Alžběta a Nina

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tajemství mojí babičky. Nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti. V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne – dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450942/big_alzbeta-a-nina-D5k-450942.jpg 4.1354
Nahrávám...

Komentáře (117)

Kniha Alžběta a Nina

tabaluga
24. května

Kniha měla zajímavý příběh, ale nějak se pořád nedokázala pochopit rozervanost Nininyho života.. Pořád jsem uvažovala nad tím, že třeba měla problémy s manželem nebo s otěhotněním, ale konečný důvod mne naprosto ohromil... Dějová linka s Alžbětou se mi líbila, byla to v té době dáma, která šla proti konvencím i když některé události šli možná více rozvést. Nicméně je to první kniha od autorky, kterou jsem četla, nenechám se tedy zatím odradit a dám spisovatelce ještě šanci, třeba mi další kniha kápne více do noty mého momentálního rozpoložení.. :-)

jaroiva
26. dubna

Poslouchala jsem jako skvěle načtenou audioknihu, Danu Černou miluju. Ale asi (nebo spíš určitě) víc než Janu Poncarovou. Toto je první kus, ke kterému jsem se od spisovatelky dostala, a zatím mě nějak extra nepřesvědčila. Jako jo, pěkné, atmosféra dobrá, ale na zadek jsem si z toho teda nesedla. Spíš mi myšlenky bloudily k vlastní rodině a příběh v knize mě až tak nezajímal. Nebyl až tak hluboký, ani mě nedojal. Mám ještě v plánu Podbrdské ženy, tak třeba ještě změním názor na autorku. Uvidíme.


5holek
20. dubna

Moc hezké. Alžběta jako opravdu emancipovaná žena, která si i v těžkých situacích ví se životem rady, a její vnučka, která se v něm tak nějak plácá. Nevím, jestli to není obraz dnešní doby. Když si uvědomíme, co museli přestát naši rodiče a jejich rodiče, nároky jsou jiné a my se nimráme ve svých bolístkách.

Janadvorackova
16. dubna

Nevyřčené věci, které se vytratí, když starší členové rodiny zemřou, nebo onemocní tak, že už nejsou schopni vzpomínat. Fotky bez popisků, k nimž si podrobnosti pamatují jen dědové a babičky, možná stárnoucí tety :). Vždycky mě hrozně štvalo, že na ty fotky někdo nenapsal jména lidí, kteří na nich jsou. To je tak depresivní.
Kdo to doma nemá.
Míjíme se. Lidé v jedné rodině. Narodíte se a za dvacet let zjistíte, že nejvíc by vám řekli ti, kteří zemřeli před dvaceti lety...

Alžběta a Nina řeší něco podobného. Tedy Nina hledá odpovědi u své babičky, kteřá ale furt trochu mlží.
Příběh plyne a navštívená místa si umíte představit. A protože jedna část knihy popisuje dobu války a nástupu komunistů, tak trochu poměry mezi lidmi a situaci v zemi, na mnohé čtenáře může působit známým dojmem - jako připomínka něčeho, co jste vlastně také zažili.

Pavlina50
01. dubna

„Nepřikládej příliš velkou váhu slovům, která ti lidé říkají. Všimla jsem si, že dost často neví, o čem mluví, a někdy si ani neuvědomují význam a dopad svých slov…Je to dost podobné jako se skutky…“

Příběh emancipované Alžběty, která téměř vždycky věděla, co chce, ale bohužel největší část života prožila v době, kdy právě ženská emancipace ještě dost „nefrčela“ a setkávala se spíš s nepochopením, a její vnučky Niny, která naopak žije v době, kdy je emancipace naprosto přirozená, ale která se v tom svém životě pořád tak nějak plácá a pořádně neví, co od něho chce.
Spojení těchto svou dost odlišných žen a charakterů tvoří příjemně čtivou mozaiku a jeden velký generační příběh o špatných a dobrých rozhodnutích, o lidské síle, o lásce, o křivdách, o odpuštění a taky o klidu v duši.

Alžběta a Nina jsou vnitřně naprosto rozdílné, ale i přesto dokáží k sobě najít cestu a každá z nich té druhé něco přinese a svým způsobem jí ovlivní život.
Vlastně je to docela obyčejný příběh o pátrání po odpovědích na otazníky minulosti jedné rodiny, jakých jsou stovky. Samotné osudy postav nejsou zas až tak dramaticky vyhroceny, jako bývá často v jiných knihách…, a přesto je to příběh emotivní a plný lidskosti.
Líbilo se mi, že jednotlivé postavy nebyly buď výhradně dobré či zlé. Všechny měly kromě svých dobrých a sympatických stránek také spoustu slabostí, které mě často nutily k zamyšlení, zda bych dokázala jednat stejně a řešit nastalé situace podobným způsobem.
Samotné vyjasnění tajemství minulosti mi sice nepřipadalo takové, aby mi z něho spadal brada….bylo vlastně přesně takové jako celá kniha – lidské, smutné, ale ne přehnaně šokující. Stejně takový byl celý konec knihy – vkusně emotivní, ale nijak přehnaně přesládlý ani citově vydírající.
Standardní hezká kniha.

„Možná, že jen vidíme stíny a světlo tam, kde zrovna chceme a kde se nám to hodí…“

SumýšIrena
23. března

Kniha se mi četla snadno. Styl psaní se mi také líbí, ale... Nezaujal mě příběh. Stále jsem čekala nějaké dramatické finále minulosti, ale byl to jen slabý čajíček. A příběh Niny nebyl vysvětlen vůbec.

papeha
12. března

Hezký příběh - podle nadpisu dvou žen - ale já bych řekla spíše čtyř, k Nině a Alžbětě bych přidala ještě Evu a Hanu. A svým způsobem zasáhne do jejich osudů i Ester. Alžběta je bezpochyby nejsilnější ženou, která se se vším vyrovnává, ale mé velké sympatie má právě i Eva, Alžběty dcera. Protipólem je Nina, která se teprve hledá, přestože zdaleka nemá v životě takové překážky jako Alžběta a Eva. Nad chováním Hany mám velký otazník. Knížka se čte velmi dobře.

skalek
03. března

Pani Poncarová nebude můj top spisovatel...Za mě je příběh psaný moc povrchně a hodně skáče

1