Přeceňované knihy - váš názor
Jéje! Přeceňovaných knih je strašně moc. Módní knížky, které v určitých letech (například některé nejčtenější knihy v roce 1990 - 1992 a podobně ) musí přečíst každý, aby ostatním ukázal, že se v literatuře vyzná a mohl za to "sbírat body a palce." A nebo aby byl v obraze, alespoň. A bojí se říci, že jeho konkrétně to tedy moc nechytlo, aby nebyl za neznalce. Za 30 let se pak tomu titulu čtenáři smějí a mají hitovou knihu za podprůměr, kterou by už rozhodně nečetli a dát si jí pak někdo mezi čtené - to je zase krokem mimo. Někdy si říkám, že by se ty žebříčky měly zrušit, protože více než o vkusu svědčí o momentální módě, politice, atd. a člověk někdy jen pro to, aby nešel proti davu, hodnotí lépe, než si v skrytu duše myslí. Neříkám že je to tak u každého titulu, ale děje se to poměrně často.
Dívka ve vlaku - hit, bestseller. Přečíst se to dá, ale že by mě to nějak uchvátilo se říct nedá.
Dívka v ledu - za boha jsem se nemohla začíst, vůbec mi neseděl styl psaní, četlo se to těžko a já to bohužel ani nedočetla.
Než jsem tě poznala - za mě nuda, ačkoliv uznávám, že bylo použito zajímavé téma, tak mi stejně kniha stylem psaní připomínala normální zamilovanou knihu pro ženy, kterých je spousta a moc se od sebe neliší. Výjimečně musím říct, že film se mi líbil víc.
Knihy od Kinga mi také přijdou lehce přeceněné...neříkám, že jsou špatné, to ne, spíš bych řekla průměr. Narazila jsem na mnohem lepší autory, kteří nejsou tak známí.
Cizinka - Diana Gabaldon
Vypravěčka - Jodi Picoult
Než jsem tě poznala - Jojo Moyes
Dívka ve vlaku - nechápu ten humbuk co vyvolala, většina knihy je jen vylívání srdíčka protivné hrdinky Rachel
Narnie - filmy jsou mnohem lepší, knihy zklamaly
Malý princ - co k tomu dodat, to šílenství kolem něj je přehnaný
A celkově John Green, jako oddechovka ok, ale už toho napsal příliš mnoho a ve výsledku se tam opakuje stále to samé
Text příspěvku byl upraven 28.12.18 v 14:24
Přeceňovaných knih je v současnosti mnoho. Největší roli v této mediální době hraje reklama a protlačování knih, které jednoduše naplní kasy a na kterých má firma lepší výnos. Pracovala jsem v knihkupectví a teď vím, že knihy doporučované v médiích za čtení mnohdy nestojí. Jde jednoduše o zisk. Ale nutno podotknout, že vydavatelství a knihkupectví musí z něčeho žít. Takže abychom mohli číst dobré a krásné knihy, je nutné sypat peníze i do těch méně kvalitních, díky kterým jsou zaplaceni nejen spisovatelé, ale také lidé, kteří každou knihu zpracovali ve vydavatelstvích, vytiskli, odvezli, prodali a nakonec i ta paní uklízečka, která po všech těch lidech večer uklidila, nepracuje za úsměv. (Otázka ,,kvality'' knihy ovšem vždy bude velmi subjektivní, na to nesmíme zapomínat).
Takže za mě je přeceňován Malý princ, Nesbo obecně (nad jeho fenoménem mi zůstává rozum stát) a mnoho knih ,,young adult'' literatury. Ale je to jen a pouze subjektivní názor jedné milovnice Stephena Kinga, Tolkiena a Harryho Pottera. Taky miluju všechno od Karla Čapka a Zdeňka Veselovského. A na tom je vidět, že je těžké být v otázce ,,přeceňovaných knih'' objektivní...
Za mne urcite Alchymista. Prijde mi to uplne bizarni, ze ta knizka byla (a mozna furt je) tak popularni. Formou i obsahem by spis odpovidala knizce pro deti (ale zase nevim, jestli by je ten pribah bavil).
Velmi často je v této diskuzi zmiňován Malý princ. Můj názor bude zároveň i reakcí na již starý příspěvek uživatelky Alienor, která napsala, že by byla ráda za vysvětlení někoho, kdo Malého prince rád má, a kdo by jí objasnil, proč se mu tato pohádka líbí. Dovolím si tedy popsat mé vlastní dojmy...
Malý princ je především dílko psané očima dítěte a podle toho je třeba k němu i přistupovat. Domnívám se, že právě existence dětské duše uvnitř těla dospělého člověka (Exupéryho, autora) musí vést ke vzniku knížky, kterou žádné dítě ani dospělý nepochopí. Rozumět jí může snad jen dospělák s duší dítěte, někdo, v kom dítě stále přežívá, avšak je utlačováno dospělostí :D Nevím, zda toto mé vysvětlení někdo dokáže brát vážně, ale já to tak cítím. Proto se mi Malý princ tak moc líbí, ale přesto vím, že nesahá ani po kotníky mnohým literárním osobnostem, jejichž knihy mám uložené v knihovně. Mám ho prostě jen velmi rád.
S Alchymistou je to podobně, obsahuje jistou filozofii, která někoho zkrátka nezaujme. Mně se ta filozofie zamlouvá, líbí se mi její pohled na cestu za životními sny člověka. Sám Coelho byl vystaven největší překážce při cestě za svými sny a tou byli jeho rodiče, kteří jej raději zavřeli na psychiatrii, než aby se smířili s tím, že se jejich syn touží stát spisovatelem a odmítá žít podle jejich scénáře. A to je, myslím si, důležité - vědět, co chci a umět pro to bojovat. Ale rovněž (jako Malý princ) ani Alchymista uměleckou kvalitou nedosáhne na literární velikány. Pokud si to někdo neuvědomuje, pak jej skutečně přeceňuje. Avšak já si ho pro jeho myšlenky budu číst opakovaně, líbí se mi. To je vše.
A nyní si dovolím něco zkritizovat i já :D Myslím si, že velmi přeceňovanou knihou jsou Okamžiky štěstí od Patrika Hartla. Knihu jsem si pořídil pro zajímavý nápad psát o stejném časovém úseku ze dvou pohledů dvou sourozenců. Ale kniha mě zklamala. Pravdou ale je, že jsem nečetl Hartlovy předešlé romány, které mohou být mnohem lepší a jež možná zajistily dobré prodeje i ostatním jeho knihám. Takže to s ním v budoucnu plánuji zkusit ještě jednou a to s jeho první knihou :)
Text příspěvku byl upraven 07.01.19 v 23:38
Tooomik. Kdybych já měla odpovědět, proč se mě líbí Malý princ, nenašla bych asi ta správná slova. Vy jste je našel. Vaše vysvětlení je to pravé a myslím, že nás musí být dost, kdo jej bereme vážně. Myslím, že ti dospěláci, kteří v sobě mají aspoň kousek dítěte jsou šťastní. A já jsem ráda, že mezi ně patřím. Přesto, že mám Malého prince ráda, neřadím jej mezi ty pro mne nejcennější knihy.
Alchymistu neznám, ale po přečtení Vašeho příspěvku to napravím. Jsem na něj moc zvědavá.
Okamžiky štěstí jsem přečetla. Ne zrovna, že by mne zklamaly, ale žádnou stopu ve mně nezanechaly. Zatím nemám chuť zkoušet od P. Hartla něco jiného. To se však časem určitě změní.
Keď napíšem svoju prvú knihu, môžem hodnotiť čo je preceňované.
Text příspěvku byl upraven 14.01.19 v 23:28
Dost přeceňovaná je modlitební knížka od Eugena Tupého. Modlitby ku svaté Marii jsou skvělé, pak ale modlitby všem svatým a vůbec dost upadají v tempu. Dost tomu chybí "šťáva" a vyváženost v rámci křesťanského katechismu.
Za mě jednoznačně Zlodějka knih. Líbivě napsané ošklivé téma, které jde málo do hloubky. Hype kolem této knihy vyvolali jednoznačně čtenáři, pro které to byla první "těžší" knížka. A zpětně asi vše od Coelha, ale na druhou stranu, každý čtenář má svůj vývoj.
Dan Brown - Šifra mistra Leonarda. Nemohla jsem jí ani dočíst pro její hloupost.
Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy - nerozumím, proč jsou tyto dvě díla považována za to nejlepší z literatury.
Malý princ, Alchymista
Návrat z temnoty - Tady na DK má spoustu kladných ohlasů, podle mě šlo jen o špatně zpracovaný příběh mnohačetné osobnosti a traumatických zážitků.
Vložit příspěvek