Vlasta Javořická

česká, 1890 - 1979, statistikykoupit eknihy

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (7)

... nejkrásnější ze všeho milosrdenství je to, které hlásá nemocné ošetřovat ... (Granáty)


... šepot stromů a mluva hluboké lesní tišiny je krásnější nad každé varhany ... (Granáty)


Bůh je láska - stojí psáno - právě láska je částkou božství. ... ne láska povinná, ne láska pohlavní, ne vypočítavá a sobecká, ale taková láska čistá jako křišťál, která přijde, nevím odkud, oblaží nás, zkrásní náš život, pozvedne nás až k božské blaženosti. Pro ni jsme ochotni opustit všechno - obětovat sebe, položit život a nechtít zpět nic. (Granáty)


Myšlenka, že smrtí se ukončí všechno a že zanikneme úplně, jakmile naposled vydechneme, je strašná. A tím je hroznější, čím více duševně žijeme, čím více inteligence nabývá naše duše a milujeme-li koho, je nesnesitelným pomyšlení, že bychom se smrtí s ním museli navždy rozloučit.


Nevíme ještě, jaký bude den, a přece se naň těšíme, ať přinese slunnou pohodu, nebo divokou bouři a peřeje vod pustošících. (Granáty)


Původ, postavení a pozemské statky nic neznamenají, ani jméno nemá valného významu - ale vlastnosti ducha, ty padají všude na váhu, a kdo je rozumný, ocení je. (Granáty)


Vítr jako strašný velikán provádí s ním tanec zrovna pekelný, jeho skoky jsou jako nárazy, vzteká se, zuří a ve slepé vášni vyvádí jako posedlý. Jest on divým manželem Meluzíny, která trpí jeho prudkostí, lká a pláče; nářek její ozývá se v celém kraji, sedí v korunách starých lip a lká nad komíny venkovských stavení - letí od vesnice k vesnici, smutná, zoufalá, kvílející.