koupit knihy

Ransom Riggs

americká, 1979

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (45)

... 'ale jak nezajímavý by to byl život, kdyby se nám všechno vždycky podařilo hned na první pokus.'


"Myslela jsem, že klukům nebudu nikdy rozumět," pronesla Bronwyn a zavrtěla hlavou. "Ale teď si myslím, že to mám. Jsou to všechno idioti!" - Mapa dní


"Nikdo vás neraní tak jako lidé, které milujete"


"Pochybnosti jsou špendlíky, které propíchnou záchranný člun"


Bojím se, že jsem tě odsoudila, Jacobe, můj nejdražší příteli, ke krátkému životu v pasti umírajícího světa.


Byli spolu nerozlučně spjati, on a ten ostrov, a já jsem přemýšlel, zda teď, když jsou oba pryč, někdy skutečně pochopím, co se mi přihodilo - čím jsem se stal, čím jsem se stával.


Bylo cosi milého na tom držet nějakou hmatatelnou věc, které se dotýkal a na které zanechal své otisky někdo, koho miluji. -Jacob


Člověk se nemůže cítit zle každou vteřinu. Smíchem se špatné věci nezhorší, stejně jako se pláčem nezlepší.


Domov. To slovo se mi stalo cizím. Nějaká vzdálená krajina, kterou si stěží dokážu představit.


Držíme se pohádek, dokud za svou víru neplatíme příliš mnoho.


Hvězdy jsou také cestovateli v čase. Kolik z těchto dávných světelných bodů je už jen posledními ozvěnami sluncí, jež jsou dávno mrtvá? Kolik z nich se už narodilo, ale jejich světlo k nám ještě nedoputovalo? Kdyby se všechna slunce kromě našeho dnes večer zhroutila, kolik generací by nám trvalo, než bychom si uvědomili, že jsme sami?


Jestli bylo mé tělo v té noční mlze studené, necítil jsem to. Jestli mi v uších burácelo moře, neslyšel jsem je. Jestli skála, na které jsem seděl, byla špičatá a drsná, nevnímal jsem to. Nic kromě nás dvou neexistovalo.


Kdoví - možná je moderní svět natolik otupělý, že by nikdo ani nemrkl.


Kdysi jsem snil o tom, že uniknu svému obyčejnému životu, ale můj život nebyl nikdy obyčejný. Prostě jsem si jenom nevšiml, jak mimořádný byl.


Když ani vyděděnci a utiskovaní lidé jako vy v sobě nenajdou trochu soucitu s ostatními, pak tenhle svět nemá naději.


Když tě někdo nechce pustit dovnitř, nakonec přestaneš klepat.


Kolem padají bomby a my si tu čteme pohádky. -Jacob


Máš kliku, že jsi nepotřeboval novou hlavu. Popravdě, škoda že ti novou nedali, protože se mi zdá, že ta, kterou máš teď, je plná pilin.


Možná by se m hodilo uvnitř trochu železa, pomyslel jsem si. Kdybych své srdce lépe obrnil, kde bych teď byl?


My všichni máme datum spotřeby. Na vašem místě bych tolik nespěchal zjistit, jaké je.


Naučila jsi mě, jak se stát podivným. Možná tě teď já naučím, jak být normální. No, tak normální, jak to dokážu. -Jacob


Nedokázal jsem říct, zda se mnou souhlasí anebo přemýšlí, jak mi zdvořile oznámit, že jsem přišel o rozum.


Nějak se mi podařilo tu noční můru zkrotit, očarovat ji. Ale spící tvorové se probouzejí a kouzla pomíjejí, obzvláště ta, která jsou výsledkem náhody.


Neznamená to, že je to člověku jedno anebo že zapomněl. Znamená to jen, že je pořád člověk.


Občas si něco tak strašně přejeme, až si představujeme, že je to skutečné.


Občas, mladý muži, balancujete na velmi tenké hraně mezi okouzlující tvrdohlavostí a nesnesitelnou paličatostí.


Patřily do minulosti a minulost se vždycky sama napraví, ať se jí snažíme jakkoliv změnit. -Millard


Pochybnosti jsou špendlíky, které propíchnou záchranný člun.


Pokud jde o životě o něco velkého, neexistují náhody. Všechno se děje z nějakého důvodu.


Potíž s takovou hranicí mezi trochu pošetilým a naprosto nerozumným chováním je v tom,že často nevíte, na které její straně jste, dokud není příliš pozdě.


1