Co musí obsahovat skvělá kniha?
Vas: blbý je, že na tohle (odpověď názvu vlákna) má každý jinou odpověď. Ale jak se říká: "Maminka a vydavatel mají vždycky pravda", a přes to vlak nejede...
To mě mrzí :( a je dost drsný, že nejdřív pochvala a potom odkopnutí :/
vas: A co, kdybyste napsal beletrii (sci-fi), která by se tvářila jako cestopis? Hlavní hrdina by byl cestovatel a spisovatel, který se vydá na expedici do bílé svatyně Salazare. Cestou se ale něco přihodí a cestovatel se vydá najít legendární Akakor. Samozřejmě by tam byli mimozemšťané a nacisté. A co je důležité, kniha by musela být plná "autentických" fotografií. :-)
Já už vidím celou sérii, které je pojmenovaná po tom cestovateli. V dalším díle ten samý cestovatel pátrá po bájném zvířeti. :-)
vas: To mě mrzi, podle příspěvku soudím, že psát umíte.
Nevzdávejte to, mohlo by to být dobré. Doufám že uspějete.
Text příspěvku byl upraven 18.08.21 v 17:31
Pro mne je skvělá kniha ta, která přinese myšlenky mně blízké....
Zkouším číst různé žánry - ale velmi ráda se vracím ke klasice, tam vím, co mne čeká.
@intelektuálka:
Ano, je to o jistém očekávání, které žánr svým způsobem zaručuje. Pak jsou ale příběhy, které stojí na pomezí různých žánrů. Někdy je to super, jako chůze po laně, ale někdy taky bramboračka :)
Nevím jak pro ostatní, ale porušení jistého řádu věcí v daném žánru na mě působí dost rušivě.
Ad intelektuálka:
Otázkou je, jak definujete "myšlenky Vám blízké"? Pokud jde pouze názory, které souzní s těmi Vašimi, tak se může stát, že se postupem času budete víc a víc uzavírat do bubliny podobných názorů (a jiné budete odmítat).
Za mne spíš dobrá kniha přinese náměty k zamyšlení. Klidně i v rozporu s tím, co (aktuálně) zastávám, ale je to napsáno tak dobře, abych se nad tím protichůdným názorem pozastavil a řekl si: "Co když je to pravda / lepší, přesnější než mnou zastávaný názor?" A třeba si z něj vzal aspoň něco, pokud na něm něco je, nebo klidně i svůj názor, o kterém jsem zjistil, že je mylný, změnil...
---
Ad ijcro:
Máte na mysli povídkovou sbírku vydávanou za novelu? ;-)
Ijcro: není to jako tahle situace potom?
Člověk jí nové jidlo a dostane otázku, zda mu chutnalo. Někdo odpoví správně. Řekne buď ano nebo ne. Ale potom se najde hlavička, která vlastně neodpoví, protože řekne: "Já jsem to ale nikdy předtím neměl, takže nevím, jak to má chutnat."
Takže jo, neznat pravidla napoprvé a potom vlastně zjistit, že mi to i tak chutnalo, může být fajn. Možná si to potom dám znova. Možná proto je fajn, že někteří autoři na to kašlou (pravidla, přiměry, zajeté postupy), ale protože pro to mají cit a hlavně zkušenosti s psaním, tak výsledek je poživatelný.
Protože někdo má rád v bramboračce víc hub, někdo víc brambor, někdo třeba jenom mrkev a už ne celer a petržel. A od toho jsou oblíbení autoři, protože ať má slávu, nikdo neumí tak dobrou bramboračku jako moje mamka. A potom přijdou mladé sebevědomé kuchařinky, které sice bramboraček už snědli hodně, ale potom když se přijde na to, že samy to ještě neumí, a chovají se jako hysterky, když jim někdo řekne, že se to nedá jíst :(
@PanPredseda:
Povídky jsem na mysli neměl, tak se obvykle očekává že bude každá jiná. To v novelách se stává, že začínají jako komedie ale končí hůř než tragédie a a co hůř, berou se ukrutně vážně.
@Lenka.Vílka:
Trefit se každému do jeho chuti je docela problém pro osoby zmítané vášněmi a vzedmutými pocity. S takovými se snad ani nedá diskutovat ;)
Ale hysterické reakce jste vystihla dobře!
:D
Jsou asi autoři, kteří úporně hledají "své" čtenáře a podbízejí se jim čímkoliv. A pak jsou ti další, kteří jsou čtenáři vyhledáváni.
Ad ijcro:
Ode mne to byla narážka na jednu konkrétní knížku, o níž autor tvrdí (a má to uvedeno v anotaci), že jde o novelu, ale ve skutečnosti jde o spíše o povídkovou sbírku propojenou osobou vypravěče - autora samotného.
@Ijcro
Možno som to už spomínala, ale ja to mám s tými žánrami plne naopak. Je mi na zúfanie, keď zisťujem, že kniha ide v starých zažitých koľajach, keď síce možno neviem plne predvídať dej, ale pri žiadnom zvrate nie som prekvapená, pretože som to už tak trochu očakávala. Pri young adult je to napríklad klišé, že postava dieťaťa ani teenagera nesmú za žiadnu cenu umrieť (a ak náhodou áno, ich duša sa zachová a veselo vystupuje ďalej). Ako má potom čitateľ prežívať hlbokú obavu o postavu, keď dobre vie, že pravidlo žánru je, aby sa jej nič nestalo?
PanPredseda: Úplný súhlas s vaším príspevkov z 8:05.
Na druhej strane však tak málo kníh prináša názory a závery mne blízke, že keď nejakú takú nájdem, moja radosť z nej prevýši aj radosť z kníh, ktoré ma primäli k vývoju mojich názorov! :-)
V jedné knížce (kterou stále ještě nemohu jmenovat) jsem se setkal s názory, které mi obecně blízké jsou. Jenže namísto toho, aby je autor prosazoval argumenty, tak je akorát zaobalil do nadávek a hulvátství. Radost jsem z nich neměl.
Nevím, nevím, ale pokud někdo ještě nečetl Divergenci...spoiler, spoiler, spoiler
Tam tedy autorka podle komentářů těch, kteří evidentně nepochopili, pročse to muselo stát, naštvala hodně čtenářů tím, že zabila svojí hlavní postavu. To je nějaké pravidlo, že se to nesmí? Spíš jde o to, že většina těhle postav jsou speciální a důležitý pro příběh, že je nelogické je zabít. Dost pochybuji, že v desateru pro dobrou YA knihu je jeden z bodů, že hlavní postava nesmí umřít..
Text příspěvku byl upraven 31.08.21 v 10:36
@Lenka.Vílka:
Já kdysi četl prastarou detektivku, ve které vypravěč aktivně sledoval práci detektivů až do úspěšného odhalení vraha. V epilogu jsem se ale dozvěděl, že celé to vyprávění sepsal v cele smrti vrah, coby vypravěč. Bylo to opravdu zvláštní, asi proto, že jsem něco takového četl poprvé.
Ijcro: ale to je hezký. Obávám se, že dost autorů by to napsala obráceně. Že by to napsali v úvodu...
Lehce, zdůrazňuji lehce, mi to připomíná jednu knihu od Agathy Christie. (Název zamlčím, abych nespoiloval. Ti, co četli, ví.)
Je skvělá kniha a skvělá kniha. Každá kniha je nástrojem, který nás někam posouvá. Samozřejmě existují i nástroje tupé, kterým to s tím posouváním příliš nejde. Určitou knihu otevřu, když chci změnit svoji náladu, své celkové vyladění. Jinou knihu otevřu když si od ní slibuji, že mi umožní udělat krůček určitým směrem. Ne každá skvělá kniha je schopna splnit oba výše uvedené cíle, to bývá spíše výjimkou. Pravidelně platí naprostý opak, žádná kniha, ať už jakkoliv skvělá v jednom okamžiku k určitému účelu, není schopna toto splnit v jiné chvíli k účelu zcela jinému. Přesto si važme skvělých knih, k nějakému účelu jsou totiž ideální, byť k většině ostatních budou třeba i propadákem.
Text příspěvku byl upraven 24.09.21 v 12:50
Co musí obsahovat skvělá kniha, aby mě pohltila? Mohou být knihy, které člověk čte do noci, aby zjistil, jak to dopadne, ale ve výsledku nejsou skvělé. Ovšem když je pro mě nějaká kniha skvělá, zcela spolehlivě mě pohltí. Přesněji řečeno se těším na to, až ji znovu otevřu, a otevřu ji mockrát i poté, co už jsem jednou došla na konec a zjistila, jak dopadne.
Podle tohoto parametru poznám, že kniha byla – upozorňuji, že pro mě osobně – skvělá. Předem to ale bohužel nejsem schopna rozpoznat.
Adhařin seznam je velice trefný a přesný, až na to, že nefunguje absolutně. Jak už tu padlo, mohou být knihy, které tohle všechno obsahují, přesto mě nezaujmou. Já bych uvedla jako jeden z klíčových požadavků humor, na druhou stranu fakt se nepotřebuju třást obavami o hrdinu (třeba o Elisabeth a pana Darcyho). Jenže jde o to, že každý člověk se směje jiným věcem a každý považuje za skvělé jiné charaktery. Já třeba nejsem fanda padouchů.
Pro mě osobně je důležité, aby kniha obsahovala určité kouzlo, přesněji řečeno aby souzněla s něčím v mé duši. Abych se v ní našla a ten nález byl příjemný nebo podněcující. Pak ten humor. Mám ráda tajemství a pátrání po něm. Líbí se mi romantika, když je opravdu povedená. Sympatické a akční postavy. Naopak děj nemusí být nijak zběsilý, u násilných a bojových scén se nudím. Jo, důležitý požadavek – konzistentnost postav a logická soudržnost světa a příběhu.
Mimochodem Janu Plauchovou taky považuji za excelentní spisovatelku.
Existuje jedna taková nevděčná záludnost, které se říká předvídatelnost věcí/událostí následujících. Někdy čtenář snadno prokoukne autora a zařadí ho mezi ty ostatní, kteří sekají díla podle šablony (mnohokrát jsem tohle viděl třeba v komentářích k dílům Karla Maye). A pak je tu druhá část publika, která žehrá na to, že očekávali úplně jiný směr toku událostí, než jaký nakonec autor (nepředvídatelně, rozuměj - špatně) zvolil (autor zabil očekávaného hrdinu už v druhé kapitole a novým hlavním hrdinou se najednou stal pěkný křupanský zmetek, který všem leze na nervy..., třeba; nebo vývoj veskrze kladného hrdiny snadnou cestou v parchanta a trnitou zase zpátky v klaďase...), či v ději podstatné použití/objevení/ztracení klíčové věci jiným způsobem (samozřejmě neočekávaným, neřkuli prznícím), než by bylo běžné podle jiného, tj. očekávaného schématu.
V detektivkách může být zajímavé, když pokaždé není vrahem zahradník (a překvapivé, když jím zase je), ale jinde je ta předvídatelnost i určitým záměrem (od autora možná, od nakladatele určitě, od reklamy vždy), aby přitáhla čtenáře daného subžánru na základě minulé zkušenosti a přenositelné podobnosti k nové knize nebo k novému dílu nějaké série.
Pak už je jen na čtenáři/posluchači, jak si to přebere on sám na základě vlastního obzoru zkušeností. A z toho pak vznikají velká nedorozumění, co skvělé je a co už patří ke stereotypní manýře, či řemeslné rutině nějakého pošahaného grafomana (Stephen King jistě promine).
Uf, snad mi budete rozumět.
Vložit příspěvek