Oblíbené první věty v románech
Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách.
S. King - Pistolník
PS. Vídím že už ma niekto predbehol :D :D
Text příspěvku byl upraven 09.06.17 v 11:18
Říkali mi, že tam budou palmy.
(Meg Cabotová - Krajina plná stínů)
https://www.databazeknih.cz/knihy/mediator-krajina-plna-stinu-4714
"Strč si ty saně do řiti, pajtášu fúsatý!"
Slovácko sa nesúdí - Divočák Jura Knutel
''A voda, kterou jsi vzal řece, se stane krví na vyprahlé půdě.''
Frank Herbert - Duna
Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, co si v časech mravní krize zachovávají neutralitu ... INFERNO :-)
1212 Slovo mře,
když je vyslovíš,
prý hned.
Já říkám,
že začíná žít
až teď.
(A BÁSNÍKEM BÝT NECHCI-E.DICKINSONOVÁ)
Bylo to asi takhle: Na počátku byl stvořen vesmír. Spoustu lidí to naštvalo a vetšinou se to považovalo za chybný krok. Mnohé rasy veří, že vesmír byl stvořen nějakým bohem. Jen Džatravartidové z Viltvodlu VI veří, že vesmír vysmrkla z nosu bytost zvaná Velký zelený Křečopažout. Džatravartidové, kteří žijí v neustálém strachu, že jednou nastane to, co nazývají příchodem velkého bílého kapesníku, jsou malí modří tvorové s více než padesáti rukama. Díky tomu jsou jedineční v dějinách vesmíru, protože vynalezli dřív intimspray než kolo.
(Douglas Adams - Restaurant na konci vesmíru)
Text příspěvku byl upraven 29.03.18 v 18:33
-Slova jsou nevyčerpatelným zdrojem magie. Schopná způsobovat zranění i napravovat je.
-Lidé mnohem snáze odpouští jiným za to, že se zmýlili, než že měli pravdu.
HP
- Mezi nulou a jedničkou je nekonečná množina čísel. Je 0,1 a 0,12 a 0,112 a nekonečná sbírka dalších. Samozřejmě je větší nekonečný soubor čísel mezi nulou a dvojkou nebo mezi nulou a milionem. Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna.
Člověk jako jediný živý tvor na této
Zemi se umí smát,
i když pro to má nejméně důvodů.
Jedině člověk se směje i pláče.
Je to tím, že on jediný byl
zasažen rozdílem mezi tím,
jaké by věci měly být, a tím,
jaké ve skutečnosti jsou.
(Hazlitt)
Kdo se hlouběji nezabývá významem loží manželských, nemanželských či úmrtních v řádném fungování veřejné správy, možná bude překvapen, ale první krok nevšedního putování slona do rakous, o němž se chystáme vyprávět, byl učiněn v královských komnatách portugalského dvora více méně v době, kdy je čas jít spát.
(José Saramago - Putování jednoho slona)
Tkvěla tak hluboko v mém vědomí, že jsem ve svém prvním školním roce asi věřil, že každá má učitelka je vlastně přestrojená maminka.
(Philip Roth - Portnoyův komplex)
Sudca Ti, zababušený do teplého kožušinového kabáta, cválal na koni po ceste, ktorá viedla cez osirotenú pláň.
(Robert van Gulik - Noc tigra)
Pan a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za optání.
- Harry Potter a Kámen mudrců
"Haló... tady detektiv Hunter."
- Dvojitý kříž
tííssvoo jennaa
aaše faynnkaa
tííssvoo jennáá
Tyto zvuky. I v té mlze.
- Misery
Zrovna si pomyslel, že tak nádherný úplněk v životě neviděl, když vtom autem srazil toho muže.
Ajelet gudnar-Gošenová: Probudit lvy
"Chtělo by to něco vymyslet."
https://www.databazeknih.cz/knihy/rikaji-mi-lars-372428
V příjemném chládku fialového ranního úsvitu při lehkém kolébání vysokých palem a v ochraně nádherného kiosku se štíhlými pozlacenými sloupy, napínala dvě krásná, mladá děvčata v pohodlné nedbalosti s jistou rozkoší svoje sličná jako slonovina bílá těla na širokém koberci, upleteném z papyrusových vláken.
— Kurtizána z Memfidy od Prospera Castaniera
Teď se to hodí:
V téže chvíli ho nějaký vnitřní hlas varoval, že při jednání s lidmi z kmene Bláznů musí postupovat velice obezřetně.
(Skryté okno do skryté zahrady)
Dávno, dávno již tomu, co jsem posledně se dívala do té milé mírné tváře...
B. Němcová - Babička
Text příspěvku byl upraven 23.05.20 v 23:47
Den Trifidů už tady zmíněný byl, přesto je to má snad nejoblíbenější, taky si ji kdo ví proč pamatuju nazpaměť.
Pak ale třeba:
"A vaše jméno?"
"Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem Krysař."
"Jednoho pozdního večera na konci března uchopilo dítě dvouhlavňovou brokovnici, odešlo do lesa, přitisklo zbraň někomu k čelu a zmáčklo spoušť. "
Medvědín, F. Backman
"Prý musím zemřít. Prý jsem odcizila dech mužům a oni ho teď musí vzít mě. "
Agnes, Hannah Kentová
"Jsem v hajzlu."
Marťan, Andy Weir
Text příspěvku byl upraven 24.05.20 v 22:14
Když ke mně přišel, aby žil na mé útraty, myslil jsem si zpočátku, že se mi nepodaří na dlouho ho zadržet. Často jsem si sedl, zahleděl se na něho, jak sedí na pelíšku a dívá se na mne a myslil jsem si: „Ach, ten pes nebude dlouho žít. Vznese se na voze k jasnému nebi, ano, to se s ním stane.“
Ale když jsem zaplatil asi za tucet slepic, které zakousl, když jsem ho vytáhl za kůži rafajícího a zmítajícího se ze sto čtrnácti pouličních rvaček, když jakási rozlícená žena mi přinesla ukázat mrtvou kočku a nazvala mě vrahem, když jsem byl vyzván sousedem, abych nenechal volně pobíhat zuřivého psa, protože ho ten pes nechtěl pustit z jeho vlastní kůlny, odkud se bál vystrčit třeba jen nos po celé dvě hodiny za studené noci, a když jsem se dověděl, že zahradník, kterého jsem neznal, vyhrál třicet šilinků, které na něho vsadil jako na nejlepšího krysaře, začal jsem si myslet, že snad přece jen bude ponechán na tomto světě o trochu déle.
Potloukat se kolem stáje a shromáždit tlupu nejsprostších psaů, jaké lze v městě nalézt, a vést je kolem brlohů do boje proti jiným sprostým psům, je Montmorencyho představa „života“.
J.K.Jerome Tři muži v člunu (o psu nemluvě)
Člověk staví domy, protože žije, ale píše knihy, protože ví, že je smrtelný. Bydlí v tlupách, protože je tvor stádní, ale čte, protože ví, že je sám. Četba je pro něj společníkem, který nezabírá místo žádnému jinému, ale jehož by ani žádný jiný společník nedokázal nahradit. Neposkytuje mu žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť jeho spolčení se životem. Nepatrná a skrytá spřažení, která vypovídají o paradoxním štěstí žít, přestože ukazují tragickou absurditu života. Takže naše důvody, proč čteme, jsou stejně podivné jako naše důvody, proč žijeme. A nikdo není oprávněn požadovat od nás, abychom se mu z tohoto soukromí zpovídali.
Daniel Pennac v knize Jako román
Vložit příspěvek