Knihovny - nová sekce na webu!
ano, cca 100 - 150 Kč ročně za prakticky neomezené množství vypůjčených knih obrovského výběru je opravdu neúnosně vysoká částka.
Opravdu poplatky jsou směšné.U nás v Plzni-Lochotíně to je 100,-,myslím,bylo to 60,-.Ročně tam vypůjčím pro sebe,rodinu a známé doslova stovky knih.
Opravdu, když budu šetřit a každý měsíc si odložím tak 8,-Kč, můžu příští rok chodit do knihovny jako divá!
Když jsem byla mladší, většina knížek, které mi prošly rukama byla z knihovny. Ale časem u mě nějak vzrostla potřeba knížky vlastnit. Když jsem přečetla knížku, která se mi hodně líbila, sháněla jsem ji a koupila. Dneska jsem už ve fázi, kdy jsem do knihovny nevkročila tak dva roky.
Když dočtu nějaký příběh, ráda ho zašoupnu do knihovničky a stačí mi vědět, že tam je :-). Nemluvě o knihách S. Kinga a jiných oblíbených autorů, které prostě musim mít ... :-).
Snažím se (nestydatě) využívat svátku, narozenin, Vánoc a vůbec všeho, co se dá ... :-D.
Taky mám v domácí knihovně několik ještě nepřečtených knížek, ale ani to mě nedokáže udržet dál od knihkupectví ... je to mnohem dražší způsob čtení, ale zase si radši odepřu něco jiného. Naštěstí se mi daří v hledání titulů a málokdy sáhnu po něčem, co mě pak mrzí :-).
Nový poznatek , pan A. není desetiletý recesista , musí to být organizovaná (vzhledem k počtu příspěvků v různých časových intervalech) parta desetiletých (nejméně tří) recesistů.
Musel jsem se podívat jaké je téma této diskuze.
Knihovny!!!!
Využívám služeb knihovny a knihovna někdy využije služeb mých .
Trochu mi vadí ,že ač nám postavili knihovnu krásnou a moderní a je v ní i dost literatury , jsou knihovny tlačeny do role internetových kaváren(bez kafe),školních družin (děti jdou ze školy řádit do tepla) a domů dětí a mládeže(zájmové kroužky).Vadí mi to s toho důvodu , že se mi stýská po šeru studoven a čítáren , kde si můžu posvítit na knížku klasickou zelenou lampičkou.Jinak je v pořádku , že se tam scházejí lidé i za jinými aktivitami , možná je to přivede ke čtení a kultuře.Ale ten klid už tam prostě není.
Za sebe mohu uvést, že jsem profesionální knihovník (a jsem pyšná na to co jsem :-)) ) a vidím tedy situaci kolem knihoven zase z jiného úhlu.
Knihovnictví má u nás tradici od 1. republiky, kdy byla vybudována jedna z nejrozsáhlejších knihovnických sítí a razilo se heslo knihovna v každé obci 8-). Vliv politických údálostí přinesl samozřejmě své, ale knihovny si uchovaly svoje hlavní myšlenky a poslání do dnešních dnů.
PODŘÁD JE TO VŠAK O LIDECH A O PENĚZÍCH! Dneska bych řekla, že je snaha zviditelnění a prosazování knihoven a jejich služeb komerčnějšími metodami, nemusí to být vždy šťastné řešení, ale doba to žádá a pokrok to je :-). Nemyslím si, že knihovny upadají, stačí se třeba podívat na stránky Skipu (Svaz knihovníků a informačních pracovníků), co vše realizovali a plánují. Bohužel i v knihovnách se řeší boj s větrnými mlýny viz např. kauza internetizace knihoven.
Co očekáváte od knihovníků? Já alespoň základní pojem o knižních novinkách a samozřejmě všeobecný přehled o literatuře. Když knihovnice na můj dotaz, zda mají k dispozici „Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti“ nevěděla, o co jde, ještě jsem to přešla mlčením. Ale když jsem požadovala „Souostroví Gulag“ a ona se divila a 2x se ptala, kdo to napsal a jak se Solženicyn píše (aby ho mohla vyhledat v databázi), to už jsem šla do kolen!!
Chápu, že je to vesnická (i když ne úplně malá) knihovna, ale měla jsem o úrovni knihovníků trochu jinou představu. Jaký je váš názor? Setkali jste se někdy s něčím podobným?
Profese knihovníka v zásadě nikterak nevyžaduje podrobnější znalost literatury, ba dokonce ani fondů domovské knihovny - nehovoříme-li tedy o akvizici. Základem jsou knihovní systémy a standardy, práce s informačními zdroji etc. Mentální databáze autorů a knih je vlastně to poslední, co knihovník ke své práci potřebuje.
Text příspěvku byl upraven 11.02.13 v 20:24
Od knihovnic očekávám pouze a jen pomoc při fyzickém vyhledání knihy. Na počítači si vyhledám, jestli kniha určitého autora vůbec v knihovně je a jestli není momentálně půjčená - horší je ale ji fyzicky najít - může být v abecedním, předmětovém regálu, v novinkách, v tématických, vrácená a nezařazená, ve skladě,------ možností je celá řada, než bych to všechno prolezl, měl bych fousy po pás. Tady je pomoc knihovnice neocenitelná a musím je chválit, najdou to, co bych já asi marně hledal. Jiné požadavky na ně nemám - všiml jsem si ale, že se s nimi čtenáři radí o výběru knih. Bude to ale asi velice individuální - pro někoho to bude poslání, pro jiného povolání a jistě se najdou i takoví, pro které to bude jen a pouze zoufalý způsob, jak získat pár kaček do kapsy. A od toho se bude asi odvíjet i úroveň jejich znalostí.
U mě záleží na knihovně. V Městské v Praze si připadám trochu jako v supermarketu a taky očekávám jen schopnost načíst kód a navigovat k oddělení zoologie. Pak čím menší knihovna, tím užší bych si představovala kontakt mezi čtenářem a knihovníkem. V menším městě doporučení o novinkách v knihovně, co si lidi nejvíc půjčují... Na malých vesnicích by se mi líbil zájem knihovnice, jak se kniha líbila, pokud umí doporučit něco podobného, tak velké plus. Pokud jde o knihovníka-zaměstnance, tak nějaká obecná znalost literatury by se asi vyžadovat měla, ale ani ta vám nezaručí, že jméno autora knihovník bude umět napsat.
edit: A samozřejmě na to stěžejní jsem zapomněla a souhlasím s nightlybirdem - pomoci s vyhledáním knihy si cením nejvíc.
Text příspěvku byl upraven 12.02.13 v 01:40
Od knihovníka očekávám především OCHOTU POMOCI. Když chybí, není co řešit.
Tak profese knihovníka vyžaduje přehled literatury, znalost novinek, pokud se nejedná odbornou nebo speciálně zaměřenou knihovnu. Ve veřejné knihovně je to navíc hodně o psychologii, knihovník musí zvládat řešit stresové situace, agresivní jedince a bezdomovce.
Mám množstvo kamarátok knihovníčok a ich úrveň je dosť vysoká, možno je to tým, že pracujú v trošku vyššej sfére, ako sú obyčajné mestské knižnice, ktoré síce navštevujem, ale len raz za čas, nakoľko je tam vždy zmätok.
Bývaly doby, kdy se i na knihovnictví učila literatura česká i světová. Již se neučí. Ani jedna. Ku škodě pro knihovníky zejména městských knihoven. Protože ta práce, i když nyní je, není jen o těch "knihovních systémech a standardech, práci s informačními zdroji etc.", jak říká _Berry_, ale čím dál víc o té psychologii, jak píše bebula, čili schopnosti být k pomoci návštěvníkovi knihovny. I radou o knize. Nejen radou o knize, nýbrž o ledasčem ("Prosím, nemáte k půjčení přezůvky?"
Tak já zrovna v tomto školním roce dělám rekvalifikační knihovnický kurz - ve svém věku částečně i pro radost. Kvalita výuky je vysoká a lektoři dovedou problematiku přiblížit. A já se opravdu bavím. Nejvíc mě dostalo, když nám bylo řečeno, že od letošního roku se katalogizuje jinak a že na staré způsoby máme zapomenout.... takže jsem okamžitě získal náskok před ostatními, kteří většinou v knihovně už dlouho pracují a jenom si doplňují vzdělání.
Minule jsme probírali ochranu knižního fondu a bylo nám řečeno, že největší škůdci knih jsou čtenáři, těsně následují knihovníci....
Pratchettův knihovník dokáže nehodnému čtenáři odšroubovat hlavu, případně zauzlovat ruce za zády.... v Harry Potterovi má také knihovnice jistý respekt, v Metru 2033 páchají knihovníci ještě i jiné věci.... prostě čtenáři a knihovníci jsou různé....
po knihovníkovi se chce, aby ovládal aspoň tři řeči, měl vysokoškolské vzdělání, ovládal počítač na vysoké úrovni, vysoká komunikační úrověň, umění první pomoci, komunikace se sluchově postiženými, zrakově postiženými, nakrmit a napojit a zabavit odložené děti a seniory (to jsem na spoustu věcí zapoměl a neuvedl papírování s různými výkazy) no pak ještě by měl mít i dobrý přehled literatury, ale to už není tak důležité, když se to dá vyguglit.
A to vše za opravdu nezajímavé peníze.
Pak se ještě na Novinkách dozví, že přidávat knihovníkům 3procenta ze státního rozpočtu je zvrhlost, protože se stali přežitkem a měli by pracovat za minimální plat a být rádi.
Jak říká můj kamarád - A pak si jednu nedej.
Ale nebudu se rozčilovat.
Text příspěvku byl upraven 19.01.16 v 14:05
Kao K´Kung, řečený Koko, knihovníkem:
Zatímco Qwill dumal, kocour dělal inspekci mezi romány z devatenáctého století.
„Vzpamatuj se,“ okřikl ho Qwilleran, „nebo tě pošleme k Amandě Goodwinterové a můžeš si bydlet u ní.“
„Ik ik ik!“ odpověděl Koko uraženě a shodil z police jednu knihu. Byla to krásná kniha v kožené vazbě se zlatým tiskem, tištěná na rýžovém papíře a se zlatou ořízkou. Rezignovaně a s vědomím, že nelze vyhrát hádku se siamkou, zvedl Qwilleran knihu a přečetl její název. Byl to Dostojevského Idiot.
„Pěkně děkuji,“ řekl Qwilleran rozčileně.
Text příspěvku byl upraven 19.01.16 v 16:51
našel jsem další charakteristiku dobrého knihovníka .... a také vysvětlení, proč ze mě dobrý knihovník nikdy nemůže být
... V roce 1930 si Robert Musil stvořil postavu oddaného knihovníka, zaměstnaného ve vídeňské dvorní knihovně, který zná jeden každý titul z této gigantické sbírky. "Chcete vědět, čím to je, že znám každou knihu?" ptal se knihovník ohromeného návštěvníka. "To vám arci mohu říci. Protože žádnou nečtu!" A pak dodává: "Je to tajemství všech dobrých knihovníků, že z literatury, která je jim svěřena, nikdy nic nečtou než tituly knih a rejstřík. Kdo se pustí do obsahu, je jako knihovník ztracen! Nikdy nezíská přehled!"
Po těchto slovech, říká nám Musil, chtěl návštěvník udělat jednu ze dvou věcí - buď se dát do breku, nebo si zapálit cigaretu --, je si však vědom toho, že ani jedno ani druhé není v knihovně povoleno.
(Knihovna v noci.)
děkuji za doplnění - Musila jsem sice četl, ale Aloise....
no, když v tom nečtení budu pokračovat, třeba se ten knihovník ze mě stane, Ale neslibuju, nevydržím.
Text příspěvku byl upraven 10.02.16 v 10:45
no ja som zažila knihovníčku v kombinácii so strážnym psom. Pustila do knižnice len zaregistrované deti s preukazom - kamarátka musela ostať vonku.
Jako kluk jsem chodil do místní knihovny v Holešovicích a za těch cca 7-8 roků se tam vystřídaly dvě knihovnice, které (aspoň pokud šlo o oddělení knížek "pro děti a mládež") měly fantastickej přehled jak o knihách tak o čtenářích. S oběma jsem se radil, co bych si tak měl přečíst, když jsem zrovna nenatrefil na nic, co by mě zaujalo. Obě mi uměly poradit a vždycky dobře. Dokonce si pamatuju, že když jsem marodil, vzala moje knížky do knihovny ségra nebo teta, já jim napsal, co bych chtěl, a když to zrovna nebylo k mání, paní Řepová jim naložila tašku knih a nestalo se mi, že by to odhadla špatně.
U dospělých je to trochu jiné, samozřejmě byl větší odstup - i když ne vždycky. Za totáče samozřejmě hrála roli skutečnost, že když vyšlo něco dobrého, každý o tom hned věděl a knihovnice mívaly slušný přehled. Obzvlášť "detektivkáři" se na ně často obraceli o radu, jestli by tohle měli číst nebo ne - a dotyčná knihovnice většinou věděla, co asi tak kdo má nebo nemá rád a samozřejmě měla o detektivkách přehled, Často se hned přichomejtnul nějakej další expert a následovala debata o detektivkách, jako kdyby o tom spolu chtěli napsat vědecké pojednání. Dneska už je to úplně jinak a člověk se nemůže divit, že v té záplavě publikací (i když do knihoven přichází jenom zlomek všeho, co vychází) se těžko může někdo s jistotou orientovat jen po paměti.
Ovšem nějaký přehled by snad taková knihovnice mít mohla, aspoň pokud jde o klasiku. Troufám si říct, že těm starým dámám od nás z knihovny by se asi ani dnes nestalo, kdyby je někdo požádal o Davida Copperfielda, že by mu bez dalších otázek přinesly knihu o kouzelníkovi, jako se to stalo mně.
ja som netušila, že knihovník je niekto, kto mi má pomôcť. Skôr to bol súboj o to, čo si smiem odniesť z knižnice. Naše predstavy sa rozchádzali a tak som celé detstvo nosila knihy "pre mamičku" a "pre otecka" .
Myslím, že je to o jedincích a o lidech, stejně tak jako v jiných oborech... Někdo rád pomůže a poradí, co může. Někdo je otravný, kyselý a neochotný, a tak je to nejen v knihovnách, ale i v sámošce, na poště, v drogerii atd. Mnohokrát se mi stalo, že se ptám, jestli mají to a to zboží a prodavačky vlastně vůbec neví, co mají v regále. S knihovnama je to holt podobný.
určitý rozdíl je přece jen v tom, že ty holky v sámošce se většinou ani nemají čas něco naučit, protože se tam protáčejí jak apoštolové na orloji. nevím, jestli je ta fluktuace samovolná nebo ji schválně podněcují řetězce, aby měly většinu zaměstnanců neustále ve zkušebním režimu a mohly je kdykoliv propustit. knihovnice by přece jen měly mít odborné vzdělání a tudíž by člověk myslel, že u nich lze očekávat jisté znalosti.
Text příspěvku byl upraven 11.02.16 v 10:05
Vložit příspěvek