Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem
Lewis Carroll (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/154527/bmid_alencina-dobrodruzstvi-v-risi-divu--k9Y-154527.png
4
1217
218
Souborné vydání dvou světově proslulých příběhů Alenčina dobrodružství v říši divů a Za zrcadlem a co tam Alenka našla. První z obou knih vyšla v roce 1865, druhá o sedm let později, tedy téměř před 150 lety, a přesto stále znovu okouzlují velké i malé čtenáře. Alenka, která se vydá za oblečeným králíkem jeho norou do podivuhodné říše plné zvláštních bytostí a později prostoupí zrcadlem do ukvapeného světa naruby, znovu a znovu budí ve výtvarnících i filmařích chuť zobrazit po svém představy, které v nich vyvolává. V našem bohatě ilustrovaném vydání se čtenáři setkají s křehkými a zároveň bujnými ilustracemi pražské výtvarnice Jitky Bokové – její obrazy fantazijní svět Lewise Carolla skvěle doplňují.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
Alice's Adventures in Wonderland - Through the Looking-Glass , 1865
více info...
Přidat komentář
Fantastický, nezapomenutelný svět. Často mívám pocit, že dnešní knihy pro děti jsou jen slabým odvarem toho, jaké příběhy se četly kdysi. Alenka je toho jasným důkazem.
Alenka mi na začátku byla sympatická, ale později se můj názor změnil. Začala mi připadat naivní a také se ze všeho hned hroutila a brečela. Na databázi se samo napsáno: „Sama hlavní postava, neustále ohromená Alenka v bezděčných reakcích na imaginativní svět plný podivuhodných věcí a událostí“, což přesně vystihovalo moje pocity.
Děj se stále vlekl a připadalo mi, jako by autor psal tento příběh, když mu byly čtyři roky, protože přesně tak to bylo napsáno. Nesrozumitelně a pro malé děti. Je avšak docela dost možné, že jsem celý příběh nepochopila.
Zrovna koukám na Burtonovu filmovou adaptaci a tak jsem si vzpoměl, že jsem knihu četl před nějakým časem, ač dávno nejsem dítě. Přesto se mil líbila, zejména šílená slovíčka a obraty, zde si Carroll podává ruku třeba s Morgensternem.
Musím se přiznat, že jsem z téhle knížky poměrně zklamaná. Možná jsem ji špatně pochopila, možná prostě nebyla pro mě. Nevím. Nemyslím si, že nemám smysl pro bláznivosti, koneckonců Čarozem, kterou jsem četla před dvěma týdny, byla na trochu podobném principu a přesto milionkrát lepší.
Akorát ta koťata byla fakt sympatická. Vrr.
Pamatuji si, že jako dítě mne spousta tehdy dostupných dětských knih a pohádek moc nebavila, pro svou schematičnost, předvídatelnost, plochost (řečeno z dnešního dospěláckého pohledu)... ale co bych řekla na Alenku popravdě netuším, poprvé jsem ji četla už jako dospělá. A od té doby mi Alenčin imaginativní výlet plný slovních hříček a vtípků, s logikou a proměnlivostí snů, kde je přece i to nepravděpodobné naprosto možné, přijde (navzdory svému stáří i opakovanému čtení) stále jako neotřelé a pozoruhodné dílo.
Dlouho se mi nestalo, že bych se tak nutila do čtení, jako tady u té knihy. První polovina knihy se mi líbila, byla čtivá, zábavná. Bohužel druhou polovinu jsem dočetla jen silou vůle. Knížka je skvělá, zajisté má své čtenáře, kteří jí milují, ale já jsem bohužel zhýčkaná Alenkou od W. Disneyho.
Milá knížka plná těch nejneuvěřitelnějších hloupostí a pošetilůstek, kde nic nedává smysl a věci mizí dříve než se objeví. Pohádka protkaná množstvím podivných osobností s opravdu zavádějícími charaktery. Šílenost následuje šílenost. Ale ostatně – tak to přece ve snech chodí, nebo ne?
Tohle mě moc bavilo. Alenku asi všichni znáte a určitě stojí za přečtení. Originální příběh i zpracování. Jen tedy část za zrcadlem byla o něco slabší.
Část Za zrcadlem se mi líbila daleko víc než první část. Každopádně celá kniha je naprosto jedinečná. Autorova fantazie je neuvěřitelná. Myslím si, že i v dospělosti je nutné si udržovat kousek vnitřního dítěte a Alenka mi ho zase trochu připomněla.
Existují takzvané srdeční záležitosti, které nelze hodnotit objektivně, poněvadž v dětství jsem těmto dílům propadl. Harry Potter, Lovci mamutů, Od andulky po žížalu (jo, vážně). A na vrcholu sídlí Alenka.
Tohle není nějaká pohádka. Jak v předmluvě píše Švankmajer - tohle je sen jak ulitý. Charaktery se vynořují a ztrácejí, smysl vše postrádá, je to ujeté, fantastické, divné v nejlepším slova smyslu. Člověk s Alenkou prožívá vše jako sen. A teď ještě pomyšlení, že všecko tohlencto Carroll napsal v 19. století. Jéminkote.
Alenka je průvodce jak dělaný - zvídavý, drzý, svérázný. Mnohem svéráznější jsou však figurky, které potkáváme. Vaněk, Kloboučník (Proč je havran jako psací stůl?) Falešná Želva, Hupity Dupity. Kočka Šklíba, která by uchvátila i nejvíce zásadového milovníka psů. Kandidátní závody Blbouna, mnoho skleníků na okurky, zimní chrousti živící se pivem a obrázkovými novinami, sídlící v odložených slaměných kloboucích.
Hlava mi nebere, jak v tomhle někdo může hledat hlubokou myšlenku. Však se vše zmítá v moři nonsensu. Říše divů probudí ve čtenáři zvídavost, fantazii, imaginaci, představivost. Slovní hrátky jakosti nejvyšší. Tohlencto je kniha, u které doufáte, že ji vaše dítě našmátrá v knihovně a začne si v ní zaujatě listovat.
A teď k překladům - kéžby se nějaký překladatel odhodlal přeložit Alice jako Alici. Ale nevadí. Četl jsem Císařův překlad a v podstatě nemám větších výtek, obdivuhodné na rok čtyřicátý sedmý (až na Čínskou Kočku - nutno uznat, že Kočka Šklíba je mnohokrát libozvučnější, případně množství přechodníků může být pro dnešního čtenáře rušivé, ale k bizarní atmosféře světa se mi to docela hodí). Žvahlav mi sedí znatelně více než Tlachopud. Jen ta Alice, to zamrzí, no.
A teď k vydání od dybbuku - fenomenální. Nejsem knižní fetišista, ale krása střídá nádheru, fakt že jo. Doplnění básní a dopisů dětem. A zejména - Švankmajerovy ilustrace. Neexistuje patřičnější ilustrátor, byť se pojetí Švankmajerova smýšlení od Carrollova světa krapet liší. Ale ty koláže, pastva pro oči.
Tak jsem si rozplývání neodpustil. Alenka je dílo univerzální. Doporučeno všem, vždycky, všude, nehledě na to, jestli jste lakýrník, kojenec nebo třeba Vaněk.
Musel bych přepsat celou knihu, ale alespoň zde zlomky bžundy:
„...a bydlely v hluboké studní –“
„A čím se živily?“ řekla Alenka, která se vždy velmi zajímala o otázky jídla a pití.
„Živily se sirupem,“ řekl Plch po chvíli přemýšlení.
„Tím se přece nemohly živit,“ poznamenala Alenka jemně; „to by jim bylo špatně.“
„To jim také bylo,“ řekl Plch, „velmi špatně.“
(s. 74)
„Ale vždyť máte k sedlu připevněn úl – nebo něco jako úl,“ řekla Alenka.
„Ano, to je velmi dobrý úl,“ řekl Rytíř nespokojeným hlasem, „jeden z nejlepších. Ale ještě se mu jediná včela nepřiblížila. –A ta druhá věc, to je past na myši. Asi myši odpuzují včely – nebo včely odpuzují myši, nevím.“
„Divila jsem se, nač je ta past,“ řekla Alenka. „Není příliš pravděpodobno, že by na koni byly myši.“
„Snad ne příliš pravděpodobno,“ řekl Rytíř, „ale kdyby přece přišly, já je nemíním nechat běhat, jak se jim zlíbí.“ (s. 214)
Mě to tak nudilo! Číst (a dočíst) tuhle knihu bylo pro mě utrpením. Chápu, že se mnohým líbí, určitě je originální, ale jak říkám, pro mě nuda. Nakonec jsem to vzdala.
Fyzicky nádherná kniha. Skvěle zvolený font, působivé ilustrace - jen k textu si už od dětství neumím najít cestu. A asi už se to nezmění.
S mnohem větším zájmem jsem se seznámila s životopisem autora. Mám pocit, že fascinace malou Alenkou pak nabývá zcela jiných rozměrů.
Kniha, ktorá ma síce niekoľkokrát v živote stretla, no zároveň ma širokým oblúkom minula. Nezaujala ma ani ako dieťa, napriek tomu, že v knihe je napísané pre čitateľov od 11 rokov, nezaujala ma ani v období dospievania a nezaujala ma ani ako dospelého. Takisto som sa pokúsil pozrieť si filmové a televízne spracovania, ale ani jedno z nich som nedokázal dopozerať. Vlastne podnes deň neviem, či má kniha nejaký ucelený príbeh, čo som zvládol prečítať alebo pozrieť bola znôška psychedelických kravín. Okej, niekomu kniha určite učarovala, ale pre mňa ide opäť o veľmi nadhodnotené dielko, taký literárny vývratok. Mám radšej iné dimenzie fantázie od iných a pre mňa lepších autorov.
Kniha pro děti, kterou ale docení až v dospělosti. Společně s Malým princem jsou to srdcovky mezi tímto typem literatury.
V dětství jsem tuto knihu nedokázal dočíst, v dospělosti jsem to zvládl spíše silou vůle. Snažil jsem se číst ji svým dětem, neúspěšně, po dvou, třech stránkách raději předstíraly spánek, což se u jiných knih tak často nestávalo. Nyní jsem to zkusil i u vnuček (11 a 13 let), ty nic nepředstíraly a četbu této knihy i přes mé přesvědčování prostě odmítly. Nepochybuji o kvalitách této knihy, chyba je asi u mne, ale na druhou stranu..., děti se přece až tak moc nepřetvařují?
Přečteno v originále. Hezký příběh pro lidi, jejichž fantazie ještě neumřela. Pohádka, ve které ale lze najít řadu krásných metafor o životě.
Štítky knihy
pro děti zfilmováno sny nonsensy rozhlasové zpracování pro děti od 6 let fantaskní viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 2007 |  Alenka v kraji divů… a za zrcadlem |
| 2010 | Alenka v říši divů / Alice in Wonderland |
| 2008 |  Lovení Snárka |
| 2009 | Zamotaný příběh |
| 1996 | Sylvie a Bruno |
Kniha Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem je v
| Právě čtených | 45x |
| Přečtených | 1 939x |
| Čtenářské výzvě | 347x |
| Doporučených | 104x |
| Knihotéce | 679x |
| Chystám se číst | 474x |
| Chci si koupit | 137x |
| dalších seznamech | 41x |
Mě to minulo. Nutili mi to v dětství a tehdy mi to připadalo zcela nesrozumitelné a tísnivé, v dospělosti mě to začalo vysloveně iritovat. Osobně soudím, že matematici by neměli psát knížky pro děti, a pedofilním matematikům by to mělo být dokonce zakázáno úředně.