Amerikána
Chimamanda Ngozi Adichie
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341520/bmid_amerikana-y6l-341520.jpg
4
613
613
Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě. Ifemelu a Obinze jsou mladí a zamilovaní, ale nespokojení se životem v Nigérii ovládané vojenskou diktaturou. Rozhodnou se proto hledat štěstí v cizině a jejich cesty se rozdělí. Sebejistá Ifemelu se vydává studovat do Ameriky, kde zakouší porážky i vítězství, nachází a ztrácí další lásky, to vše pod tlakem něčeho, nad čím doma nikdy nepřemýšlela — rasové otázky. Tichý a přemýšlivý Obinze, kterého Amerika, ovlivněná útoky jedenáctého září, nepřijme, se pouští do nebezpečného života ilegálního imigranta v Londýně. O třináct let později je Obinze bohatý muž v čerstvě demokratické Nigérii a Ifemelu známá blogerka komentující americkou společnost a kulturu z pohledu africké černošky. Navzdory pracovnímu úspěchu a pohodlnému životu v Americe však Ifemelu pocítí touhu vrátit se do své vlasti. Najdou s Obinzem po tolika letech a změnách odvahu znovu se setkat tváří v tvář?... celý text
Přidat komentář
Když jsem knihu začínala číst, uvědomila jsem si, že jsem ještě asi nikdy nečetla nic, kde by hlavní hrdina (a většina dalších) byl černoch, resp. černoška. Vzpomněla jsem si na Zelenou míli nebo Jako zabít ptáčka, ale tam jsou to postavy spíše vedlejší, i když významné. Každopádně Amerikána mě fakt chytla! Zaujalo mě, kolik předsudků ve vztahu k černochům v Americe je u nás totožných, akorát ve vztahu k Romům.
Chimamanda výborně vykreslila charakter postav, minimálně těch hlavních kolem Obinzeho a Ifemelu. Uju byla zvláštní, někdy jsem k ní cítila sympatie, jindy bych ji praštila. Kosi mi byla nesympatická, vlastně je to taková hodná husička. Curta jsem neměla ráda, protože mi přišel jako frajírek, Blain mi zase přišel jako suchar. A vztah Ifem a Obinzeho? Asi sotva to mohlo dopadnout jinak! =)
Knížka mě pohltila natolik, že jsem kvůli ní přejela vlakovou stanici, což Vás zamrzí, když sedíte ve vlaku, který staví následně až za 1,5hod.
Tak mám pocit, že tuhle knihu si člověk buď zamiluje, nebo mu vůbec nic neřekne, maximálně ho něčím štve. Bohužel musím přiznat, že patřím k druhé jmenované skupině. Příběh dobrý, témata rasa a identita mám ráda, zajímám se o tuto problematiku, ale proboha - ani identita a ani barva kůže není ústředním bodem všeho, co člověk udělá. Připadalo mi, že autorka i banality příliš hrotila a nakonec tohle slibné téma předimenzovala (na můj vkus). Pokud bych měla mluvit o čtivosti, tady bych se asi taky raději držela při zemi...ale to je věc individuální - to, co vyhovuje mně, nevyhovuje druhému a naopak.
Host je pro mě nakladatelství, kde jdu vždy na jistotu, ale tentokrát jsem tak nadšená, jak zpravidla bývám, opravdu nebyla.
Dočetl jsem a na youtubku vyhledal Bracket, nejen jejich Yori Yori, ale i Mama Africa. Člověk si při té hudbě (a klipu) stejně jako při čtení Amerikány uvědomuje, jak se postupně Afričané emancipují, prozatím ve své vyšší střední třídě, která získává své životní zkušenosti na Západě. Čtivé, poučné a snad i optimistické ...
Měla jsem o Amerikáně nejprve pochybnosti, ale je úžasná. Plná naděje, předsudků, nových začátků, boje, lásky i zklamání. Jsem nadšená ♥
Mě Amerikána nadchla. Čekala jsem, že kniha bude jedna z mnoha rádoby intelektuálních eposů, které za pěknou obálkou skrývají nefalšovaný průměr. Amerikána je jiná. Lidská. Je vidět, že autorka píše od srdce a promítá do knihy samu sebe. Skvěle na mě zapůsobil popis americké povahy a i jiné podobné pasáže. Možná bych ocenila více pozadí, které za sebou skrývá Obinze. Taky v postavách bylo ze začátku těžké zorientovat, ale zhruba po třetině se kniha četla sama, ovšem není to úplně kniha, kterou přečtete na jeden zátah.
Asi to není čtení pro každého a mě nadchla asi proto, že jednoduše se mi dostala ve správnou chvílí do ruky. ...ale třeba se i vám kniha dostane ve správný čas do ruky.
Naprosto skvělá kniha. Bavila mě od začátku až do konce, čtivá, výstižná, obohacující a nemám nic, co bych snad vytkla. Kniha mi dala to, co slibovala - náhled do života Afričanů, jejich stěhování se za “lepším” životem do Ameriky nebo Británie a případné překážky i celkově větší rozhled v rasové otázce. Věci a zážitky obecné i osobnější, pocity, názory... Milostnou zápletku jsem také sledovala, ale nebylo to pro mě to hlavní. Knihu bych rozhodně doporučila!
Náhodná koupě, víceméně dle obálky a obrovské překvapení. Skvělá kniha. Nazvala bych ji jako milostný román, kde ale rozhodně nejde jenom o vztahy a o lásku.
Krom výborného příběhu Ifemelu se mi otevřela taky doteď úplně neznámá kapitola problematiky imigrujících Afričanů hlavně v Americe, ale nejen tam. Rozhodně doporučuji!
Černou jsem se stala až v Americe.
Velice komplexní kniha, příběh se dotkne života jak nižší tak vyšší vrstvy v Nigérii i Americe. A vlastně i Británii. Navíc dobře zvládnutý vývoj a psychologie postav. Hledání domova, rasa a samozřejmě láska, to jsou hlavní témata. Na to, jaký má kniha rozsah a délku, mě snad ani jednou nenapadlo. že by nějaká pasáž byla zbytečná nebo mě nudila. Sáhl jsem po ní na blind a opravdu nelituju, zhltnuto za dva dny.
Většinou si knihy vybírám dopředu a do knihovny přicházím pro knihy již připravené . V tomto případě to tak ale nebylo . Byl to náhodný výběr a těšila jsem se, že se dozvím něco o životě v Nigérii .
Něco jsem se jistě dozvěděla ,ale přesto jsem byla zklamaná .
A filozofování o rase mi někdy přišlo jako rádoby intelektuální tlachání .
Že jsou na světě různé rasy je snad stejně jasné jako,že je Země kulatá .
Že v Nigérii rasy neřeší je asi stejně jako u nás.
Myslím,že my bychom je také neřešili , kdyby nás k tomu nenutily ty jiné rasy neustálým tvrzením, jak jsou diskriminovány .
Nevím kolik bílých je v Nigérii .Moc jich asi nebude .
Velká část se odehrává v Americe , kam hlavní hrdinka odjíždí , stýká se s bílými i černými a ve svém blogu řeší pohled černých na život .
Prostě , dala bych 3,5* , ale to nejde , tak dávám 4* a nevím jestli doporučit nebo ne .
Zajímavý příběh z prostředí, o kterém běžný Evropan nic neví. Ifemelin příběh byl poutavý, autorka dobře líčí prostředí rodné Nigérie i pocity cizince v Americe. Co mě ale nebavilo byla linka o jejím vztahu k Obinzemu. Jeho životní cesta byla o dost nudnější a jeho myšlenkové pochody jsem často nechápala. Navíc jejich jakože osudový vztah mě moc nezajímal a tvořil ty nejzdlouhavější pasáže. Celkově bych ale řekla, že je to kniha zajímavá, kterou si stojí za to přečíst, minimálně kvůli obohacení kulturního rozhledu.
Amerikána ve mně zanechala neskutečně moc pocitů. Knihu jsem si zamilovala a opravdu doporučuji. Rozhodně jsem z ní nadšená a v každém případě jsem se při dočítání knihy s ní opravdu nerada loučila a uklidnila se tím, že si knihu rozhodně za nějaký ten rok chci přečíst znova. Amerikána je přesně ta kniha, která ve mně zanechá něco, co si chci po letech připomenout a dívat se z jiného (staršího) úhlu na věc. :)
Nebudu předstírat, že mně kniha bavila od počátku do konce. Měla jsem těžkou čtenářskou krizi a kniha se mi zdála velmi táhlá, zvlášť v pasážích,kdy byla Ifemelu v USA s Blainem, vedla úvahy o rase , Blainovi přátelé, jeho sestra a jejich večírky apod. bylo to pro mně dost nudné a dá se říct že jsem to protrpěla. V knize však byla i místa, která mně bavila velmi a to bylo vše pro nás Evropany exotické tzn.Lagos a Nigérie jako taková. způsob života střední nigerijské třídy apod. Díky knize jsem zjistila, jak těžké musí být začít někde jinde úplně od začátku (obinze v londýně a ifemelu v usa) ...love story, která knihou prochází, to porozumění a magnetismus mezi ifemelu a obinzem.. to bylo samozřejmě velmi čtivé. Konec love story na mně působí rozpačitě, ale to bude určitě tím, že jsem taky jako Kosi v roli manželky a tak jsem dost prožívala její situaci, ve které se ocitla a ani nevěděla jak.... Knihu doporučím spise náročnějším čtenářům.
Hned na začátku knihy zpraží hlavní hrdinku jakýsi dredatý maník v metru odpovědí na její otázku ohledně rasy… „Dneska o rase každej jenom mele, černoši se musejí přestat brát tak vážně. Teď se všechno musí točit kolem tříd – bohatý proti chudejm…“ To mě pobavilo, zejména ve světle různých kauz, které se v poslední době objevují. Ona ta (leckdy bezprecedentní) korektnost – rasová, kulturní, náboženská, genderová – je pravděpodobně v určité míře nutná, ale někdy mi přijde absurdní snad až k smíchu.
Ifemelu je blogerka. Africká černoška – z Nigerije – žijící momentálně v Americe. Její blog se jmenuje Rasovna aneb Různé postřehy neamerické černošky o amerických černoších (dříve známí jako negři. S fenoménem „černošství“ se paradoxně poprvé setkává až ve vysněné Americe…
Takže… kniha je to skvělá. Skvěle napsaná. S nadhledem, s humorem. Je chytrá. Rozhodně vás přinutí nad všemi těmi věcmi přemýšlet. Ať už se jedná o příběh z Nigérie, nebo z Ameriky. Daleko více raději jsem byl v Nigérii...
Pokud tedy chcete nahlédnout do naprosto jiného světa, poznat drobné nuance v rámci jedné rasy a pochopit zřetelné disproporce mezi rasami jako takovými je Amerikána vynikající příležitostí. Jako bonus dostanete zajímavý a jímavý příběh osudové lásky…
Čekala jsem víc. Vlastně jen to, co mi bylo slíbeno na přebalu a nenašla jsem ani to.
Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě? Kde?
Né vážně, teď ze sebe asi udělám naprostého burana z venkova, kterej je vedle z toho, když na ulici vidí jednoho černocha za život, ale mě ta knížka kromě pár stránek na konci, nepřišla ani o lásce, kromě těch několika blogových příspěvků ani o rasových otázkách a vlastně na pár řádků u Obinzeho části v Lodýně ani o identitě. (mimochodem ta část z Londýna se zasloužila o ty dvě hvězdičky)
Prostě na těch 550 stran to bylo hodně slabé.
Zajímavé postřehy o rasové tématice v USA, hodně jsem se dověděla o životě ve vzdálené (geograficky i kulturně) Nigérii. Bohužel příběh Ifemelu a Obinzeho si mě nezískal, nezaujal mě ani všední způsob vyprávění. Netěšila jsem se, jak to bude dál, necítila napětí, pohnutí, neprožívala strasti a radosti spolu s postavami. Možná je to tím, že předchozí kniha (Noc nic nezadrží) mými emocemi cloumala každou chvíli a tak to srovnání zvlášť vyniklo.
Obálka je nádherná.
Bohužel velké haló a reklamy na tuto knihu mě doslova neoslovilo a nemile překvapilo. Knihu jsem nemohla dočíst, už jsem ji měla odloženou, že ji vrátím kolegyni, přesto jsem se donutila. Něco tak nezáživného, ať k zamyšlení, vedlo mé myšlenky na rychlé dočtení. Ano, téma rasismu je celosvětový problém, ale já jakožto sociální pracovník, který prožívá rasismus z obrácené strany, mám také jiný názor a šílené zážitky, takže jsem čekala, že se do knihy vpravím. To ani nešlo.
Závěrem nikdy více. Možná budu svým negativním názorem působit jako rasista :) ale tato kniha se mě opravdu velmi, velmi nelíbila.
Po delší době kniha, které snad nejen že nemám co vytknout, ale jsem (téměř) nadšená. :) Glosy přistěhovalkyně z tzv. třetího světa do USA mě uchvátily, byly opravdu vtipné a trefné a odhalily pravou podstatu údajně nejvyspělejší demokracie světa. Příběh obou hlavních postav považuji spíš za vedlejší, přesto byl realistický a prostý častých klišé a ne zcela uzavřený konec mi vyhovoval. Nechápu, o čem by kdo chtěl ještě číst dál - snad ne o svatbě s účastí osmi a více guvernérů. :-D
Štítky knihy
Amerika přistěhovalci, imigranti západní Afrika Nigérie zfilmováno – TV seriál nigerijská literatura Lagos
Autorovy další knížky
| 2017 |  Amerikána |
| 2008 | Půl žlutého slunce |
| 2020 | Purpurový ibišek |
| 2018 | Feminismus je pro každého |
| 2018 | Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních |
Od knihy jsem toho moc neočekávala, minimálně nahlédnutí do jiného světa, který nebývá tak často podkladem pro knihu.
Kniha mě ale mile překvapila, po většinu času se četla velmi dobře. Zadrhávalo se to jen v pozdějším životě Ifemelu v Americe, ale její počátky tam byly velmi zajímavé, bohužel to pak trochu kleslo. Více mě asi bavila linie Obinzeho, až je mi líto, že nedostal v knize více prostoru.