Alois Nebel
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104627/bmid_alois-nebel-Igh-104627.jpg
4
309
44
Alois Nebel série
>
Kreslená románová trilogie Alois Nebel (Bílý Potok, Hlavní nádraží, Zlaté Hory). V sugestivních černobílých obrazech vypráví hlavní hrdina příběhy, které i po několika generacích ovlivňují zapomenuté události. Vypráví příběhy zdánlivě obyčejných lidí na okraji společnosti. Po kolejích se dostanete všude, do Lisabonu i do Osvětimi, do vlastní minulosti i do pochybností, které vám zanechali rodiče, příbuzní a přátelé. Příběhy ze století, o němž si myslíme, že už je dávno za námi. V hlavní roli železničního blues vystupuje Alois Nebel. Narozen ve znamení Vah roku 1948 ve Frývaldově, dříve Freiwaldau, nyní Jeseník. Celý život u dráhy, stejně jako jeho příbuzní. Sbírá jízdní řády, občas zajde na pivo, občas v mlze vidí to, co jiní nevidí. Naposledy pracoval jako výpravčí v Bílém Potoce. Pak mu vlaky, projíždějící stanicí napříč celým stoletím, zatemnily mysl...... celý text
Přidat komentář
Aloise Nebela jsem kdysi četl po částech, ale jednoznačně dobrý dojem na mě udělal až dnes. Samozřejmě, byl jsem tenkrát o něco hloupěj... blběj... mladší, ale myslím, že za to může i tohle souborné vydání, které ukazuje, jako moc ty tři knihy potřebují jedna druhou, dělá z nich jednu, téměř je neodděluje (přechodů mezi částmi si vůbec nemusíte všimnout, pokud je nehledáte) a nechává ten příběh plynout. Totéž platí o zařazení alternativního konce, který nevypadá vůbec alternativně a upozorní na sebe jen zopakováním jedné strany. První kniha vyšla před třinácti lety a Nebel pro mě díky propracovanému scénáři a skvělé kresbě nepřestal být komiksovým zjevením, které s každým dalším přečtením o něco víc pochopím. Myslím, že o jeho kvalitách to svědčí víc než dost.
Mám rád vlaky, komiks a tvorbu Jaroslava Rudiše taky po očku sleduju. V hodnocení dávám plný počet, protože jak film, tak kniha patří mezi mé nejoblíbenější.
Komiksy mám moc ráda. Tento vyžaduje hodně soustředění, je lépe ho přečíst na jedno posezení, aby čtenář nevypadl ze souvislostí. Chce to pozornost a pečlivé sledování. Já se chvílemi trochu ztrácela, ale nevadilo mi to, nechala jsem to plynout a působit ...
Přečteno v rámci Čtenářské vyzvy 2018, žánr který obvykle nečtu. A rozhodně po této zkušenosti nebudu číst ani v budoucnu.
Vydatná porce vizuálního umění. Četl jsem teď po deseti letech znovu, a přestože už jsem nebyl tak nadšen, jako při prvním čtení (to jsem prožíval hlavně příběh Němého, teď jsem víc soucítil s Aloisem – raději moc nechci přemýšlet, co tohle posunutí perspektivy o mně vypovídá :-), tak jsem i nyní byl nadmíru spokojen. Nejsilnější je, alespoň pro mne, vizuální stránka a s ní spojená ponurá, tajemná atmosféra. Příběh s tím koresponduje – obsah je zde ve shodě s formou – a nabízí zápletku, která je náročná na pozorné čtení, nenabízí přehledná východiska, ale přitom není samoúčelně artistní.
Moje pozitivní vnímání celého projektu Alois Nebel je možná ovlivněno i tím, že jeden z autorů, Jaromír Švejdík, byl v citlivých letech mého dospívání mým veleoblíbeným zpěvákem a textařem – téměř jako Lucia Piussi dnes. Ale jenom téměř ;-)
Líbilo se mi vizuální zpracování, jenž místa, která mě až tak moc nebrala, táhlo nahoru (neměla jsem možnost číst jednotlivé díly, tak jsem se pustila do souboru). A musím říct, že to bylo dobré. Přesto se mi asi líbila nejvíc druhá část. Neřadím mezi komiksy, které bych si přečetla znovu, protože to nebylo "úplně pro mě", ale nehodnotit vysoko nemohou (hlavně kvůli vizuálu, kterej byl špičkovej).
(Film jsem neviděla.)
Příběh byl zajímavý, četl se úplně sám a potěšil mě i alternativní konec. Teď už mi jen schází podívat se na film. Vím, že si Nebela přečtu někdy v budoucnu znovu, jelikož mám pocit, že mi cosi uniklo.
Jééé tak jsem tu panečku skoro jediný, komu se knížka líbí opravdu hodně moooc, zatímco filmovou adaptaci považuji, s prominutím, za neuvěřitelnou sxxxxx, nemající s předlohou takřka nic společného. Zachycení genia loci v komiksu je tak magické a tak krásné... asi takřka nepřenositelné na jiné médium. (Nebo, že by to šlo, mohlo jít, když to funguje pro sin city?)
Asi jsem měla přehnaná očekávání. Na můj vkus poněkud plytký děj, který bohužel nevytrhly ani výborné grafické ztvárnění a ponurá atmosféra.
Přečteno za jediný večer při světle petrolejky u kamen, která jen pomalu zahřívala chalupu kdesi v Sudetech. Vítr a zvuky okolního lesa přesně dokreslily atmosféru černobílé zimní krajiny Jesenicka, kterou si pamatuji přesně takto.
Viděl jsem film a byl jsem zvědav, jestli i komiksová předloha je taková nijaká. Svým způsobem je, ale má to v sobě něco, co filmové zpracování ne. Atmosféru.
Po "Ještě jsme ve válce" je tohle můj druhý komiks (když nepočítám Čtyřlístek :D). Před několika lety jsem viděla zpracovanou filmovou verzi a pořádně jsem nevěděla, co čekat od té originální na papíře, ale bylo to... úžasné! :)
Velmi mile mě překvapilo grafické zpracování, které dokázalo vystupňovat atmosféru a leckdy i beze slov krásně ilustrovat závažnost, dramatičnost, hektičnost či naopak idylu příslušné situace... :) Pár detailů mě vyloženě dojalo (sněhulák s růžemi, poznámka o holubovi a bezdomovci).
Líbilo se mi také prolínání různých časových rovin, stejně jako prolínání iluzí a reality. Podvědomě (nebo záměrně?) si to vynucuje pozornost čtenáře, jednoduše to chce s tvůrci "spolupracovat", aby bylo pochopeno. Člověk se u toho sice musí trošku namáhat, aby si dotvořil ucelený obraz příběhu, ale i když pořád zůstává pár otazníčků (Němý), pak stejně musím říct, že to vůbec nepůsobí nijak unyle, má to spád a je to originální :) Super!
Nedávno jsem se zúčastnil vernisáže výstavy obrazů Jaromíra 99 v Opavě. Šlo převážně o černobílé, velkoformátové portréty tváří, stejným způsobem zpracované fantaskní situační vize, nebo krajiny Jesenicka. Bílé plochy papíru, na něž jsou nalepeny plochy vystřižené z papíru černého. Uhrančivé ve své dvoubarevné jednoduchosti a v představě, jak složité musí být vyjádřit pocit ve tváři člověka pomocí dvou kontrastních barev. Jaromíru 99 se to přesto daří velmi dobře a kniha A.N. je toho důkazem. Černá a bílá jsou symbolicky také barvy, jež výtečně znázorňují podstatu samotného příběhu. Černá, pocitově temná, jsou místa, do kterých je A.N. zasazován – psychiatrická léčebna v Bílé Vodě, podsvětí hlavního nádraží v Praze, temná a izolovaná krajina Jesenicka s jejím sychravem - a temné jsou také postavy, jež z oněch míst vystupují. Bílý je naopak Nebl, který svým jednoduchým, ajznboňáckým pohledem na svět dokáže hutnost prostředí a ostatních postav prosvětlit a švejkovským způsobem vnímat temnotu světa spíše jako nutnou osudovost, nad kterou nemá smysl se podivovat, natož se jí zatěžovat. Nebl prosvěcuje, odlehčuje, povznáší a spojuje. A bílá je také mlha, nebo pára, která Nebla zahaluje do jeho vizí.
Samozřejmě se nás vždy budou více dotýkat knihy, jejichž kontexty kříží námi prožívanou realitu. Z Opavy to máme do Jeseníků cca stejně daleko, jako do Beskyd. Obě pohoří jsou jiná, specifická. K místům si vytváříme vazbu pomocí prožitků. V době nedávné zazněla otázka, které jsou víc ty tvoje? (...pohraničí není ničí...) Kterými jsi TY více? ...Má vnitřní střelka se pomalu natáčí k severu. A krásná komiksová kniha i film Alois Nebel na tom mají také svůj podíl.
Film super a knížka jakbysmet :) Musím říct, že mě to osobně nakoplo a docela přemýšlím o tom, že si zřejmě občas knížku proložím komiksem ;)
Příběh se mi velice líbil a filmové zpracování je též velice vydařené! Chce to trošku změnu a vrhnout se na komixové čtení :))
Četlo se to skoro samo, ale ke konci jsem to moc nepochopila... sem tam byl skok, který nebyl úplně vhodný.
Poměrně zvláštní. V komiksu jsem se chvílemi ztrácela, film byl o něco lepší, trochu více depresivní. Skoro až nevím, co si myslet. Ale jo, svým způsobem se mi to líbilo.
Už od dětství mám rád atmosféru nádraží a dokonce jsem zažil jednu z posledních parních lokomotiv, která supěla po táborském nádraží (a nebyla to jen atrakce). Takže mi tenhle "nádražácký" komiks s příchutí mysteriozna, když na Aloise klesla mlha, přišel moc k chuti.
Nebel znamená německy mlha. Čteno obráceně – leben – žít. Prohlížíte-li si komiks Alois Nebel, pak se váš život, tak jako hlavního hrdiny, ocitá tu a tam v mlze. Musíte hodně namáhat oči – i ty vnitřní – abyste rozeznali a pochopili, co se kolem vás děje. Tu se ocitáte v roce 1989, tu ve druhé světové válce, pak zase někde uprostřed… Chvíli v Nebelově reálném životě, chvíli v jeho mlhách. A to vůbec nemluvím o Němém komiksovém hrdinovi, který je záhada sama až do úplného konce...
Štítky knihy
zfilmováno komiksy české komiksy
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Nádherná kniha, atmosféra železnice, ale i zadumané krajiny Jeseníků. A hlavní postava je velký sympaťák.