Oblíbené první věty v románech
"Vždycky máme možnost volby, opravdu? A co ta rozhodnutí jiných lidí, která nakonec úplně změní ne jejich život, ale váš? Kde v tom je tedy možnost volby?" Chris Carter, Jeden za druhým
"Je to, jako byste otevřeli dveře gigantického antikvariátu, jakoby se zvedla bouře čistě z knižního prachu a vála vám přímo do obličeje plesnivinu miliónu rozpadajících se foliantů"
+ "Ostrý inteligentní parfém tiskařské černi"
oba dva citáty jsou z Města sních knih od W. Moerse
Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam odešel, nic nezůstane. Zůstanu jen já.
Frank Herbert - Duna
Text příspěvku byl upraven 26.09.16 v 06:16
Jestli totiž něco opravdu nesnáším, tak to, když si někteří lidi ze své neschopnosti nebo choré mysli udělají svoje motto.
-Muriel Barbery - S elegancí ježka
BRATR VAVŘINEC:
Nic není špatné tak, tak zlé, tak marné,
aby to nebylo i blahodárné,
aniž co dobré tak, aby zneužito
se nezvrhalo v ohavnost, až líto.
...
Táž, jako v bylinách, je v lidech dvojnost,
sil nejlepších i přenejhorších hojnost,
a tam, kde mocnější je horší část,
smrt musí bylinu i duši spást.
Na chodbě to zaznělo jako o manévrech. Strážníci začali střílet také. Kulky svištěly a rozstřikovaly se na stěnách. Domácí ve svém bytě v prvním patře se v duchu rozhodoval, že dá výpověď Pěničkově bytné a ještě dvěma partajím, protože to všechno je jedna verbež. Pak přišel na to, že když mu v starém baráku nebude bydlet verbež, že tu bude mít prázdno a zoufale zalomil rukama.
(z povídky Pěnička a Paraplíčko - Panoptikum hříšných lidí: Jiří Marek)
Když zmizí mladší holka, nebývá to nic tragického; tragédii z toho udělají páni rodiče, hluboce přesvědčeni, že jejich dítě je květ nevinnosti. Pak se ukáže, že dotyčný květ strávil s ženatým pánem celou noc, a ráno - jež bývá moudřejší večera - se lekl návratu domů, protože by to znamenalo pár velikánských facek.
(z povídky Únos - z téhož zdroje jako první z úryvků)
Všimněte si, že vaši známí, kteří co nejdotčeněji prohlašují, že nějaké umělecké dílo je bláznivé, jsou sami úplně pitomí a narušení, i když dost otravným způsobem, zatímco tvůrce zmíněného díla je člověk s naprosto nezkaleným zrakem a jasnou myslí a navíc mistrem svého oboru.
(W. Saroyan: Věřil jsem, že mám fůru času, ale teď si nejsem tak jistej)
Když člověk někoho miluje a když už nemá co dávat, stále ještě dává svou lásku.
Přiznání není zrada. Mohou tě přinutit, abys řekl cokoliv, ale nemohou tě přinutit, abys tomu věřil. Nemohou se ti vecpat do duše.
George Orwell - 1984
Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka.
:)
"Odnášejí Hobity do železného pasu!!!"
A jestli to v knize není tak to tam kvůli Orlandovi Krásnému musí dopsat, to je jasné...
Kterou větu (věty) z beletrie máte rádi a utkvěla vám v paměti? Za mě třeba tyto dvě:
A od té doby vím, že žádná vina není zapomenuta, dokud o ní ví svědomí. (Netrpělivost srdce)
Tu zvedl obě ruce a jediným akordem, hlubším než Propast, vyšším než Obloha, pronikavým jako světlo Ilúvatarova oka, Hudba skončila. (Silmarillion)
Hun - nic proto tomuto tématu, ale už minimálně tři podobná vlákna tady jsou:
http://www.databazeknih.cz/diskuze/diskuze-o-knihach-7/oblibene-vety-z-knih-1378/str-4#new
http://www.databazeknih.cz/diskuze/o-knihach-7/drsne-hlasky-pro-vsedni-dny-442/str-1#new
http://www.databazeknih.cz/diskuze/diskuze-o-knihach-7/oblibene-prvni-vety-v-romanech-471/str-4#new
Aha, o tom druhém a třetím vím, ale ty se s tím mým moc nekříží. To první vlákno je ale totožné – nevšiml jsem si ho (i když jsem hledal). :-)
Konkurenční vlákno jsem si prohlédl a myslím, že mají smysl obě. Objevují se tam totiž i celé odstavce.
Zde je dovolen vždy pouze jeden větný celek (věta nebo souvětí). A zkuste ignorovat slavnější citáty nebo moudra. Spíš věty, které vás zaujaly krásou svého podání, neobvyklostí...
Když jsem narazila v knížce na větu níže, měla jsem pocit, jako bych jí napsala sama. Dokonale vystihuje můj názor.
"Proč se nás furt někdo ptá, jak se máme, když je to každýmu putna?" (Máslem dolů)
"Zestárnout se vším smířena, zmoudřet natolik, že už od života nic chtít nebude."
Tak takhle bych se jednou chtěla cítit. Pamuk Orhan - Sníh
"Vždycky máme možnost volby, opravdu? A co ta rozhodnutí jiných lidí, která nakonec úplně změní ne jejich život, ale váš? Kde v tom je tedy možnost volby?" Chris Carter - Jeden za druhým
Cítil jsem se asi jako malé dítě, kterému pod stromeček slíbili požární cisternu,
s funkčním majákem a sirénou, ale nakonec dostalo ubohou plastelínovou sadu.
Dmitry Gluchovski - Soumrak
Kdykoliv se lidé stanou "inteligentnějšími" a "vyspělejšími" znamená to pouze,
že našli drsnější, špinavější a sofistikovanější způsob, jak více "zmáčknout" svoje bližní.
Conor Corderoy : Temný déšť
Neznám vás ani polovinu tak, jak bych rád; a ani polovinu vás nemám rád tak,
jak si zasloužíte. Bilbo Pytlík
Nadávali naši předci tisíc roků před nama a budú nadávat naši zadci tisíc roků po nás! (Slovácko sa nesúdí)“
Sny byly dostatečnou připomínkou, jak neskutečná je skutečnost, příslibem, že skála světa spočívá bezpečně na křídle víly.
Žádné pomatení se nevyrovná pomatení prosté mysli.
A tak se zmítáme dál, čluny proti proudu, unášené neustále zpátky do minulosti.
Francise Scott Fitzgerald - Velký Gatsby
Vložit příspěvek