WEIL
diskuze
Nico - Já to mám taky tak. Ke každé knížce se mi vybaví jak jsem k ní přišel, ale i předmětům, které jsem si kde koupil na památku atd.
Já dlouho věřil, že škola člověka popožene k tomu lepšímu a naučí ho učit, lépe pochopit to či ono, ale nikdy jsem to nezažil. tedy až na pár učitelů, co nás brali jako parťáky, ne jako někoho, nad kým mají moc a tudíž se s nimi nedalo rozumě bavit.
MartyMcFly: Ano, je to jak píšeš. Forresta Gumpa si beru, neb zaručeně mě to pobaví, ten styl, jak je to napsáno, něco zase je vážnějšího, něco je hodně reálné - třeba Dostojevský - Zápisky z mrtvého domu, ale současně skvěle popisuje lidské charaktery a jak se tam v té base, na Sibiři - ve vyhnanství - žilo.
A s tou zmrzlinou jsi mi připomenul jeden případ, co byl v TV a tam jeden chlapík byl nešťastný, byl to zámožný podnikatel, byl na dně a dával jedné ženě, co byla vdaná dost peněz. ženu. Nakonec to bylo kolem šesti milionů, ale ona si peněz nevážila a utratila je za blbosti. A když se jí ptala, zda cítí vinu, tak to vysvětlila slovy - někdo vám koupí zmrzlinu, vy jsi slížete a pak ji bude chtít zpátky? ...Zmrzlina za šest milionů, to je tedy gól.
Osobně jsem nechápal počínání toho chlapíka, vždyť si mohl najít jinou utěšitelku a vyšlo by ho to levněji, i když chápu, že byl v depce, ale přece jen...je to moc peněz.
MartyMcFly - Když to shrnu - určitě mi bylo čtení posilou i návodem (mapy, knihy o různých místech, kde právě jsem byl), i když taky mám rád mluvené slovo - průvodce, kombinuji to.
Takže vlastně nejde jen o paměť a délku zapamatování.
A především čtu pro sebe, pro školu mě to moc nebavilo,neb kdo mě učil, tak jsem věděl - co chce a jaký je, no a na prstech dvou rukou spočítám, kterých učitelů jsem si vážil, a na prstech jedné ruky, co ocenili i zájem a načtené, zatímco jiní mě deprimovali, a přímo jsem cítil v Tvém věku i odpor k čtenému, ze kterého mě budou zkoušet.
Čtu si hlavně pro sebe, a mám rád ten pocit, kdy nejsem na to či ono sám, neb knihy taky člověka sbližují s autory.
A vše je o člověku, co vše může zažít, a já i Ty, tak jsme taky lidé, takže to je ve středu třeba mého čtení. CO JE MOŽNO v životě zažívat a prožívat.
Držím se motta - žijeme proto, abychom poznali život.
Ve 22 letech, jak uvádíš, že Ti je, tak si přesně pamatuji co jsem četl, a jak silný zážitek to ve mě vyvolalo.
Tak prošel jsem nějakým vývojem.
V kostře si pamatuji knihy z dětství, a mám je i v knihovně, takže si je mohu znovu oživit a pročíst.
Velký dojem na mě udělala M. Zinnerová (Indiáni z Větrova),V. Řezáč (Zelená knížka, Malý Bobeš), Pleva (Malý Bobeš) a hlavně J. Foglar - hlavně Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří, ale i Přístav volá, Boj o první místo atd. A taky Božena Němcová - Český Honza, tak v 8 - 9 letech atd.
Já si to snadno oživím, protože stačí si vzít knížku, a už se mi to vrací do vědomí.
No a to byly silné zážitky, přímo vlny hřejivosti a napětí jsem spoluprožíval s hrdiny.
Hlavní je, podle mě, mít z té knížky zážitek, touha po opakování, je to něco jako droga. Ale myslím, že ta zdravější.
První knížky mi četla matka a pak sám. Ale první jsem si celou přečetl až ve 2. třídě obecné školy - Tomík a Andulka, tak tu si taky pamatuji, tu jsme dostali od školy.
Taky jsem měl potíže - když jsem studoval - tak jsem na takové rozjímání neměl čas a musel se učit věci, které mě tehdy nezajímaly.
A přece jsem je musel dostat do hlavy.
Jinak jsem měl stejné obavy jak píšeš. A to velké. Že si třeba v 33 nebudu pamatovat nic, že knihy už mě nebudou bavit, že jsou jen doprovodem života, a měl jsem obří potřebu POZNAT ŽIVOT REÁLNĚ. Ne, co je v knihách, ale reálně.
To pro mě znamenalo jediné - cestovat a pracovat i jinde než jen v ČR.
A od 15 let, kdy jsem prvně vyjel do ciziny, tak to byl další silný zážitek a
nesmírně mě to v dospívání pomáhalo.
A nemohl jsem se toho nasytit.
Začal jsem Budapeští, jinam se za socialismu nedalo,potom Anglie, práce a poznávání lidí a pak i země, pak Norsko...
Až přišla doba, kdy jsem toho měl náhle dost. Stačilo, rázně si řekl mozek, protože bylo období, kdy jsem nebyl doma nikde. Ani tam, ani tady, takže další úlek a změna životního stylu.
Jak píšeš, že třeba v 33 si budeš pamatovat knihy, co jsi četl třeba ve 20 lépe, tak to záleží na tom, čím se budeš zabývat.
A taky knihy - to je široký pojem - já mám nyní na mysli hlavně beletrii.
To ano, ale to je třeba kratochvilné čtení...No, záleží co koho a jak výrazně oslovuje. Čím je zážitek silnější, tím se většinou i v paměti víc uchovává.
nezáleží na množství přečtených knih, ale co si člověk z nich odnáší. A taky jak dlouho si to pamatuje...kdysi jsem slyšel hezkou větu - Nepamatuje se? Tak jako kdyby nečetl...Ale tak důvody ke čtení jsou různé.
Ráj na Zemi. To by mě zajímalo, jak ho vylíčíš. Ráj na zemi je asi něco jako ráj v mysli a ta není zcela oddána nikdy spokojenosti, jen na čas, zatímco ráj by měl mít delší trvání.
Tyhle vypravěčské kostry, ty se často používají - třeba "Cesta do pravěku", jak plují na loďce jen tak a najednou se ocitnou v jiném čase...
Ale pokud do toho vložíš srdce, bude to roztomilé, bude se to dobře druhým číst, tak máš vyhráno.
Já dostal - Mike Dougles.
A dal - leporela, veršovačky a rýmovačky, které se prý mají znát.
Tak jsem si to přečetl jako upoutávku.
***
Zaujalo mě, že někteří dostali "Ostrov včerejšího dnů od U. Eca.
Ve vydání, které mám, tak jsou tři pokusy - Leonarda da Vinci - o zobrazení mořské obludy.
A čtenář si může vybrat, která je ta nejvýstižnější.
A pokud se mu to nelíbí, tak může se pokusit o vlastní verzi.
RudolfzFalkova: čas - 11.01. - Vysvětlil jsi to hezky. Brilantně. Máš zjevně dobré srdce, v tom dobrém se rozvíjíš a je to znát i z těch ukázek. tedy na mě to tak působí, i když co já... Já jsem zde jen jeden člověk, jedna názorová osoba.
A že sis tam dal všechny hvězdičky, co jsou zde k dispozici?
Nevím, je to Tvoje volba.
Co k tomu víc říct.
"Tajný zázrak" - Bourges; Ortel - F. Kafka; Eduard a Bůh - M. Kundera; "O lásce" - A.P. Čechov apod.
lady, ta zde rozkmitala SPAM, což je opak HAM?
Anebo lady tady rozhoupala dost lidí, že ji berou vážněji,než ona sebe samu.
Je třeba si uvědomit, že dospívá a taky se chce projevovat, a dělá to tak, jak je jí nejbližší.
Mě nevadí. naopak, je s ní legrace.
Kam se to jen celé dostalo...Inu poučení pro všechny, co to se srazy mysleli dobře.
Může se udělat mapa srazů a datum, kdy se kde uskuteční a kdo přijde, ten pošle nějakou kačku organizátorovi, jako jistinu, že přijede a je, ne?
Ostrava se svou aglomerací (Havířov, Karviná,Orlová apod.), je jasně nejvýhodnější pro tuhle lokalitu.
Brno pro Jižní Moravu, i Olomouc, či Přerov apod.
Praha je středem Čech, takže ze všech stran to tam mají lidi v Čechách docela blízko.
Tak mě tohle jen tak napadlo a sděluji to ostatním k posouzení.
Ano, je to dlouhé téma, ale výsledně se dá vždy shrnout do několika bodů, třeba tak je koncipovaná řada učebnic - Například - Úvod do filozofie od Arno Anzenbachera.
No, kdoví jak to s těmi srazy nakonec bude dopadat.
PONORKA:
1.) Filozofie není luxus, ale má ji každý, jen ji nemá třeba verbálně definovanou.
2.) Dá se realita měnit? Lidi se o to přece pokouší od té doby, co je zde homo sapiens. A jsou dva názory - ano, vše má nějaký vývoj a ten druhý, ne, nemá to vývoj, jde jen o sled situací probíhajících v čase. Tak si vyber k čemu se víc kloníš.
Co je to změna reality? Že máme elektřinu, že máme TV, PC atd.? Takže materiálně se změna uskutečňuje, ale duchovně?
3.) Svobodný není žádný člověk. Je odkázaný na vzduch, na zemskou přitažlivost, na teplo atd. A co se týče mezilidských vztahů, tak jde o výběr kdo se s kým baví a kdo ne. Kdo koho potřebuje a kdo koho nepotřebuje atd.
4.) Kde se člověk narodí, tu kulturu přebírá. No, kdyby se někdo řídil podle Kanta či Ježíše, tak by jen napodoboval život Kanta a Ježíše,
5.) souhlas, jen když se nechová člověk jako prase, o to by se mohl snažit každý, i bez vzorů. Což se ale taky stejně děje, že lidi, mě nevyjímaje, žijí hlavně podle své danosti, a vzory mu mohou posloužit pro útěchu, pro potěchu, pro pro pro a pro.
MINAS : Výborně to cituješ, až na to, že teorie se snadno předestírá, ale praxe je pro člověka určující.
Sám si můžeš napsat hromadu krásný a moudrých vět, ale k čemu to bude? Bude se podle toho řídit lid, když se neřídil ani podle Kanta, ani podle učení Ježíše atd.
Hlavní problém je ten, že každý má dost starostí sám se sebou, s tím jak vyjít, jak žít, a to až pořeší, tak pak si může s gustem zafilozofovat, ale jelikož jde o činnost abstraktní, tak s tím konkrétním světem nepohne ani o pár milimetrů.
Papír snese ledacos, říkávali jsme si kdysi, ale realita v níž žijeme má svá pevná pravidla, logická i nelogická.
Ale předpokládám, že jsi školák, takže se teprve s tím jak to či ono je seznamuješ, a proč nezačít třeba tak, jak píšeš.
Dell: Umírá v poslední době dost lidí z kultury...Nejenom Jirous, ale i Navrátil, Kafánek (nevím jestli to píšu správně, ale hrál ve Třech veteránech), Grůša, atd.
Herdekfilek: Dva překlady téže básně a oba zajímavé... Někdy si pouštím film s titulky a žasnu, či si užívám, jak taky jinak je to nadabováno a jiné jsou titulky, a přece to nejde na úkor srozumitelnosti.
Už jsem to slyšel víckrát, že není až tak důležité jaká slova se užijí, ale hlavně aby v nich byla ta podstata sdělení o kterou by především autorovi mělo jít.
Ten chlap je v tom antikvariátu už neuvěřitelně dlouho. Pamatuji si ho ještě jako dítě a vždy to byl šizuňk.
V Severce jsem už nebyl roky.
Už jsem myslel, že je zrušená, protože je trochu bokem.
No, pro ty, co to v Brně neznají, tak to nebude možná až tak snadné, i když blízko zastavuje MHD.