vlastní úvahy o tom, co znamená být křesťanem. Jinak se ale drží původního narativu. Nepíše apokryf, byť chování a výroky postav mi místy připomínaly „Apokryfy“ Karla Čapka — člověk má pocit, že pokud Římané a prvokřesťané nemluvili přesně takhle, určitě se vyjadřovali alespoň hodně podobně.
U téhle hry mi chybí výrazná pointa. Androklova poslední replika je tak nanicovatá, že jsem třikrát po sobě zapomněla její smysl a musela jsem se podívat, jak že to vlastně komedie končí. Ale vedlejší postavy (Androklova manželka Megera; oddaná, ale ne ortodoxní křesťanka Lavinie; pokorný silák Ferrovius; zhýralý prospěchář Spintho atd.) jsou vynikající. Obdivuji, že u Shawa mají i charaktery, na jejichž straně autor nestojí (císař), záblesky moudrosti a šlechetnosti. A sám Androkles je sice nesmírně vzdálený klasickému pojetí héróa („malý, hubený, směšně vypadající človíček“), zato tak roztomilý a dobrosrdečný, že žádám víc takových hrdinů. Vyměním deset Héraklů destruujících mýtickou faunu Řecka za jediného Androkla!