Martin Luther

německá, 1483 - 1546

Diskuze (2)

Přidat příspěvek

HTO
06.08.2013

A ještě jednu zajímavost: „Na jmenovce u výběhu damanů v zoologických zahradách bývá napsáno, že tato jako králík velká zvířata jsou příbuzná slonům. Většina návštěvníků nad tím nevěřícně kroutí hlavou. Damani totiž svým vzhledem připomínají malé sviště. Jejich vzhled vedl přírodovědce k tomu, že je až do 19. století zařazovali nesprávně mezi hlodavce. Na druhé straně jsou to zvířata známá již od starověku. Když Féničané na jedné ze svých výzkumných plaveb 1000 roků před začátkem našeho letopočtu přistáli na lberském poloostrově, překvapilo je množství divokých králíků, se kterými se setkávali na každém kroku. Protože v jejich domovině žili hojně damani, kterým říkali starohebrejským názvem saphan (což znamená v překladu „skrývající se"), zaměnili jim známé damany za divoké evropské králíky a nazvali tuto nově objevenou zemi ,,I-saphan", což znamenalo ,,Ostrov damanů". Římané, kteří si později tuto zemi podrobili, ponechali jí toto jméno, a tak nese část poloostrova dodnes název Hispania. Tenkrát tedy došlo k první záměně králíků za damany.

Tato podivná zvířata však byla s králíky zaměněna ještě jednou, a to obráceně. Když totiž zhruba o 2500 let později MARTIN LUTHER překládal v letech 1522—1534 bibli z hebrejštiny, narazil v textu na jméno zvířete saphan, se kterým si nevěděl rady. Protože však potřeboval užít nějaké obecně známé zvíře, nahradil v překladu saphana králíkem. A tak v bibli mluví král Šalamoun o slabém národu králíků, který nalezl svoje útočiště ve skalách, ačkoli ve skutečnosti šlo o damany. Také král David mluví o tom, že skalní štěrbiny se staly útočištěm králíků, ačkoli i zde je míněn daman — saphan.“ (Zd. Veselovský, Sloni a jejich příbuzní)

http://www.zoopraha.cz/cs/o-zviratech/lexikon/savci/daman-skalni

HTO
06.08.2013

Zajímavý výpisek o Lutherovi (z výborné knihy o Paracelsovi od Philipa Balla, http://www.databazeknih.cz/knihy/dabluv-doktor-15006):

„Luther mohl asi skončit jako další duševně nemocný mnich, který si se zarudlýma očima cosi mumlá ve skrytu kláštera, kdyby někdy v letech 1513–1515 náhodou nenarazil na zcela odlišný obrázek Boha, než byl pomstychtivý Pán v jeho fantazii. V žalmu 22 se místo něho zjevil Bůh jako Pán milosrdenství. Obětoval svého Syna na kříži ne z hněvu nebo vrtochu, soudil Luther, ale aby se mohl prostřednictvím Kristova nevinného utrpení smířit s nedokonalým světem. „Bůh skrývá svou dobrotu v krutosti... svou milost v hněvu," učinil z toho Luther závěr. Kromě toho v epištole sv. Pavla Římanům objevil, že ten přísně soudící Bůh popsaný v latině jako justitia dei, může být podle řeckého originálu interpretován jinak: justitia nemusí nutně znamenat soud, ale akt uvedení věcí do pořádku – „justifikaci", ospravedlnění.

Z toho Luther odvodil svou vizi spásy. Spravedlivý musí žít pouze vírou, prohlásil: Justus autem ex fide vivit, jak řekl sv. Pavel. Lidstvo není odsouzeno k zápasu o milost nekonečným pokáním a sebezapíráním, ale může dosáhnout nebe upřímnou vírou. Spásu nezaručovala žádná formule; vše záviselo na víře. Když si to Luther uvědomil, prohlásil: „Cítil jsem se jako znovuzrozený a jako bych prošel otevřenými dveřmi do ráje."