Andrzej Sapkowski

Mistr pera! Sága o Zaklínači je rozhodně jedno z nejlepších fantasy vůbec. Drsné, krvavé, sprosté, strhující, vtipné, ale i dojímavé Slovanské nebanální a důkladně propracované fantasy. A psáno skvělým jazykem! A hlavně ty analogie s dnešním světem, klidně to můžete překlopit do dnešní doby a ono to furt funguje. Úplně si vzpomínám na tu chvíli, jako by to bylo včera, kdy jsem v Geraltovi (RIP), ještě starém, když býval na Stodolní a Stodolní bývala obyčejná cygánská ulice, kde ještě nebyl ani Černý pavouk, koupil druhý díl povídek od Sapkowského. Kamarádi měli zbylé dva díly a ty jsme četli dokola, půjčovali je a byli jsme z nich odvařeni. Od té doby mě Sapkowski nepustil!!

Sapkowski a Zaklínač, tihle dva mi k sobě patří, ať se mu to líbí nebo nelíbí. První povídku Menší zlo jsem objevila v jakémsi fantasy věstníku, už ani nevím jak se jmenoval, ale tahle variace na Sněhurku mě nadchla. Fantasy pohádka pro dospělé, se špetkou drsnějších scén a hlavně, i filozofických úvah na téma - co je horší a pro koho. Aneb, pravda má několik tváří.
Jeho povídky jsem objevila o nějaký čas později, ještě ve starém brožovaném vydání (Winston Smith) a hned jsem si kupovala další díly. Objevovala návaznosti, které vykrystalizovaly ve třetí sérii (Ciri a dítě osudu). Přestože nemám ráda popisy soubojů, souboje Sapkowskiho mě nikdy nenudily, charakteristiky lidí (i nelidí) byly výstižné, dialogy perfektní a děj odsejpal bez zádrhelů.
A co víc, jestli mě něco přimělo zamáčknout slzu, byl popis závěrečné bitvy, velmi sugestivní a emotivní. Popisy bitevních scén mě nikdy moc nebraly (snad až na Remarqua), Sapkowski dokázal, že jsem těch několik stran přečetla se zatajeným dechem a knedlíkem v krku.
Jeho další knihy mě už tolik neoslovily, snad ještě několik povídek v knize Tandaradei (perfektní hororové scény v povídce Muzikanti a Tandaradei). Jeho husitská trilogie, kterou psal později, mě moc nenadchla, i když po literární stránce je na dobré úrovni.
Prostě, Zaklínač je Zaklínač...
(Pozn. - povídku Menší zlo jsem objevila jako první, netvrdím, že ji jako první napsal)

Ad Kafanka - udělala jste dobré rozhodnutí, protože povídky, předcházejícíc sáze, vlastně uvádějí postavy do děje a splétají nitky vztahů, příčin a následků.

Když jsem narazil v otcově knihovně na zastrčeného Zaklínače, můj pohled na fantasy se naprosto změnil. Zaklínač je u mě známka kvality, podle které posuzuji většinu fantasy, která se mi dostane do ruky.

Zaklínač. Dílo se srdcem, dílo, které prošlo žalem, jež odráží. Ten pocit při čtení nešel popsat, bolelo to, tak krásně to bolelo, věřila jsem mu každý slovo.

Sapkowského knihy o Geraltovi jsou těmi suverénně nejohmatanějšími od čtení, které vůbec vlastním, četl jsem je už tolikrát... a ještě nejspíš mnohokrát budu. Byly to jediné knihy, které se mnou putovaly na druhý konec světa, když jsem se vydal na rok studovat do ciziny. Svíčkovou bych si odpustil; Geralta, Marigolda, Yennefer a trpaslíky nikoliv. Ačkoliv je později z mého absolutního čtenářského topu odsunuly jiné knihy, přesto patří Sapkowskému pomyslné čestné místo v čele mé knihovny.

Přesný důvod oné příklonosti si nedovedu pořádně vysvětlit, protože ostatní, "negeraltovská" Sapkowského tvorba mě vlastní vůbec neoslovila. Alespoň z toho mála, čím jsem se prokousal v Tandaradei! potažmo v Husitské trilogii. Možná to tak ale má být, některým autorům je nejspíš souzeno být navždy spojeni s jediným dílem. Doyle měl Sherlocka Holmese, z Macaulay Culkina se stal provždy Kevin sám doma, a jakkoliv je ona "jednokolejnost" jejich dráhy skličovala, mají tím přesto zajištěné nesmrtelné místo v dvoranách slávy. Sapkowski přinejměnším tedy v síňce tuzemské fantasy.

K Sapkowskému jsem se dostal během jednoho nudného léta tráveného u příbuzných na polovenkově. Bylo to ještě v dobách, kdy se na začátku letopočtu stále psala jednička, takže dnešní mládež již stěží pochopí rozměr takové letní nudy, neboť ještě nebylo (běžně rozšířených) videoher, mobilních telefonů, internetů a podobných prostředků ke komfortnímu překonávání dlouhé chvíle. Zlatý věk čtení! I já tak řešil letní krizi nájezdem do knihovničky mé starší sestřenice. Mezi záplavou harlekýnek jsem narazil na zaklínačské povídky. Ještě ty z nakladelství Winston Smith. Na obálce chlapík v černém plášti s mečem. Tomu nešlo odolat. Uvnitř správný mix přisprostlého humoru, lechtivých scének a šermířské řezničiny. Co víc si může puberťák přát?

Tím odstartovala má zaklínačománie, za kterou se dnes ohlížím - připouštím - s nádechem nostalgie bezstarostných let dospívání. Pracné šetření peněz z kapesného a ještě pracnější shánění zaklínačských knih. Dodnes s vděkem vzpomenu na mladíka, který se ozval na můj zoufalý inzerát v Pevnosti, a prodal mi tehdy těžce nedostatkový Křest ohněm společně se Silmarillionem (verze s hologramem!) za velkorysých 190 Kč. Další výjevy oněch let na počátku milénia: programování vlastního webu o zaklínači a snaha vytvořit zaklínačskou encyklopedii (obé nepřežilo mé studium na gymnásiu), účast na legendární premiéře filmu Zaklínač v Maďarském kulturním centru, kdy sál praskal ve švech a sedělo se, tedy spíše stálo, kde se dalo...

Ve zpětném pohledu to byla asi Geraltova postava, či spíše jeho vnitřní svět, která mě tolik přikovaly k Sapkowskému Zaklínači. Hrdina-antihrdina, jenž pod skořápkou cynismu skrývá přemýšlivou a čestnou povahu a přes své handicapy je lidštější než většina okolních lidí. Takovému hrdinovi, který o hrdinství každým coulem nestojí, nelze v jeho útrapách prostě nefandit. Jako druhý bod bych zmínil svérázný humor v podání jednotlivých postav (Marigold, Regis, trpaslíci!) a jakoby mimoděk vtipné slovní obraty při líčení popisných scén. Do velké míry to je zásluha vynikajícího překladu, byť na základě německé verze si troufnu tvrdit, že tehdy to prostě měl Sapkowski v sobě. (Německy jsem četl Meč osudu a vtipné mi to přišlo obdobně.)

Povídky o zaklínači považuji jedním slovem za geniální. Ten krátký, uzavřený epizodický formát Sapkowskému zkrátka sedl jak ušitý. Se ságou to je horší, jakkoliv ji čtu rád. Tam jsem již kritičtější a zhruba od Věže vlaštovky to pro mě přestává být "to ono". Snad je to zapříčiněno větší rolí Ciri (kterou jsem popravdě nikdy nemusel), snad přílišným košatěním děje, který v tu chvíli už rostl Sapkowskému přes hlavu. I tak však stále nelze než doporučit přečíst. Aspoň jednou.

Na závěr mé suverénně nejoblíbenější kousky Sapkowského tvorby (povídky): Trochu se obětovat, Střípek ledu, Menší zlo, Hranice možností

Andrzej Sapkowski, moje první velká knižní láska. Díky mé sestře jsem ho objevila a vždy jí za to budu vděčná.

Jeho sága i povídky mne zcela pohltily, zbožňovala jsem Geralta i Marigolda a jejich dobrodružství. Prošla jsem celou ságu po boku Ciri, prožívala jsem všechny boje, jako bych tam skutečně byla, držela jsem palce do zmrtvění, aby vše dobře dopadlo. Neřadím se sice mezi fanoušky Yennefer, ale chápala jsem jejich lásku. Ačkoliv nikdy nepřestanu více fandit Essi Daven z povídky Trošku se obětovat, která je ze všech jeho povídek má nejmilejší a její jméno doteď nese můj email.
Pánové si teď možná odfrknou: "No jo, ženská." :D

Je už to hodně let, co jsem Sapkowi propadla, ale i teď mám stále touhu a to nejen z nostalgie, se k jeho dílům vracet.
Děkuji za ně :)

Jak se říká - Nikdy neříkej nikdy! Sapkowski roky tvrdí, že se Zaklínačem je ámen, už nikdy více, a co vyjde za pár dní v Polsku?

http://www.lidovky.cz/zaklinac-geralt-je-zpet-sapkowski-napsal-dalsi-roman-pce-/kultura.aspx?c=A131025_140853_ln_kultura_mc

http://www.andrzejsapkowski.pl/sezonburz.html

Na českém překladu se bude prý hned dělat.

Začetla jsem se do jeho tvorby. Odolala jsem pokušení vrhnout se hned na zaklínačskou ságu a přošla jsem nejdříve předcházející 3 povídkové sbírky. Musím ocenit barvurní práci s předlohami literárními i pocházejícími z lidové slovesnosti. Kdo byste se hodně nudil, zkuste si přečíst pohádku Spravedlivý Bohumil od B. Němcové a poté povídku Zaklínač. Nepřipomíná vám to něco? ;-)
Zaklínačská pentalogie zpracovává ucelený příběh Geraltova Dítěte-Překvapení, ale bez seznámení s předcházejícími povídkami by příběh nebyl úplný.
A proč Sapkowského číst? Strhující příběhy jako vystřížení z filmových scénářů, hrdinové nepostrádající lidské nešvary, objevení nového světa (mapa zakreslena v Zaklínač I.- Poslední přání) plného liských i neliských tvorů, národů s vlastními kulturami, filozofické pasáže týkající se naší soudobé společnosti výborně zamaskované v projevech a postojích postav, neocenitelný humor (že by trpaslíci pocházeli ze Slovácka? :-D)
Pro ty, kdo se rozhodujete, co číst, doporučuju začít povídkami, tam na vás Zaklínač už bude čekat ;-) A na koho je naturalismus zaklínačské pentalogie málo, může zkusit výborný "pokus o horor" (podle mého ne o jeden) ve sbírce Tandaradei!
Ještě mi zbývá Zmije a Husitská trilogie. A pak si vyberu něhodo dalšího v antologii Maladie....

Dle mého názoru absolutní špička mezi současnými autory. Jeho kontroverzní podání, drsně realistický pohled na svět si získal nejen můj obdiv. Sága o zaklínači je pro mě zkrátka srdeční záležitost, ke které se budu vždy hrozně rád vracet. A třešničkou na dortu je jeho historická trilogie z období husitských válek, která se i přes historickou přesnost nevyhla magii či dimenzionálním přesunům, a tak to má být! Nechápu, že ještě nedostal Nobbelovu cenu za literaturu.

Kdo má rád kvalitní fantasy, musí si přečíst Zaklínače. Hlavně doporučuji povídkové sbírky pro jejich vtip.

Azizi: děkuju za radu a už se těším až se do toho pustím...

nier: Pokiaľ viem, tak celá séria začína knihou Poslední přání (Zaklínač I.). Potom nasleduje Meč osudu (Zaklínač II.), Krev elfů (Zaklínač III.) atď. Ide len o to, že prvé dve knihy (Zaklínač I. a II.) sú zatiaľ len poviedky a romány začínajú až od knihy Zaklínač III. Ja plánujem začať už tými poviedkovými knihami.

už delší dobu plánuji, že si přečtu serii o zaklínači, ale nějak se pořád nemůžu zorientovat, jakám dílem mám začít - Zaklínač I. - Poslední přání nebo Krev elfů?

Aby člověk napsal toto nádherné dílo musí být génius a to pan Sapkowski je. Tuto ságu jsem přečetl už 3x a řekl bych, že to nebude konečný počet :)

Je to i můj nejoblíbenější autor. Také jsem přečetla jeho ságu o Geraltovi...přiznám se, že ne jednou...Líbí se mi hodnocení, které o autorovi napsal Jaxx84...je opravdu výstižné.