Eumenida diskuze

Killingjoke, taky jsem zagůglila a fakt to vypadá špatně. Všude vyprodáno. Kniha vyšla, neboj, nemáš přeludy, ale je prostě vyprodaná...
Našla jsem jeden kousek, ale ve slovenštině, pokud by to nevadilo:
http://sk.olejar.eu/isbn/8087124154/
http://nakup.24hod.sk/pd.aspx?p=149744
V češtině bohužel nic. Snad jedině dát dotaz na aukro, do různých bazarů, oslovit antikvariáty nebo tady na databázi knih.
Nebo se zkus poptat po knihkupectvích či vydavatelstvích, jestli nebude dotisk, blíží se vánoce, třeba se chytnou?

A jo tohle... :-) Newtory! už to vidím.
Newtory, nenechte se ovlivňovat a jezte, co vám chutná!
Nebo spíš, aby ta výměna sváči za knihu byla adekvátní (artyčoky by asi nebyly to nejlepší) :-)

Jak jste přišli ke zdravým a nezdravým jídlům? :-) Od nečtoucích a čtoucích lidí kapku odskok stranou. :-)

Tsuki, to je ona, děkuji! Právě že kolem toho byl trochu humbuk, jestli je to vhodné pro děti, i když si to vlastně vyprávěli u táboráků, kde byly i děti. :-) Zřejmě. No, tenkrát jsem viděla nějaké ukázky a bylo to dost brutální, pak už jsem se ke knize nedostala a za tu dobu zapomněla, jak se vlastně jmenuje. Takže, ještě jednou, díky!

Teď pročítám příspěvky ostatních a musím říct, co se elektronické podoby týče, není opravdu nad klasické zálohování. Doporučuji zálohovat!
Nebo si založit blog nebo nějaký blogový systém.
Anebo, nejjednodušší verze, protože není závislá na stavu počítače ani na elektřině (výpadek proudu hned rozbourá čtecí plány), klasický sešit a tužka.

Čtenářský deník si sice nevedu, ale zapisuju si tituly knížek, které jsem četla a jen tam připíšu puntík, plus nebo mínus, podle toho, jestli se mi kniha líbila nebo ne. O některých (nestačím psát o všech) knihách píšu na blogu, něco jako recenze, ale ne klasická recenze. Prostě píšu o knížce, nastíním obsah, nějaký ten dojem, co jsem z knihy měla, ofotím pár úryvků a dozdobím text fotkami. Dá se říct, že je to určitá forma čtenářského deníku.

Alix, a nezkusila jste zapátrat v rodině? Třeba v dnešní době o tu knihu nestojí. I když ji mohli i prodat, pravda...

Možná se to týká víc knížek, pamatuji si, že kdysi se mi vůbec nelíbila Marťanská kronika, a když jsem ji četla o pár let později, nadchla mě. Totéž platilo u Pána prstenu, ten mě dokonce dost zklamal, a když jsem jej četla o pár let později, objevila jsem půvab a sílu tohoto příběhu.
Na Nanu jsem zvědava. Věčnou Ambru už asi nedám, protože jsem knihu darovala a novou kupovat nebudu, ale je možnost půjčit si ji v knihovně.
Loni jsem takhle otevřela znovu sérii Dumasových Pamětí lékařových, o francouzské revoluci a všemu, co předcházelo. Zajímavé čtení, opravdu, tentokrát jsem se nezaměřila jen na příběh hlavních postav, ale i na reálie kolem.

Ta pohádková kniha mohla být vážně klenot. Někdy poznáme cenu takových věcí (a někdy i lidí), až když je ztratíme.
(A tu pohádku o zmrzlém rybníce jsem nikdy nečetla a to jsem jako malá přečetla pohádek docela dost :-) )

Může to být vrozené, rodiče četli rádi a taky četli nám všem, když jsme byli malí, také kupovali knihy, a přesto z rodiny čtu jenom já a bráchové nikoliv. Jeden ze sourozenců by možná bral audioknihy, rád poslouchá rádio, mluvené pořady, takže tento způsob by mu svědčil. Takže, důvod nebude v tom, jestli rodiče čtou dětem nebo nečtou (i když čtení pohádek neuškodí, si myslím, a taky záleží na způsobu, jakým se čtou, jestli je to suchopárné čtení, nebo se do toho vkládá trocha emocí.)
Ještě k příspěvku woodvarda - generace, která nezažila počítačové možnosti dnešní doby, se možná podivuje nad tím, jak jsou děti chycené do počítačových pastí zábavy. Sama pamatuji dobu, kdy jsme praštili se školními aktovkami, popadli nějaký ten rohlík a letěli ven a svět byl plný her. A bylo fakt dobře, na tu dobu mám pěkné vzpomínky.
Ale bylo by to tak, kdybychom ty počítače měli už tenkrát? Neseděli bychom u těch počítačů stejně jako dnešní děti? Obávám se, že bychom nebyli jiní.
A přesto, nebo i proto, jsem ráda, že ty možnosti nebyly a díky tomu jsme měli víc času i chuti do čtení.

Naias: Odula to rozsekala. Předchozí komentáře nemají chybu!

Woodward - no jasně, Knihy džunglí, skvělé čtení! Navíc kvalitníl. A stejně kvalitní i Dobrodružství Toma Sawyera. Dva divoši taky neměli chybu, stejně jako Dva roky prázdnin... a takový Pratchett, tam by se dalo vedle sebe postavit minimálně pět nejlepších knížek. :-) Nikdo není ostrov od Simmela, Tři kamarádi nebo Na západní frontě klid od Remarquea, Kaleidoskop - povídková sbírka od Bradburyho, Duna od Herberta... nejlepších knih by se našla celá řada, a každý asi tu svou, protože co je nejlepší pro jednoho, nemusí být nejlepší pro druhého. :-)

Zdravím všechny a mám prosbu, hledám název knihy, která tu vyšla před lety (už hodně dlouho, ale určitě až po 89.). Šlo o hororové povídky, nebo dost morbidní povídky, které byly sesbírané jako povídky vyprávěné u táboráku, takové ty strašidlácké povídky, co si někdo vymýšlí, takže nic od klasického spisovatele. Tuším se v té době kolem knihy strhl rozruch, jestli je kniha vhodná nebo nevhodná.

Hanina61 - nebyla to pohádka O alabastrové ručce? nebo tak nějak, vyšlo ve sbírce Kouzelný mlýnek. Ale možná že šlo o něco jiného.
Květ kapradí hledal také jeden chlapec v knížečce od Těsnohlídka Čimčirínek a chlapci. Ale tam neměl sourozence, takže to také nebude ono.

Taky bych řekla, že není nejlepší kniha. Takže bych je trochu znásobila. Určitě série Zaklínač, také Pán prstenu. Marťanská kronika a 1984. Želary a Jozova Hanule. Kladivo na čarodějnice a Rosemary má ďěťátko, Quo vadis, trilogie Lev a růže, Hyperion, Endymion a Chvalozpěv na Leibowitze. TO od Kinga, Tělo od Kinga, Herriott celkově a Pan Kaplan má třídu rád. Vodácký průvodce pro Ofelii, Fulghum celkově, Robin od Frýbové, Jih proti Severu a Tajuplný ostrov. Když se vrátím do dětství, tak Kronika Ztracené stopy, Minehava a Old Surehand. A klidně bych přidala Gabru a Málinku.
Vážně se nedá vybrat jedna jediná nejlepší kniha. :-)

Určitě 1984, román bez špetky naděje. A taky Kladivo na čarodějnice, navíc podmíněno tím, že jde o skutečné události. A kupodivu i Bible, dodnes nechápu, jak z ní někdo může čerpat útěchu a posilnění v nelehkých časech, mě by hodila naopak až na dno depresí.
Všechny tři ovšem pozoruhodné knihy.

Nekoukám, ráda se nechám překvapit.
Jen jednou jsem náhodně otevřela knihu na poslední straně a tam bylo (ještě k tomu velkým písmem) napsán spoiler jak prase. Dost mi to zkazilo náladu, ale nejde o život, žejo... :-)

Určitě je jich několik, docela mě rozčilovala Věčná Ambra, ta ženská mi fakt lezla na nervy, svého času mě kdysi podobně štvala Nana, ale tu bych si ráda přečetla znovu, s odstupem, protože se dívám na některé věci už jinak. Co mě fakt zklamalo, byla kniha Patnáct mínus, která měla dobré téma a pár zajímavých postav, ale styl vyprávění mi připadal úděsný a vlastně nejlepší a nejkvalitnější z celého románu byl epilog, až jsem si říkala, kdyby psal knihu v této podobě, mohl to být trhák.
Takže, Patnáct mínus má opravdu mínus.

Kupodivu, jako malé mi vůbec nepřipadlo, že by některé hororové scény v pohádkách byly nepatřičné. Vlk, který sežral Karkulku i babičku byl spravedlivě potrestán. Výši trestu jsem neřešila, prostě udělal, co neměl a dojel na to.
Totéž u perníkové chaloupky, u Popelky a uřezaných patách... nebrala jsem to nijak krvavě ani brutálně a nepřipadalo mi to nepatřičné. Dokonce mě to ani nepřimělo k tomu, abych v tomhle ohledu experimentovala. Myslím, že tyto pohádky jsou přes některé nelogičnosti realističtější než pohádky o ničem, kde je všechno jenom úsměvné a dobré.
Aby byl příběh dobrý, potřebuje zlo, se kterým se má bojovat. A pohádka by měla to zlo přemoci. Samozřejmě jsou pohádky ještě realističtější, kde dobro tak nějak nevítězí (Anderssen), ale takové pohádky nejsou běžné.
Myslím že důležité je podání takové pohádky, čist ji s citem a možná trochu vysvětlovat.
Na klasických pohádkách vyrostlo více generací a nevím, že by se z nich stali psychopati. Teda až na výjimky, ale za to nemůžou pohádky. :-)
Tak trochu mi připadá, že řešit krutosti pohádek je spíš módní záležitostí, kdy se jeden dospělý zastavil a zamyslel a řek si - hele, oni tu babku upekli zaživa, hrůza!
Že babka předtím chtěla upéct děti, na to už nepomyslel.
A že je chtěla upéct proto, že jí kradly na soukromém majetku, na to už vůbec nepomyslel.
Jinak jsou vedle pohádek čarovných a hororových také pohádky chytré, ty jsem měla taky ráda. Jak přelstít někoho s pomocí důvtipu, nebo vůbec moudré pohádky, ve které hlavní postava nějakým způsobem vyzraje a lidsky řečeno, dostane rozum.

Ad R.E.M. - Pohádkové lístečky si taky pamatuji, prima sešitky na cesty, a pohádky mnohdy neznámé.

Ad Woodward - souhlasím, dobře řečeno. Taky si myslím, že přehnaná ochrana dětí nevede k dobrému. Děti totiž dorostou a najednou jsou vystaveny nelítostnému světu, a svět je nelítostný, není to žádná procházka růžovou zahradou. I bez pohádkových bytostí, čarodějnic, ježibab a lidožravých vlků.