Práve čítaný príbeh - čo v ňom nájdeme?

Čtu knihu Dcera strážce majáku, sice tam není léto a moře není teplé.

A protože jde o detektivku a hlavní vyšetřovatel je žena Karin, může pokračovat ten, kdo čte příběh s policistkou ženou.

V detektivce Bez duše je policistka Králová. Sice to není hlavní postava, ale bývalému policistovi, který hlavní postavou je, hodně pomáhá. Nebo taky on jí, jak se to vezme. Je to celkem svérázná ženská. Mimochodem zatím ta knížka není nic moc, pro mě spíš takový průměr. I když ostatní čtenáři jí hodnotí lépe, tak třeba ještě změním názor :-)

Čte někdo knihu, kde se někomu stýská po bývalém povolání? Nebo na něj alespoň rád vzpomíná?

Text příspěvku byl upraven 10.07.18 v 16:05

Nejsem si jistá, že to je přesně to, co chtěla Denib, ale zkusím to : ) Právě dočítám Flanderské legendy/Svatební cesta od Charlese De Costera. Hrdinou poslední z legend je kovář Smetse, který příčnou pomluv, jež o něm šíří jiný kovář, přijde o zákazníky a tím i o celou svou živnost. Zchudne natolik, že se stane žebrákem. Kromě bídy ho trápí i ztráta milované práce. Aby získal zpět svou kovárnu a s ní i bohatství, upíše se ďáblu, na kterého pak ale rafinovaně vyzraje.

Legendy jsou přeložené do staré češtiny. Proto vyzývám toho, kdo čte knihu psanou jinou než současnou spisovnou formou - ať už jde o čestinu či slovenštinu hovorovou, nespisovnou, starou, nebo nějaké nářečí.

Co vím o estonské literatuře? Nic! Tak jsem se rozhodla to napravit a vzala do rukou knihu estonského klasika Jaana Krosse Hodina na otáčecí židli. První novela se jmenuje Čtvero monologů o svatém Jiří, a je psána (a hlavně do češtiny přeložena) nápodou jazyka a stylu používaného kolem roku 1506, kdy se příběh odehrává.
Ukázka:
"Prosím tě o radu, svatý Lukáši. Nikoli, ne na to se ptám, zda mám či nemám zříci se domů své zesnulé Margarety a přenechat je jejímu synu zlořečenému, nikoli, ne na to se ptám, neboť doznám přímo, žeť mi lhostejno, co tam v městě o našem manželství s Margaretou povídati budou, vždyť mezi manželi často docházívá ke svárům, majmě máť-li žena na světě děti od svého nebožtíka muže a pokoušíť-li se za zády muže živého dětem těmto do truhlice peněz strkati (co jiného pak mužovi ostává než do hádky s ženou vstoupiti a truhlici násilím otevříti, pakliže mu žena klíčů nedá).

A tento úryvek mě motivuje k výzvě, aby pokračoval ten, kdo čte nějaký příběh, v němž hrají roli tahanice o dědičství.

Čtu knihu "Na Větrné hůrce" kde se Heathcliff snaží získat nejen Hůrku, ale dědictvím po své manželce či synovi i vedlejší usedlost Drozdov, Drozdovští se tomu snaží zabránit, ale marně. Ještě nejsem u konce, jsem napnutá, jak vše dopadne.

Celý příběh čtenáři představuje hospodyně a chůva Nelly. Pokračovat může ten, v jehož knize vystupuje chůva/ opatrovatelka/ guvernantka :)

Přispívám s včera dočtenou knížkou Bright we burn (3. díl, 1. díl And I Darken vyjde v ČR jako Temnota).
Nyní dospělá hrdinka se v druhém dílu znovu setkala s její chůvou a v této knize si již zvykla na její opečovávání. To jí vadilo z důvodu, že žádný úspěšný muž ve středověku chůvu nemá a ona nechce být společností viděna jako pouhá žena, vhodná jen ke strategickému manželství.
A protože hrdinku mé knihy všichni podceňují, pokračuje ten, v jehož knize je hrdina také podceňován, ať už kvůli pohlaví, barvě pleti nebo čemukoli jinému.

To je ale náhoda :D, právě jsem dočetla knihu Diabolik ve které jeden z hlavních hrdinů už od dětství předstírá šílenství právě proto, aby ho jeho rodina podceňovala a nezabila ho - jako jeho rodiče a řadu dalších příbuzných... Právě díky tomu, že ho ostatní podceňují se mu nad nimi nakonec podaří vyzrát.
https://www.databazeknih.cz/knihy/diabolik-351294

Hlavní hrdinka v tomhle příběhu byla sktvořena (není tak úplně člověk), aby chránila dceru senátora. Miluje ji natolik, že by pro ni bez zaváhání obětovala život (a to nejen ten svůj...). Pokračuje proto ten, kdo právě čte knihu, kde se někdo pro druhého obětoval, nebo se o to pokusil (popřípadě to měl v úmyslu...).

Čtu knihu Síla odvahy od L. Vachauda, kde se v roce 1944 vydává skupina žen do Normandie zachránit jednoho... a šly do toho s tím úmyslem, se kvůli ostatním obětovat, jinak by to nešlo.

A jelikož se v této knize píše hodně o Francii, pokračovat může ten, kdo čte příběh převážně z Francie.

Knížek odehrávajících se ve Francii jsem přečetla za poslední dobu několik, teď právě čtu třetí díl Pána hor od Hany Marie Körnerové a ten se z velké části odehrává právě ve Francii. Protože hrdinové hodně cestují zejména do Itálie, mohl by pokračovat někdo, kdo čte knihu odehrávající se v Itálii.

O víkendu jsem otevřela Vladaře a ten se věnuje především Itálii. Snad nevadí, že nejde o typickou beletrii.? :)

A pokud pravidly prošel Vladař, tak pokračovatbude ten, kdo má v knize nějakoi vladařku - císařovnu, královnu.

Text příspěvku byl upraven 10.09.18 v 14:55

Poněvadž to tu již téměř měsíc spí a nic se tu neděje, dovolím si trochu zašvindlovat. Knih s vladařkami jsem asi přečetla více, ale v tuto chvíli mě napadají Letopisy Narnie, které jsem přečetla cca před rokem a půl. Královnami se tam stanou Zuzana a Lucinka, zároveň Narnii ovládá zlá čarodějnice.

A jak mnozí víme, do Narnie se vstupuje všemi možnými cestami, ale především skříní. Proto předávám štafetu tomu, v jehož knize hraje významnou roli skříň nebo nějaká komoda, či podobný kus nábytku. (Nemusí jít nutně o fantasy a vstup do jiných světů, prostě jen o důležitou roli v ději).

Roli v ději nemám, takže jen tak mimo soutěž a pro pobavení... Narazila jsem na tu báseň zrovna dneska ve výboru z Rimbaudovi poezie (https://www.databazeknih.cz/knihy/dousek-jedu-11925) a byla jednou z mála, která mě zaujala. (V kombinaci s Lucinčinou větou "To je ale velká almara" mi to přijde ještě vtipnější...)

ALMARA
Ta tmavá almara tak laskavého vzhledu
přijala vzezření letitých bytostí.
Dokořán vylévá své sladké vůně medu,
proud vína starého, do šeré místnosti.

Je plna veteše a cetek v jednom zmatku,
žlutého prádélka a šatiček a rób,
vyrudlých kraječek a babiččiných šátků,
na kterých září noh, lev s křídly z bájných dob.

To tady najdeme pamětní mince, svitky
stříbrných kadeří, obrázky, suché kytky,
mísící v přihrádce své vůně s kdoulemi.

Stařičká almaro, znáš hodně zkazek věru!
Máš chuť je vyprávět a šeptáš, zdá se mi,
když otvírají se tvé černé dveře v šetu.
(Říjen 1870)

Text příspěvku byl upraven 08.10.18 v 19:20

Už je to dlouho, tak popojedem. Dnes jsme četli příběh o Racochejlovi z knížky Večerníčkův pohádkový špalíček. Racochejl se zrovna narodil, hledá si chaloupku a se skřítkem Polníčkem si do ní musí vyrobit postel. Nejdřív mají problém dostat ji dovnitř, pak ji zabere Polníček a Racochejl o ni musí "zabojovat".
Pokračovat by mohl ten, kdo čte buď komiks, nebo knihu s výraznými ilustracemi.

Text příspěvku byl upraven 08.11.18 v 19:18

Dočetla jsem Hastrmana od Miloše Urbana a tam jsou hodně výrazné ilustrace, mně se zas tak moc nelíbí, představovala bych si ho více poetičtěji.

A jelikož tam je také dost mrtvých, tak předávám štafetu tomu, kdo čte detektivku z Čech či Slovenka

Dočetla jsem Brněnské nevěstky, historický román s prvky detektivky. Vyšetřování je tam dost, řeší se vraždy, krádež, otrava a s tím souvisí i pátrání po otci dítěte nalezence. Myslím, že to k pokračování stačí.
Pokračovat může ten, kdo čte knihu, ve které se hodně jezdí na koni či koních.

Na doporučení jedné zdejší respektované čtenářky čtu knihu maďarsko-britské autorky Jolán Földesové Zlaté náušnice.
Jde o příběh Angličana, který uprchl ze zajateckého tábora a poněkud nedobrovolně se přidá ke kočovné Cikánce. Na voze taženém starým koníkem, projíždějí Německem. Ta jízda na koni či koních tam tedy není doslovně, neboť je kůn neveze, ale táhne :=) Bez něj by ale byli oba ztraceni.
Je to příběh založený na docela klasickém motivu, kdy autor dá dokupy dvě nesourodé postavy, nucené - pod tíhou situace - trávit spolu kus života, a tedy i nacházet způsob soužití.
Pokračovat může ten, kdo čte příbeh, v nemž okolnosti přinutí spolu žít / prchat / trávit čas postavy, které za "normálních okolností" by k sobě rozhodně cestu nenašly.

Právě čtu zfilmované Šíleně bohaté Asiaty, kde se hlavní hrdinka dozvídá o bohatství svého přítele Nicka a dostává se do vyšší společnosti. Tito lidé jsou neuvěřitelně bohatí a hlavně pořád ve střehu, takže Rachel je neustále pod dohledem Nickovy široké rodiny.
Dále ať tedy pokračuje ten, kdo čte knihu, kde se vyskytuje nějaká početná rodina.

Docela dlouho to tu opět vázne a tak si dovolím to trochu povzbudit knihou, kterou jsem přečetla přibližně před rokem. Mám na mysli knihu Hrst prachu Evelyna Waugha. Hlavní protagonisté mají sice jen jednoho syna, ale kromě nich se v knize objevuje celé široké příbuzenstvo.
Většina děje se odehrává v Anglii ve 30. letech 20. století. Ke konci však hlavní hrdina zůstane kdesi v Amazonii, kde stráví zbytek života jako pomocník či spíše zajatec negramotného Todda.
Vyzývám čtenáře knihy, jejíž děj se odehrává ve více než jedné zemi.

Můžu nabídnout Durrelovo O mé rodině a jiné zvířeně, ve kterém se celá rodina stěhuje z Anglie na slunné Korfu.
Čte někdo knihu s autobiografickými motivy?

Nedávno jsem se pustila do knížky Já Ti nesu veselého beránka ze stáda svého, a jak název napovídá, jde o vánoční čtení, konkrétně sbírku vánočně laděných fejetonů a pohádek. Přinejmenším první dva fejetony (dál jsem se zatím nedostala :)) dávají například nahlédnout, jak se na svátky připravovalo za autorova dětství u něj doma (nesměla chybět půlnoční mše, předvánoční úklid a samozřejmě pečení cukroví); výsledkem je hřejivá, domácká atmosféra, na Vánoce jako dělaná.
Najde se tu ještě někdo, kdo zrovna čte knížku s vánoční tematikou?

Právě si plním poslední zbývající políčko letošní Čtenářské výzvy a to právě knihu s vánoční tématikou. Vybrala jsem si Dash & Lily - Kniha přání (napsali Rachel Cohnová a David Levithan) a zatím je to milá a občas i vtipná knížka odehrávající se ve vánočním New Yorku. Zatímco Lily Vánoce miluje, Dash je příliš v lásce nemá a jejich společné dopisování je hlavně o těchto svátcích.

Zůstaňme tedy v New Yorku. Čte někdo knihu odehrávající se v tomto velkoměstě?

Text příspěvku byl upraven 25.12.18 v 16:05

Čtu Andělin popel a tam pár let prožívají v New Yorku, konkrétně v Brooklynu ve třicátých letech 20. století.

A tak by mohl pokračovat ten, kdo čte příběh z období mezi světovými válkami, ať už z části nebo celý.

Čtu Stín větru, kde hlavní hrdina Daniel sice žije po druhé světové, ale pátrá po osudu autora jedné knihy a příběh toho spisovatele se odehrává právě mezi světovými válkami.
Pokračuje ten, kdo čte knihu od španělsky píšícího autora.

Abychom to tu opět trochu rozhýbali, dovolím si zase trošku "zapodvádět", jednak protože jsem knihu přečetla již asi před dvěma lety a navíc nejde čistě o beletrii - je to taková kombinace povídek, románu, autobiografie (takže trochu té beletrie tam je :) ) s kuchařkou a vším možným. Mám na mysli knihu Afrodita od chillské autorky Isabel Allende.
Štafetový kolík nechť převezme čtenář knihy, v níž je kromě příběhu, který se v ní odehrává, také nějaký ten recept či recepty nebo jakýkoliv popis výroby čehokoliv (nemusí jít nutně o jídlo).

Mám tu jeden z prvních dochovaných "receptů" :D Právě čtu Odysseiu a přípravu jídla tam vlastně popisují celkem často...

Takto mu Eumaios pravil a pásem rychle si spínal
sukni a do chlévů šel, kde selat měl zavřená stáda.
Dvě selata tam vybral a k jídlu je zařízl obě,
ožehl, na drobno nakrájel a na rožně nabodl kusy,
potom je opekl všecky a předložil Odysseovi,
horké ještě, i s rožni, a ječnou je posypal moukou.
Potom i sladké víno mu namísil v dřevěné číši.

Abychom se vyhnuli dlouhým zásekům, tak pokračuje čtenář knihy ve které někdo někoho navštíví - nemusí nutně jít o důležitou zápletku v knize.