herdekfilek
diskuze
Taktéž mi přijde nepochopitelné vypisovat vydání z kterého vyšel překlad.
Nedávno jsem opravoval údaj u Hobita. První vydání 1988. K čemu takový údaj? Zásadní informace je, kdy knihu protlačil na veřejnost autor, ne za čtyřicet let opět nějaké nakladatelství.
Mayanea : Jiná adresa, jiná otvírací doba, jiné všechno. Jen jedno společné vedení. Troufám, že si každá knihovna zaslouží svůj chlíveček.
frenchie : Ale tak proč ne. Lepší než kdyby sáhl po Mein Kampf, což je také pěkné čtivo o překonávání překážek. Duchovno ho až tak nezkřiví. Obzvlášť to laciností páchnoucí. Tož Celestýnské proroctví jsem také četl. Pěkně napsané. Akčně? Jo, akční duchovno to bylo.
A co takhle biografie? Těch na světě je a popisují věčné zvraty k lepšímu. Překonané problémy, růsty osobností. Třeba Adina Mandlová, to je naprosto dokonalá autobiografie. Agatha Christie má pěknou. František Kožík napsal pár biografií o malířích. Také pěkné. David Weiss psal o umělcích, tam ti byly osudové zvraty, že by jeden nadskakoval. Přinejhorším můžeš sáhnout po Harrym Potterovi. Také zvraty a vývoj osobností k pojuchání.
Ale huš, Dostojevskij není žádné těžké čtivo. Koukni se na jeho knihu Uražení a ponížení. Zcela přímočaře napsané. Nenech se odratit tím, že tě o něm učili ve škole. Je to čtivé, ne namáhavé.
To víš, že vím, že Kosinski spáchal sebevraždu. Však je to právě ten nejvyšší možný životní optimismus a Kosinski byl vážně dobrý spisovatel, musel to vědět.
Mé doporučení bylo asi jen takovým popíchnutím.
Abych to napravil, tak doporučím něco bez popichu. On ten London toho optimismu také příliš neměl.
Nu což - Kámen mudrců od Larsena? Plné duchovního optimismu. Krásně napsáno.
Nu což - veškerý Dostojevskij. Deprese, ale tak hluboce lidská, až snad páchne optimismem. Na každé druhé stránce se jedinec přenáší, většinou s úspěchem, přes životní problémy.
Nu což - Srdcerváč od Viana? Drásavě optimistické dílo.
Nabarvené ptáče od Kosinského. Jedině takovou knihou se do tebe dostane ten správný životní optimismus.
V tom případě jsem všema jedenácti pro jeho vyhození. Nemusí tady každý hned vědět, že mým dalším účtem je Corehead, jehož prostřednictvím jsem se tak pěkně pochválil.
Obojí jsou rozhlasové hry, ne načtené knihy. Zapomněl jsem zmínit a tak to napravuju aspoň teď. O načtené knize od Lindgrenové nevím zbla nic a tys tu jemně naznačil, že snad i je. Achich. To abych začal shánět.
Jednou, a nebude to trvat dlouho, si načtu nějakou knížku sám a pak uvidíš. Nebo si seženu nějakou dívčí četbu, tu neznáš.
A vůbec, Ronju a Bratři lví srdce slyšels?
To je snad nejlepší co jsem kdy načtené slyšel.
Člověk se u obou děl musí hodně přemáhat aby nezačal řvát smutkem.
A tak jsem si sehnal Královninu šavly od Doroty Masłowské. Moc hezky načtená pošahanina. Mohu jen doporučit, jen se nad umem hlasovým sklonit. Přečetl jsem, poslechl a je mi dobře. Na chvíli. Šikovná paní to je.
A to jsem tě pajonku rozmilý dostal na lopatky, že?
Tak to jo. Jinak ano, máš pravdu. Nezveřejňovat postupně, ale najednou. Ať se člověk pozvrací pořádně a na jeden zátah (jenom vtip).
Včera jsem si rozposlouchal Písečnou ženu od Kóbó Abe. Napsáno a načteno tak krásně, až mi mrazilo. Vřele doporučuju.
Na ČSFD vznikají skrzevá jejich systém dost nehezké neshody.
Neustálé přerozdělování bodů a jejich následná absurdní honba.
A rozdělení na přátelé a oblíbení tam není. Je tam sprostá dělba na elitu a to ostatní, nic jiného. Někoho se to dotýká až osobně. Zhrzen uráží a plánuje pomsty.
Nechat zdejší systém tak jak je. Vždyť to funguje pěkně.