A přesto říci životu ano: Psycholog prožívá koncentrační tábor

16.02.2016

Neobvyklý úhel pohledu na život a docela mne překvapilo, že kniha nepatří ke klasikům, které by se učili na ZŠ či SŠ v povinné četbě. Je pozoruhodné, že někdo, kdo prožil takové hrůzy nebyl zlomený, netoužil se mstít ani nezahořkl, ale zážitek přetvořil v životní filozofii. Filozofii toho, že nic nemůže udolat člověka, který má touží žít.

15.02.2016

Ne zcela obvyklý úhel pohledu na nepředstavitelný osud mnoha lidí. A není od věci si uvědomit, že některé pasáže platí i dnes.

14.01.2016

Knihy tohoto žánru jsou pro mě vždycky velice silné. Krásná kniha

02.09.2015

silná kniha.
a především hrozně moc POTŘEBNÁ kniha- naprosto v kterékoli době. děkujeme, pane Frankle.

"Ve skutečnosti však existují jen dvě lidské rasy: "rasa" slušných lidí a "rasa" neslušných lidí. ... To, že slušní lidé jsou v menšině, a že v menšině vždy byli a budou, s tím se musíme vyrovnat. Nebezpečí hrozí teprve tehdy, jestliže nějaký politický systém vyplaví na povrch ty neslušné- když dojde k negativnímu výběru. Proti tomu však není žádný národ imunní. A v tomto smyslu je holokaustu schopen v zásadě každý národ."

04.07.2015

Knihu vidím ve dvou rovinách: Jednak jako zajímavé svědectví o životě v koncentračním táboře, ale také jako poutavě podanou moderní filozofii. Ta už jen tím, že ji psal V. E. Frankl nejen na základě své filozofické vize, ale současně ji ověřil v jedné z nejtěžších krizí jakou si člověk dokáže představit, je srozumitelná i běžnému smrtelníkovi.

03.05.2015

Jako nezkušená mlsná rybka jsem se rybářem Franklem nechala chytit na tohoto útlého červíka... naštěstí se nade mnou rybář smiloval a živou si mě odvezl k sobě domů. Teď se v jeho akvárku nechávám vykrmovat dalšími a dalšími červíky.

19.03.2015

Tahle utlá knížka by měla patřit mezi základní literární díla z nacistických lágrů a to z vícero důvodů. Například pro svou stručnost a jednoduchost. Především však z důvodu, který vyslovuje její podtitul „Psycholog prožívá koncentrační tábor.“ Jak píše Frankl jsou dva druhy čtenářů: ti kteří koncentrák přežili a ti ostatní! Kniha by mohla být pro obě tyto strany naprosto zbytečná: ti první přeci všechno zažili na vlastní kůži a ti druzí to stejně nebudou schopni pochopit. A právě proto se Frankl rozhodl psychologicky objasnit to, co v koncentračním táboře prožíval běžný vězeň, přičemž si to většinou neuvědomoval, a zároveň popsat jeho prožitky tak, aby tomu mohl porozumět i ten, kdo tuto zkušenost nemá.

Každého kdo knihu přečte, dotkne se nejen realita koncentračních táborů, ale zřejmě to zasáhne i jeho vztah k vlastnímu životu. Frankl dokázal v lidském pekle vydestilovat nejzásadnější myšlenky o lidské podstatě, které mají univerzální platnost a zároveň se mu podařilo zprostředkovat děsivou skutečnost těchto lágrů. Šokující je například to, že holokaust ve své nejtvrdší formě nebyl uzavřený plotem z ostnatých drátů - k vězňům se v podstatě stejně přistupovalo i za zdmi tábora, když pracovali pro stavební firmy od kterých se jim dostávalo jen minimum “stravy“ v očekávání vysokého pracovního nasazení. Frankl se také zmiňuje o psychologii sadistických dozorců, kápů a udavačů. Čtenář také možná přijde na to, že my všichni, ať už si to připouštíme nebo ne, žijeme v perspektivě koncentračních táborů..

Tím nejpodstatnějším a nejobdivuhodnějším na celém příběhu se mi však jeví to, že po skončení války netoužil po pomstě (i přes všechny ty hrůzy kterými si prošel, i přes všechno co mu válka vzala a způsobila) a sformuloval svou filozofii naděje, víry a smyslu života za každých okolností! A o tom je tato kniha především!!

-----

“Co tedy je člověk? Je to bytost, která vynalezla spalovací pece. Je však současně i bytostí, která šla do plynových komor vzpřímeně a s modlitbou na rtech.“

“Korunován je prožitek navrátilce líbezným pocitem, že se po všem tom protrpěném už ničeho na světě nemusí bát – ničeho, kromě svého Boha!“

20.08.2014

Knihu jsem četla již několikrát a vím že se k ní ještě minimálně jednou vrátím. Na vysoké škole jsme měli celou čtyřhodinovou přednášku o psychologii Viktora Frankla a jeho život mě nikdy nepřestane fascinovat. Frankl v této knize popisuje především své emoce a pocity což oceňuji. Málokdo dokáže takhle barvitě popsat to, co cítí. V této knize ukazuje že altruismus ve svojí čisté podobě může a vlastně musí existovat. Jsme ještě pořád lidé, i když občas mi to tak nepřipadá. Tuto knihu bych doporučila každému kdo se zajímá o problematiku koncentračních táborů a které zajímají lidské pocity a emoce.

05.08.2014

...Ti nejlepší z nás již mezi námi nejsou, ti se objetovali za druhé a šli do plynu místo druhých…

17.08.2013

Frankl popisuje to, co zažil a to, co si z toho vzal. A i nám tahle kniha může hodně dát.

30.06.2013

Jednu hvězdičku ubírám z toho důvodu, že jsem čekala barvitější popis různých událostí života v koncentračním táboře. Autor píše hlavně o pocitech, které si stejně málo kdo z nás dovede představit. Čekala bych přiblížení daných situací, např. vyprávění o práci v táboře, nezapomenutelné dny, příhody.... možná černý humor, více vyprávění o jednotlivých kamarádech atd. Jinak se kniha četla dobře, jde vidět, že nejde o smyšlený příběh. :-)

09.07.2012

Knížka, která mi vzala dech....krásná ukázka lidskosti, která v člověku zůstává i v těch nejhorších chvílích života.

17.04.2011

Je neskutečné jak "analyticky" - bez sentimentů, syrově, věcně, přesto lidsky a hluboce, dokázal autor zpracovat své vlastní prožitky z koncentračního tábora a to bez pocitů nespravedlnosti vůči krutému osudu, a bez touhy po odplatě.

Na mně nejvíce zapůsobil tento úryvek:
" Staršina bloku cosi slavil ve svém kamrlíku, který byl přímo u vchodu do baráku, a opilé hlasy vyřvávaly odrhovačky. Pak se náhle rozhostilo ticho - a nějaké housle kvílely, nekonečně smutné zřídka hrané tango. Housle plakaly a ve mně lkalo něco s nimi. Nebot toho dne bylo komusi právě čtyřiadvacet let. A ten někdo ležel v některém baráku osvětimského lágru, tedy jen pár set nebo tisíc metrů ode mne, a přece byl nedosažitelný. Ten někdo byla má žena."