woodward
diskuze
Já jsem se právě pustil do Stručné historie času od Hawkinga. Loni jsem ji nadělil mému synovci pod stromeček a on tvrdí, že je to ohromně zajímavý. Tak jsem si pořídil elektronickou verzi; jsem u čtvrtý kapitoly a mám hlavu jako včelín. Přes svátky mi to ještě určitě vydrží.
Za časů pana Šaška už Švédskému království bylo nějakých 400 let.
Hledáme mnohem staršího a významnějšího spisovatele i vojáka. On tu cestu tam a zpátky absolvoval s vojskem; když se vraceli, byl jedním z velitelů.
Nic takového. Gandalf není spisovatel ani voják. Hledáme skutečného autora skutečné knihy - ten příběh, který se pochopitelně nejmenuje "cesta tam a zase zpátky", se opravdu stal; je to literatura faktu, i když dost stará.
To rozhodně ne! Tenkrát ještě neexistovalo ani Švédsko, natož nějakej Nobel.
Hledá se spisovatel, filosof, voják a historik. Vykonal cestu tam a zase zpátky a napsal o tom knihu, ale není to hobit.
Peršanka: mám knihy, které se dají číst opakovaně - což činím, v některých případech už několik desetiletí. A kromě toho mám naditou čtečku. No, a když je nejhůř, tak objednám další knihy - i když s tím se teď musím držet trochu zpátky, dokud si nepořídím další knihovnu. Ale e-knihy se vejdou vždycky.
Ty drby založené na mládí mě matou. Není to starej Žalman (A. Jirásek)?
Rozhodně ne. V obsáhlé předmluvě k citované knize se praví, že "při svém zaměstnání se sblížil s venkovskými lidmi, a aniž znal přesný důvod, z prosté záliby citlivého posluchače, začal si zapisovat jednotlivá slova, úsloví a pranostiky, které zaujaly jeho pozornost. A to jsou pramínky xxxova spisovatelství, které se stékají v studium ethnografie, postupně zatlačují agronomii a slévají se v literaturu.
Napovím ještě, že hledaný autor se narodil r. 1873. Byl tedy o tři roky starší než moje prababička. To všem hádačům jistě hodně pomůže... :))
Tady je kratičká ukázka z jedné autorovy knihy. Je to vyprávění o zemi, lidech a hlavně o přírodě, ale protože je autor také folklorista a milovník pohádek, kráčí světem ve stopách poněkud zvláštního čarovného průvodce.
Cesta mě vedla krajem lesů a moře. Tady je končina bojů a strádání. Hrůza a bolest je pohlédnout na osamělé sosny. Ještě žijí, ale jsou zmrzačené větrem, jsou jako motýli s utrhanými křídly. A jinde stromy srůstají v hustou spleť, potýkají se s polárním větrem, kloní se do vnitrozemí, sténají, stojí a pečují tak o urostlé zelené smrčky a čisté rovné břízky.
Hlavní potíž je v tom, že většina lidí se zabejvá právě těmi méně podstatnými aspekty příběhu. Jestli panenka Maria byla panenka, jak je možný z pěti chlebů nakrmit celej zástup, jestli Ježíš chodil po vodě apod. To podstatný pěkně zachytil Marek Eben v jedné svojí vánoční písničce:
...už vyšla hvězda, za ní zlatá hříva,
a z téhleté hvězdy naděje vyplývá,
že světlo přijde i do našeho chlíva.
Podivuhodná výprava, při níž námořní expedice badatelů spojila síly s posádkou pirátské lodi a míří vzhůru po řece vstříc výstupu na vysokou horu. Jenže je to nějak zmatené; ta řeka, jak je všeobecně známo, proudí do oceánu z docela jiného světadílu, než nad kterým se tyčí hora, jejíž vrchol se výprava chystá zdolat. Prosím jméno řeky, hory a knihy, která o tom vypráví.
Zdeněk Galuška: Slovácko sa súdí /nesúdí/ súdí aj nesúdí
Furt nic? Tak tedy: Kuchařku na příchod lupiče telefonicky upozornil kamarád dcery pana ředitele, který si všiml, jak slečna vychovatelka dávala svému ženichovi klíče od bytu.
Ještě vám povím, že to vyšlo před dvaašedesáti lety v edici KOD - zelená barva.
Mimochodem, už to tu visí dva dny a nikdo ani muk.
No dobrá, napovím vám. Ta kuchařka pracuje v rodině jistého pana ředitele. Omráčený lupič je šamstr vychovatelky, pečující o dceru pana ředitele.