Židokracia diskuze

rennata, to máte recht, že je "kniha je podnetná". Jen si před tím "podnětem", každý slušný člověk odplivne! A na rozdíl od vás, nebudu přející... jen mě, nad čtením podobného, vždy napadne, kde berou tu jistotu, že by patřili k těm vyvoleným, a ne k těm, kteří jsou určeni k likvidaci... ?!?

@rennata: Sloboda slova na obhajovanie ideológie, ktorá má na svedomí milióny mŕtvych je poriadna mentálna atletika. Dúfam, že s rovnakou "slobodou slova" obhajujete aj gulagy, arménsku genocídu alebo masakre Červených Khmérov.

@ismael: Pri rýchlosti a spoľahlivosti slovenských súdov môžeme len dúfať a modliť sa, že Magát pôjde sedieť. Keď už Kotleba nešiel do basy za propagáciu nacizmu na verejnej akcii (pamätáte na šek na 1488€?) a dlhodobo aj v iných prípadoch...

Prokurátor Úradu špeciálnej prokuratúry podal v piatok na Špecializovaný trestný súd obžalobu na Mariána Magáta pre rozsiahlu a dlhodobo páchanú závažnú extrémistickú trestnú činnosť. V prípade preukázania viny mu hrozí až osemročný trest odňatia slobody. ÚŠP o tom informoval na sociálnej sieti. 9.12.2022

24.09.2022

Viete čo je strašné? Že vám niekoľko ráz zmažú slušný komentár ku knihe, na ktorú robia hon. A prečo? Lebo tu očividne nejestvuje sloboda slova. Takže ešte raz - kniha je podnetná, podložená množstvom zdrojov, vrátane kníh od židov. "Slniečkárom" neschopným kritického uvažovania želám presne to, čo si zaslúžia - to jest, aby ich rozumní ľudia vysmiali ;-)

Kniha tady je, protože DK je databáze. Taky je tu Mein Kampf, ta antisemitská Jedovatá houba nebo, jak se to jmenovalo... Určitě se shodneme, že obsah není dobrý, ale za to tady nikdo přece nemůže. Těch obránců socialismu tady je také mnoho. Takovéhle knihy slouží spíše hlavně pro studium lidem, kteří mapují antisemitskou scénu, pro antropology, sociology atd.

Shindo, samozřejmě že je. Já psala o tom, s čím se u podobných titulů setkávám, čím je argumentováno. Bohužel. A samozřejmě, že se diskutovat těžko potom dá...

@Siena: Ono to je s tou slobodou názoru a slobodou slova diskutabilné. Je rozdiel v tom ak niekto povie, že nemá rád čokoládový puding alebo nesúhlasí so súčasnou politickou situáciou v Čechách a keď sa verejne prihlási k podpore režimu zodpovedného za smrť a utrpenie miliónov. Ako napísala Gladya nižšie, Magát nemusí mať rád židov. Nemá k ním ale šíriť nenávisť. Dôležité je, že sedí, ale k slovenským súdom nemám žiadnu dôveru, keď zbavili obvinenia Kotlebu alebo Mazurek "len" prišiel o poslanecký mandát.

Je vôbec možné viesť rozumnú diskusiu s niekým, kto si myslí, že Magát našiel pravdu, a my ostatní sme ľavičiacka spodina, ak nie horšie? Pár takýchto 5* komentárov v sekcii Komentáře bolo.

V tom případě doporučuji, už jenom z toho principu, hrabat v internetu, a přidat sem nějaký kousek, nějaký obecný materiál. Ať je zase o čem debatovat.
PS: jsem snad jediná, komu tahle debata přijde úplně na hlavu? A přitom by se dalo debatovat u tolika krásný knih. Ne, ne, ne, debaty jsou jenom u podobných ... (teď následuje sprosté slovo)

Jde mi o princip, ne o konkrétní materiál. Akorát že pod Vybranými, sebranými a přebranými spisy Lenina či Stalina neprobíhá diskuse o smazání oněch knih z DK.

"A kdo přesně určí, co je špatné obecně a co je špatné jen pro někoho?"
No, doufám, že brzo soud. Vážně nechápu, proč se biješ zrovna za tenhle materiál. Ale ok, ať jsou tady podobné věci. Poznáš, kdo je nácek. Jupí. Tak bacha, ať se ti před vočima nezačnou množit jako po borovičce, protože mají dostatek pracovního materiálu.
V tomhle se nikdy neshodnem. Já jsem v dost věcech nekompromisní a další mě nezajímá.

A kdo přesně určí, co je špatné obecně a co je špatné jen pro někoho?
Sice nejsem provozovatelem DK, ale dokud není tato kniha soudem zakázána, tak bych byl ochoten riskovat to, že zde bude (domnívám se, že podmínky pro vložení splňuje) a že jí zde někdo udělí 5 hvězdiček. Aspoň budu vědět, s kým se nemám kamarádit, protože je nácek.

Za mě je tahle filozofická otázka tak neskutečně hloupá, jak jsem něco už tak hloupýho nečetla. Předpoklad, že zákaz něčeho, co je špatné (ne pouze pro někoho, ale obecně špatně), je špatný, protože by to mohlo vést k zákazu něčeho, co není špatné pro všechny, ale pouze pro někoho (což není případ podobných škvárů), je vážně mimo.
Ale dík, za uznání, že je to antisemitský a nacistický škvár. Už to skoro začínalo znít jako dobrej plán na víkend.

Otázka filozofická:
Skutečně by se případné mazání v zájmu "vyššího Dobra" týkalo jen antisemitských a nacistických škvárů?

A teď otázka pro znalce:
A ono by vadilo, kdyby tady kniha nebyla? Je tedy lepší, aby tady byla jako kvůli informaci, že nějaká taková kniha existuje? Nerada to říkám, ale mě tohle smrdí jako woke jako prase. "Jako rasismus, genocida a podobný věci jsou špatný, ale já respektuju názor druhých. A ty, který se nerozhodli, ať si to přečtou, a udělají vlastní názor místo přebírání názoru jiných." No, meh, ty nádhero! A jindy proti tomu bijí v hrudě, až mají vytlačenou bouly na zádech. Protože o kolika podobných knihách nevíme, protože si je tamti drží preventivně jenom mezi svými? Podávají si je tajně v metru cestou do práce, čtou doma s baterkou, potom napíšou pár příspěvků na fb, a když má společnost štěstí, tak je zavřou. A všechny tyhle knihy by zde měly být jenom proto, že je tohle knižní databáze...tak aby byl přehled?
No, jestli tohle jednou přijde, tak by si nikdo neměl stěžovat, jak je teď všechno špatný, protože vize bodoucna není růžová. Ne, je černá a smrdí...

Sieno, Vaše spekulace o mé údajné snaze považuji za zcela marginální.

PanPredseda, obsah knihy je jednoznačný. Argument, že kniha vyšla oficiálně/legálně je, vzhledem ke způsobu vydání, vzhledem k tomu, že není normálně distribuována, že autor čelí řadě obvinění, irelevantní. A vaše, celkem okatá, snaha o jakési rozproudění na tom nic nezmění.

Informace o tom, že tato kniha existuje, je snad porušením zákona?

PanPredseda, existují i příslušné zákony. Jak jsem napsala, pro mne je důležitější, že podobné tituly nejsou distribuovány oficiální cestou, že autor "má na krku kopec obvineni". U soudu ať si bojuje...

Není lepší "bojovat" proti slovu slovem a proti lži pravdou, než mazat, zakazovat a tvářit se, že knihy, jako je tato, vůbec neexistují?

Shindo, tak on to není jediný titul, kde se Vámi zmínění shlukují. Bohužel, upozornit na to, upozorňovat na podobné tituly, není zde takříkajíc v módě, protože svoboda, demokracie a tak... DK to oficiálně pořešila vloženou poznámkou. Že to bylo vydáno oficiálně/legálně je ale celkem pofiderní argument, neb si to autor vydal samovýtiskem. Jak jsem koukala, knihkupci, prodejci knih dali ruce pryč, přes ně kniha není distribuována. Alespoň tak...

Nerozumiem tomu, prečo admin DK zaradil túto knihu na web a už vôbec nie tomu, prečo ju nestiahol, keď sa mu tu v diskusii a v komentároch množia antisemiti, obdivovatelia nacizmu a popierači holokaustu.Paradoxne hlavne (alebo jedine) takí, ktorí ho nikdy nemohli zažiť na vlastnej koži.

12.02.2022

Ešte som to neskúmal, ale je tu nejaká búrka negatívnych recenzií, napr veľké korporácie vyrábajúce hry vždy hovoria o nejakom útoku aktivistov. Len som to zatiaľ prelistoval, ale toto je pravda, takže dávam 5*, aby sa to pomaly upravilo do normálu.

Nemam ve zvyku psát komentáře k něčemu, co nepřečtu. Tady rozhodně už dopředu ale vim, že to nikdy číst nebudu a udělám výjimku. Takovouhle fekálii (tentokrát bez pardónu) může napsat jenom duševní gigant.
Obecně konspirační teorie jsou pro mě k smíchu a o jejich vyznavačích si myslim svoje. Bohužel v blízký rodině mám člověka, co vlivu těhle svinstev podleh a chová se, jako by měl vymytej mozek. Pro mě je tohle osobní a upřímně se divim, že to vyšlo legálně.
2. světová válka nám vzala elitu. Ať už židovskou, nebo ne. A nahradila ji něčim úplně jinym, s odlišnou vírou a hlavně - horšim. A opravdu mě unavuje furt dokola v 21. století nacházet nový a nový výstřiky, jež fotr zapomněl utřít do záclony, kteří o tomhle ještě dovedou polemizovat.
Lidé, jako Magát jsou nebezpeční.

Filmové Příběhy 20. století: Rodinný tábor a velké vraždy
Cyklus osmi půlhodinových dokumentárních filmů tvůrců Adama Drdy a Viktora Portela zachycuje šoa v podmínkách někdejšího Československa. Opírá se o unikátní výpovědi přeživších, československých občanů židovské národnosti, kteří se stali obětmi nacistické násilné antisemitské politiky, oběťmi „konečného řešení židovské otázky“. Všechna svědectví jsou součástí sbírky Paměť národa.

Paměť národa, Holocaust, Příběhy 20. století
ČT iVysílání - Příběhy 20. století - III. řada

Ad SputnikV: Už mi ani nestojíte za odpověď. Je to váš názor, ale ten se nezakládá na pravdě, jak napsal už PanPredseda. :-) Jestli těm plkům fakt věříte, je mi vás líto...

Ad SputnikV: Považujete pravdu za hřích?

"... Po asi půl roce v bloku mladých ve vyhlazovacím lágru Osvětim-Birkenau se dostal do hlavního tábora Osvětim I. Tam se také 27. ledna 1945 dočkal osvobození tábora. S tímto dnem má profesor Radil spojenou etickou diskusi o možné pomstě a zabíjení: „Spolu s dalším chlapcem jsem toho dne dopoledne dostal od utajené organizace vězňů za úkol hlídat vrata do tábora s nápisem Arbeit macht frei. Koukám z okna a vidím německého vojáka. Jde sám a táhne za sebou pušku. Sám ve sněhovém poprašku míří k táborové bráně. Spěchá, ale utíkat už nemůže. Zavolal jsem svého kamaráda a ptal jsem se ho: ,Kdybychom tu měli flintu, zastřelili bychom ho?‘ Ten chlapec, bývalý student rabínské školy, mi vysvětlil: ,Ne, nezastřelili. Válka skončila. Je za pět minut dvanáct. To, co platí ve dvanáct, už platí za pět minut dvanáct. Proč bychom ho stříleli?‘“..."
(Paměť národa - Prof. MUDr., DrSc. Tomáš Radil)

"...Vyprávění profesora Tomáše Radila pro Paměť národa se od jiných svědectví liší. Zatímco většina pamětníků popisuje a líčí svůj životní příběh, profesor Radil hovoří o svém životním tématu. Vedle své profese neurofyziologa se paralelně zabývá holocaustem jako obecným fenoménem, který zasáhl, ovlivnil a změnil životy milionů lidí včetně jeho vlastního. Ve svém vyprávění popsal formální organizaci deportací, psychologickou manipulaci s jedinci v koncentračních a vyhlazovacích táborech, snahu rozštěpit lidské společenství na elementární jednotky i obranné mechanismy, které to vyvolalo. Příběhy jedinců jsou podle něj neopakovatelné, neopakovatelnost holocaustu pak záleží na společnosti.

STAČILO SEDM TÝDNŮ
Tomáš Radil vyrůstal v jihoslovenském městě Parkan, dnešním Štúrovu. Sousední maďarské město Ostřihom odděluje pouze řeka Dunaj a spojuje most, zničený v posledním roce války a opravený teprve nedávno. Narodil se jako jediný syn do židovské rodiny, ve které se mluvilo slovensky i maďarsky. Bylo mu třináct a půl roku, když Maďarsko, kam Parkan po vídeňské arbitráži připadal, v březnu 1944 obsadili Němci. S příchodem Němců se zostřila protižidovská opatření, která vrcholila deportacemi Židů do vyhlazovacího tábora v Osvětimi a končila jejich hromadnou vraždou. Profesor Radil upozorňuje na rychlost, s jakou byla zkáza židovského obyvatelstva provedena: „Přípravy k likvidaci trvaly sedm týdnů ode dne německé okupace. Dalších sedm týdnů stačilo k fyzické likvidaci asi 450 000 Židů deportovaných z tehdejšího maďarského území s výjimkou Budapešti. Nebylo k tomu potřeba mnoho lidí, ale výkonný a funkční aparát, a především vnucení postupu ,menšího zla‘ židovským představitelům, kteří byli přinuceni sami zorganizovat zničení svých vlastních lidí i sebe samotných.“

Už během dvoudenní cesty dobytčákem, kterým odjela v červnu 1944 celá rodina Radilových, prarodiče, rodiče i syn, jim bylo podle zacházení s cestujícími zřejmé, že je v cíli nečeká nic dobrého. Podle profesora Radila se jízdní řády vlaků do Osvětimi řídily kapacitami tamních krematorií, jinak by překonání relativně krátké vzdálenosti netrvalo dva dny a dvě noci. Tolikrát popisovaná situace při příjezdu nových transportů do vyhlazovacího tábora byla součástí dobře promyšleného plánu na likvidaci: „Celá procedura příjezdu byla naplánovaná. Vlaky přijížděly většinou v noci, silné reflektory namířené na rozespalé a nic nechápající lidi, neustálé pobíhání komand v příšerných mundůrech, křik, brutalita, zmatek, spěch a snaha vyvolat paniku, to vše mělo napomoci k ještě většímu šoku a ochromení nově příchozích.“

ČÍSLO ZNAMENALO NOVOU IDENTITU
Rychlost, s jakou se vše odehrávalo, byla důsledkem pevného řádu a častého opakování procesu i sehranosti všech aktérů – kromě hlavních účastníků, totiž nově příchozích. Profesor Radil podotýká, že celý proces likvidace – od příjezdu do Osvětimi, přes selekci, vraždu v plynové komoře až po spálení těl v krematoriu – trval velmi krátkou dobu, možná dvě nebo tři hodiny. „To, co popisuji, trvalo v reálném čase zhruba tak dlouho jako tento rozhovor.“ Po selekci, jíž prošel spolu s otcem, pokračovalo vše podle přesného plánu: „Svých práv i majetku byl člověk dávno zbaven. Ve vlaku se stal jednou z položek na seznamu, beze jména. Do doby, než člověk dostal tetování na předloktí, nebyl nic. Teprve vytetované číslo mu dodalo v nastalé situaci novou identitu.“

Tomáš Radil se dostal do tzv. bloku mladých, do kterého bylo vybráno asi tisíc chlapců ve věku kolem patnácti let. Hoši nepracovali a účel tohoto bloku zůstává dodnes nejasný. V lágru se musel člověk rychle zorientovat, jak profesor Radil upozorňuje, bez znalosti situace se nedalo přežít. Povinnost seznámit nováčky s realitou lágru připadla starším vězňům, kteří nechápajícím táborovou realitu vysvětlili: „Ptal jsem se jiného kluka v mém věku: ,To jsou nějaké továrny?‘ ,Ne, to nejsou továrny, to jsou krematoria. Tam spalují mrtvoly.‘ Nechápal jsem: ,Kde berou ty mrtvoly?‘ On mi říká: ,Ty nevíš, o co se jedná. Musíš to pochopit. Ten kouř a ten divný pach, který je tady neustále cítit, to pálí lidi z transportu, kterým jste přijeli. To jsou tvoji příbuzní, ten kouř je z jejich těl.‘“

JEDNOTLIVEC NEMĚL ŠANCI
Vědomí situace a její přijetí bylo jednou z podmínek přežití. Druhou podstatnou podmínkou bylo vytváření menších společenství. Sounáležitost a přátelství mezi vězni byly obrannou reakcí na jiné opatření, které bylo součástí táborové decimační praxe, totiž snahy rozbít společenství na nejmenší možnou společenskou část, tedy jedince. Profesor Radil připomíná: „Jednotlivec sám neměl šanci. Pouze vzájemná podpora vedla k možnosti přežít. Rozbití skupiny na prvočinitele vyvolalo obranný mechanismus, opětovné sdružování. Malé skupiny si často vytvořily i jakési autonomní desatero, redukované na tři nepsaná, ale dodržovaná pravidla: Nepokradeš. Neuškodíš. Pomůžeš, pokud sám sobě neuškodíš.“

Protipólem sdružování byly neustálé selekce, které představovaly nástroj psychologické manipulace s vězni. Selekce rozbily i skupinku pěti chlapců, k nimž se Tomáš Radil připojil. Ve většině vzpomínek pamětníci popisují, že selekce byly otázkou kombinace štěstí i náhody, profesor Radil toto tvrzení potvrzuje: „Při jedné selekci neprošel kamarád jen proto, že byl o pár centimetrů nižší než laťka přitlučená k tyči, které se měl vězeň hlavou dotknout. Další selekcí jsem neprošel já. Už jsme byli připraveni a čekali v baráku na cestu do krematoria. Přišel tam lékař, ze šesti set lidí vybral asi třicet, kteří nastoupit nemuseli. Mě mezi nimi.“ ... "
(Paměť národa - Prof. MUDr., DrSc. Tomáš Radil)