Práve čítaný príbeh - čo v ňom nájdeme?
Právě čtu příběh o Eleanor, která se má vážně skvěle a ta navštíví pár lidí, ač je to u ní nezvyklé a někdo také ji.
"Tahle June Mullenová byla první návštěva od loňského listopadu. Ze sociálky ke mně chodí zhruba jednou za půl roku."
A protože Eleanor pracuje v kanceláři, tak pokračovat může ten, kdo čte příběh, kde je aspoň trochu z kancelářského prostředí.
Text příspěvku byl upraven 16.02.19 v 21:06
Právě čtu detektivku Profesionál a jelikož detektivové z 87. revíru mají dost papírování a vyřizování, musejí občas zůstat v kanceláři.
Pokračuje ten, kdo čte knihu, kde někdo umřel.
Čtu Vycpaného barbara, historický román, jehož jednou hlavní postavou je Angelo Soliman, černoch žijící v 18. století ve Vídni, který mluvil několika jazyky, byl výborně vzdělán ve všemožných oborech (například sestavoval mineralogické sbírky) a účastnil se kulturního života nejvyšších vrstev. Leč bylo mu to málo platné, po jeho smrti převážil zájem o jeho viditelnější specifičnost, byl stažen z kůže a zařazen do sbírek téhož muzea, pro které dřív určoval horniny.
V jiné časové linii knihy druhý hlavní hrdina, Solimanův přítel Ferenc Kazinczy, pozoruje z okna svého domu masový hrob, který mu vykopali kousek za plotem a do něhož shazují oběti epidemie cholery, tenkrát pro většinu lidí neznámé a nepochopitelně se šířící choroby.
Pokračovat může ten, kdo čte o nějaké nepravděpodobné nebo nezvyklé události, něčem, nad čím zůstává rozum stát.
Je spíše nesnadné najít knihu, kde nikdo neumře :=)
Já teď právě čtu (na veliké naléhání blízké osoby) jednu z detektivek pana Nesbo-a, (svou první od tohoto autora), v níž se to mrtvými jen tak hemží. Jmenuje se Spasitel a je plničká plna motivů a epizod již v minulosti použitých jinými autory v jiných knihách nebo filmech (nikdo však nikdy nedal všechny Nesbem nahromaděné zápletky na "jednu kupu") .
Pokračovat by tedy mohl ten, kdo čte knihu, v níž mu nějaká konkrétní scéna či zápletka nebo charakteristika osoby velmi nápadně připomíná jinou, již v minulosti čtenou knihu, až tak, že to zavání "výpůjčkou".
Sešly jsme se dvě chvilku po sobě, umírá se opravdu všude. Nechala bych na dalších, ať si vyberou, s čím se v knize potkali :-)
Začala jsem číst Návrat z hvězd, kde se popisuje hned od prvních stran svět, nad kterým rozum zůstává stát.
Pokračuje ten, kdo... podle návrhu Koky (pěkný nápad).
Silný pocit "výpůjčky" v mnoha ohledech (téma, styl, osobitý humor) jsem měla při čtení knihy Jacqueline Durrellové Zvířátka v mé posteli. Měla to být veselá knížka o soužití s Geraldem Durrellem a o sdílení jeho poslání přírodovědce a ochránce zvířat. Měla být napsaná tak vtipně a půvabně, jak své knihy psal Durrell, některé pasáže jsou dokonce jím vtipně komentovány. Bohužel to nezafungovalo. Nebylo to milé ani vtipné, občas to bylo docela zajímavé, protože mezi řádky čiší, že Jacquie život se zvířátky vlastně nesnášela, ke konci mi připadalo, že nesnáší i svého manžela.
Pokračuje ten, kdo čte knihu, kde se vyskytuje manželka nenávidící manželovo povolání, poslání nebo životní styl.
Text příspěvku byl upraven 07.03.19 v 15:19
Ať to tu oživíme, tak trošku zašvindluji...
Právě jsem dočetla Prattchetovi Soudné sestry, kde se Magráta Česneková zamiluje do šaška a nesnáší jeho povolání. Nelíbí se jí, že dělá něco, s čím nesouhlasí, jen kvůli slibu věrnosti danému králi.
V příběhu knihy Soudné sestry je poměrně důležité kočovné divadlo, proto může pokračovat ten, kdo čte knihu z divadelního prostředí, nebo o divadle.
Tak na to "skočím". Právě čtu paměti slavného amerického filmového scénáristy Lestera Cola
https://www.databazeknih.cz/knihy/rudy-z-hollywoodu-62677
který, než se stal v Hollywoodu scénáristou (filmovým spisovatelem) prožil své mládí v New Yorku a začínal jako šatnář, pomocník, biletář, asistent režiséra až pomocný režisér v mnoha broadwayských divadlech. Vylíčení tehdejšího (cca 1915 - 20) divadelního provozu v NYC je velmi působivé.
Až si troufl a vybral se do tehdy se rodící mekky filmu - Hollywoodu. Píše o svých začátcích:
" Po práci (kopáče) jsem se oblékl, chodil do divadel, hledal práci. Právě tehdy jsem se dozvědel o knihkupectví Stanleyho Rose na Hollywoodském bulváru poblíž ulice Cherokee, hned vedle slavné reataurace Musso Frank. Ten krám byl útočištěm hollywoodských scénáristů, novelistů, básníků, herců a novinářů, zaměstnaných i nezaměstnaných. Stanely byl velkorysý, potřebným dával víc, než od nich bral, spoléhal na zazobanější zákazníky. Jeho obchod vzkvétal a dobročinnost také."
Pokračovat může ten, kdo čte nějaký příbeh, v němž hraje roli nezištná dobročinnost.
A ani bych nečekala, že tak rychle navážu ...
Přečetla jsem knihu Martina Goffy Rémi - velmi hluboké zamyšlení ...
O muži, který jde svou poslední odysseu - naplnit svůj osud - četba depresivní a přemýšlející - cesta ke sebezničení nebo obroda ?
A přesto dojde k situaci, kdy Rémi nezištně pomůže... bez nároku na odměnu ...
A pokračování dám tomu, kdo přijde s pozitivním názorem na život. Ideálně svým i autorovým -:)))
Text příspěvku byl upraven 29.03.19 v 08:57
Nevím, jestli musím mít pozitivní názor na život já nebo stačí autor. Snad to druhé :-) Mám rozečtené básně Chlapec a hvězdy od Seiferta. Jeho básně většinou pozitivní bývají a obzvlášť v této sbírce. Pro ukázku vkládám báseň, podle které je život krásný.
Píseň o dětství
Dejte mi, chlapci, trochu hlíny,
chtěl bych si s vámi stavět hráz
a nedívat se na hodiny
a neslyšet, jak míjí čas.
A brouzdati se chladnou strouhou,
vždyť ruce, nohy nezebou.
A život, cestu krásnou, dlouhou,
teprve míti před sebou.
Pokračovat může čtenář knihy, kde hrají důležitou roli vzpomínky na dětství.
Už dost dlouho mám rozečteno Durrelovo O mé rodině a jiné zvířeně, které je na vzpomínkách na dětství přímo postaveno. A protože se tady rodině přestěhováním na Korfu změnil život, mohl by pokračovat ten, v jehož knize se taky hlavní postavy přestěhovaly.
Právě dočítám Smrtku od Neila Schustermana, kde se 2 hlavní hrdinové stanou učedníci smrtky a přestěhují se k němu domů. A rozhodně to není jejich jediné stěhování.
A protože se Smrtka odehrává ve světě, kde můžete být nesmrtelný, pokračuje ten, v jehož knize někdo takový vystupuje (nebo alespoň hodně starý, ať to zase nestojí).
Čtu Mistr a Markétka - mezi postavami je "profesor" Woland, který je nesmrtelný, prochází staletími, ovlivňuje lidi...
Hned na prvních stránkách se Woland představuje mj. jako profesor. Pokračovat může čtenář knihy, kde je skutečný profesor, popř. může být i postava s přezdívkou Profesor.
V knize Soukromá pacienta od P. D. Jamesové jsem narazila na profesora Lavenhama. Zatím o něm nevím nic jiného, než že to je Dalglieshův "budoucí tchán". Hádám, že tam asi nebude moc významnou postavou, a ani nevím, čeho profesor to má být. Ale je to profesor! :-)
Dalgliesh bude vyšetřovat smrt pacientky plastické chirurgie na jednom zámečku. Pokračovat by tedy mohl čtenář knihy, která se také alespoň z části odehrává na nějakém zámku, hradě, zřícenině, případně tvrzi.
Dnes jsem dočetla Zrcadlo Serafina od Terezy Brdečkové. Část děje se odehrává na Pražském hradě, krátce se ocitneme i v Benátkách v Dóžecím paláci, takže splněno hned dvakrát. Hlavní postava je v dětství a mládí z důvodu ochrany vydávána za chlapce. A během příběhu se z dívky na chlapce a naopak přemění několikrát.
Pokračovat bude čtenář knihy, kde někdo skrývá svou identitu, pohlaví, jméno nebo se jen vydává za někoho jiného.
Dočítám knihu Lestera Cola Rudý z Hollywoodu, jejíž zásadní část popisuje, jak v letech maccarthismu řádila v Hollywoodu cenzúra, pronásledování, vyhazování z práce, vyhrožování, které vyústilo až do uvěznění tzv. "hollywoodské desítky" - předních filmových tvůrců, scenáristů, kteří byli podezřelí z příklonu ke komunizmu. Když vyšli z vězení, nadále byli vedeni na černé listině a živili se povětšinou tak, že své vynikající scenáristické dovednosti prodávali filmovým studiím, ovšem museli psát pod pseudonymy nebo pod jmény kolegů, kteří se nebáli propůjčit jim (za procenta z honorářů) své jméno.
To skrývání identity trvalo dlouho, ovšem když film Prázdniny v Římě dostal Oscara za scénář, značná část filmové branže tušila, že scénárista, který sošku přebíral, možná není skutečným autorem. A skutečný autor - Dalton Trumbo, jeden z "desítky" postižený zákazem, se svého Oscara za Prázdniny v Římě ani nedožil, až léta po jeho smrti jej převzala jeho žena.
Kniha zajímavě dokládá, jaké představy o komunizmu měli komunisté v USA, a jak těžce snášeli tu nespravedlnost, že ve jménu politických a ideologických myšlenek je jim omezována svoboda tvorby. Netušili a nechtěli ani poznat, co by je za jejich "výstřelky" čekalo v tehdejších komunistických zemích.
Sám autor této knihy - Lester Cole také psal mnohé scénáře pod cizími jmény, a proslavil se zejména scénářem filmu Volání divočiny. V knize vzpomíná na své setkání se slavnou Joy Adamsonovou, hrdinkou příběhu o lvici Else, která však byla ve skutečnosti hodně jiná, než jak je vykreslena ve filmu.
Pokračovat by mohl ten, kdo čte nějaký příbeh z divočiny, odehrávající se v některém z afrických přírodních parků.
Zasekli jsme se tu na celkem dlouhou dobu. Nečetla jsem nic, co by přesně splňovalo zadání. A rozhodně ne teď.
Jako malá jsem četla knihu Gara Jaka, což je o tom, že lidé v jedné soukromé rezervaci v Botswaně najdou mládě geparda a vychovají ho. Něco podobného jako Lvice Elsa. (https://www.databazeknih.cz/knihy/gara-jaka-pribeh-geparda-110388)
A před časem jsem zase četla několik knih ze série Ságy rodu Courtneyů od Wilbura Smithe. V některých (hlavně těch pozdějších) se části děje odehrávají v africké divočině, ale nevím kde přesně - rozhodně ještě nebyly národní parky. Zbytek děje je ve městech nebo na moři.(https://www.databazeknih.cz/serie/saga-rodu-courtneyu-983)
Přimlouvám se, aby to v zájmu znovuprobuzení vlákna stačilo. Nebo aby se zmírnilo zadání, aby se chytil někdo jiný :-)
Pokud to stačí, může pokračovat čtenář knihy, ve které lidé na něco dlouho čekají. Jako já na další zadání zde :-)
denib - jako zadavatelka tématu souhlasím, ať se to pohne ( i když neskrývám překvapení, že tak frekventované téma, jako jsou příběhy z africké divočiny, muselo tak nekonečně dlouho čekat).
Proto příběh geparda "beru" a souhlasím - budeme teď čakat na příběh čekání :=))
Já teď čtu Nový tajný deník Hendrika Groena a řekla bych, že tam všichni obyvatelé domova pro seniory, ve kterém se to odehrává, čekají na smrt a většinou už dlouho. Není to nijak radostné, ale přesto dokáží být vtipní. Alespoň někteří.
A pokračovat může čtenář, který čte knihu, kde hrají velkou roli květiny.
Text příspěvku byl upraven 17.06.19 v 13:06
(Makropulos mě o pár minut předběhla předběhla :-) Aspoň se to tu rozjelo.)
Zrovna jsem dočetla Verše psané za mříží od Boženy Kuklové – Jíšové, kde se motivy květin objevují relativně často.
Říjen
Jak černé listy ze stromu smutku
snáší se hejna vran.
Pole jsou vichrům otevřena
dokořán,
v srdci už zase mrazí.
Z vyhaslých ohňů lásky
had dýmu vzhůru se plazí,
prolézá prázdnými hnízdy,
objímá stromy duté.
Hvězdy hledí jak uhranuté,
když z misek mléčné dráhy
po kapkách světlo upíjí.
Povadly květy lilií,
a růže, královny zavržené,
ze zahrad vítr žene,
ten vítr, který láskyplně
nedávno ještě do nebe
vynášel jejich vůně.
Je mrtev král.
Však hluboko v kořenech
sbírají nový dech,
čerpají sílu k odplatě.
Až zase vykvetou, v purpuru, ve zlatě,
procitnou ze zimního spánku,
bič větru rázem se promění
v hedvábné, stříbrné třepení
jarního vánku.
(A kdyby to náhodou nestačilo, nedávno jsem si pročítala lyrické texty z Nezvalovy knížky Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti, kde je různým květinám věnovaný celý oddíl.)
Pokračovat by mohl ten, kdo čte knihu od autora, který byl ve vězení (doufám, že jsem tímto vlákno neodsoudila k dalšímu skomírání).
Když jsem si přečetla nové zadání od Litochy, napadlo mě jen" Hm, tak zase nic." Jenže jsem právě včera začala číst knihu Johny si vzal pušku od Daltona Trumba, kterého jsem zase neznala nějak dobře a v takových případech si občas něco vyhledám i o autorovi. Díky tomu jsem se dověděla, že Trumbo strávil ve vězení 11 měsíců pro své levicové smýšlení.
Příběh knihy se odehrává v období 1. světové války, štafetu tomu, jehož kniha se odehrává právě v této době.
Vložit příspěvek