Viktor Dyk

Umí zachytit jemný duševní pohyb.

NOC ÚNOROVÁ

To není jaro. Záclony jen cíp
je odsunut. Leč je to jako slib.
Ne ještě jaro; ale noci van
má vlažný přízvuk: srdce dokořán.
Čas klíčení; vše pohyb, život, hlasy.
Svou čapku snímáš a jdeš prostovlasý
té první jara předzvěsti bys vydal
sny neklidné, jež přes zimu jsi hlídal.

(Anebo, 1917)
*

Umí vystavět civilní morální drama.

VÝKŘIK

Nezasvítil měsíc, nebylo ni hvězd.
Bouře také tenkrát krajem přehnala se.
Vyhlížeje z okna na bezcestí cest,
uslyšel jsem výkřik v noci bezehlasé.

Pronikavý výkřik. Pomoc prosila
úpěnlivě k smrti uděšená úzkost.
Ruka, jež se podá, je též posila.
– – Na noc jsem si vzpomněl, ztrhaných cest kluzkost.

Den mne znavil k smrti, příliš pozdní čas.
Zavru svoje okno, z pokoje se nehnu.
Po letech ten výkřik slyším: noc je zas.
Chce se běžet, přispět. Běžím. Nedoběhnu.

(Anebo, 1917)
*

A umí se expresivně a pevně rouhat.

KREV slunce, které zhasíná,
po horizontu stříká.
Výčitek přišla hodina,
a není Slitovníka.

Bůh za tou krví daleký.
Svět se tak šíleně točí.
A děvče stojí u řeky
a má tak zarudlé oči.

Krev červánků je plamenná.
A děvče váhá ještě.
– – Jeť voda dnes tak zkalená
z prudkého jarního deště.

(Noci chiméry, 1917)

nadčasový autor. Jeho díla jsou i po letech stále aktuální

Líbám půdu pod tvýma nohama za to, že jsi stvořil Krysaře...

Básník, prozaik, dramatik i publicista.