Nicole Krauss citáty

americká, 1974

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (14)

„´Ze srdce´, to není výraz, který bych používal lehkovážně. Moje srdce je staré a nespolehlivé. Snažím se je zatěžovat co možná nejméně. Má-li se mě něco dotknout, přesměruju to jinam. Například do střev nebo do plic, které se mohou na okamžik zastavit, ale ještě nikdy neopomněly znovu nasát vzduch. ... malá běžná ponížení, ta mi obyčejně míří do jater. Slinivku břišní jsem si vyhradil pro zásahy všech svých ztrát. Občas si představuju vlastní pitvu. Jak jsem zklamal sám sebe: pravá ledvina. Jak mě zklamali jiní: levá. Osobní selhání: kiškes. Když se ruší letní čas a soumrak padne dřív, než čekám, cítím to v zápěstích. A když se vzbudím a mám ztuhlé prsty, určitě se mi zdálo o dětství. Včera jsem viděl muže, jak kope psa, a cítil jsem to za očima. Netuším, jak to nazvat, prostě místo před slzami. Bolest zapomínání: páteř. A bolest vzpomínání: páteř. ... Samota: žádný orgán ji nedokáže pojmout celou. (Dějiny lásky)“

„... byla zabraná do knihy povídek a ustavičně vykřikovala, že by si autor zasloužil posmrtnou Nobelovku. Máma pořád rozdává posmrtné Nobelovky. (Dějiny lásky)“

„A pak jsem mu vysvětlila, že podle mě se mámě vlastně líbí, a normální člověk by si s ním za normálních okolností rád zase vyrazil, mámu ale znám už jedenáct a půl let a ona nikdy nic normálního nedělá. (Dějiny lásky)“

„Dveře mezi životy, které jsme mohli vést, a životy, které jsme vedli, se nám zabouchly před nosem. (Dějiny lásky)“

„Gramatika mého života: pravidlo číslo jedna, kdykoli se vyskytne plurál, nahraďte ho singulárem. Kdyby mi snad někdy uklouzlo královské my, ukončete mé trápení rychlou ranou do hlavy. (Dějiny lásky)“

„Chci jen jediné - nechci umřít v den, kdy si mě nikdo nevšimne. (Dějiny lásky)“

„Jenže neuvěřitelně na nás lidech je to, že zapomínáme. (...) Uplyne nějaká doba a ta naděje se zase vloudí zpátky a dřív nebo později se objeví někdo další a my si myslíme – tohle je ten pravý. A začne to celé od začátku. Takhle pocházíme životem a buď nakonec akceptujeme méně dokonalý vztah – sice si nerozumíme absolutně, ale není to tak úplně špatné -, nebo se dál pokoušíme nalézt to dokonalé spojení, snažíme a selháváme a necháváme za sebou cestičku ze zlomených srdcí a mezi nimi je i to naše. Nakonec umíráme stejně osamělí, jako jsme se narodili, poté co jsme se celý život snažili druhým porozumět, co jsme se snažili, aby oni porozuměli nám, ale ve skutečnosti jsme se k tomu cíli, který jsem kdysi považovali za dosažitelný, ani nepřiblížili. (Muž vejde do pokoje)“

„Kdysi Bruno utrousil, že kdybych si koupil holuba, v půli cesty na ulici by se z něj stala holubice, v autobuse domů papoušek a v bytě, vteřinku předtím, než bych ho pustil z klece, fénix.“

„Když s ním někdo mluvil, méně a méně slyšel, co mu říká, a více a více, co ne.“

„Když se člověk zamiluje, je to opojné, na chvíli máte pocit, že vy a ten druhý skutečně tvoříte jednu bytost. Splynutí duší a tak dále. Myslíte si, že se už nikdy nebudete cítit sám. Jenže to netrvá věčně a vy brzo zjistíte, že existuje mez, za kterou už se dát přiblížit nelze, a skončí to krutým zklamáním, a skončí to krutým zklamáním, jste osamělejší než dřív, protože iluz naděje chovaná celé ty roky – se rozplynula. (Muž vejde do pokoje)“

„Máma se od táty nikdy neodmilovala. Svou lásku k němu uchovala zrovna tak svěží jako to léto, kdy se seznámili. A aby to zvládla, odvrátila se od života. Občas vydrží celé dny o vodě a vzduchu. A jelikož je jedinou komplexní formou života, o níž je to známo, měl by se po ní pojmenovat nový živočišný druh. (Dějiny lásky)“

„Pěkně jsem jí poděkoval za nabídku a konstatoval, že musím odmítnout, neboť už mám v plánu sedět na zadku a spolu s pohyby země se otáčet kolem slunce. (Dějiny lásky)“

„Poslouchej přece! Došlo mi, jak je život krásný! Život! A chci ti to říct. Chápeš, co ti říkám? Říkám, že život je prima věc, Bruno. Prima věc, a radost bez konce. Nastalo ticho. A to jako myslíš lidský život? (Dějiny lásky)“

„Takové hovory tu mám neustále. Jednou mi vyjevili, že když jim pošlu šek na 99 dolarů, bude mi předběžně schválena kreditní karta, načež já odpověděl, jasně, tutovka, a když si stoupnu pod holuba, je mi předběžně schválena dávka trusu. (Dějiny lásky)“