Joseph Campbell citáty

americká, 1904 - 1987

Citáty (10)

Demokratický ideál sebeurčujícího se jedince, vynález strojů poháněných motorem a rozvoj vědeckých metod výzkumu natolik proměnily lidský život, že se zhroutil nekonečný vesmír symbolů děděných z dávných dob. (...) Nejde jen o to, že před pátravými dalekohledy a mikroskopy se bohové nemají kde skrýt, ale už ani neexistuje společnost, kterou kdysi podporovali a chránili. Společenská jednotka již není nositelem náboženského obsahu, ale stala se ekonomicko-politickou organizací. Jejím ideálem již není posvátná němohra, jež pozemskému oku zviditelňuje nebeské formy, ale světský stav tvrdé a neustálé soutěže o materiální nadvládu a zdroje.(...) Komunikační kanály mezi vědomými a nevědomými oblastmi lidské duše byly přerušeny a my sami jsme rozpolceni vedví. (...) Hrdinským činem dnešní doby je pátrání po ztracené Atlantidě harmonické duše a vynesení nově nalezené harmonie na světlo světa. (...) Fungující svět nepotřebuje předstíranou pobožnost, ale přeměnu celého společenského řádu v tom smyslu, aby skrze každý detail a čin světského života pronikal do lidského vědomí oživující obraz univerzálního boha-člověka, který je ve skutečnosti přítomen v každém z nás. (...) Moderní hrdina, který se odváží vyslyšet volání a hledá příbytek oné bytosti, s níž bychom se měli usmířit, nemůže, vlastně ani nesmí čekat, až se jeho společenství zbaví svého nánosu pýchy, strachu, rozumově zdůvodněné lakoty a posvěcené nechápavosti (...) Každý z nás nese svůj díl nejvyšší zkoušky a vykupitelův kříž — nikoli v rozzářených okamžicích velkých vítězství svého kmene, ale v tichu své osobní beznaděje.


If the path before you is clear, youre probably on someone elses.


If you are falling…. dive.


Jdi za svým snem a Vesmír ti otevře dveře tam, kde dřív byly pouze zdi.


Musíme opustit život, který jsme plánovali, abychom mohli žít život, který na nás čeká.


Nejlepší věci se nedají sdělit, druhé nejlepší nejsou pochopeny, pak teprve přijde civilizovaná konverzace, po ní masová indoktrinace, a potom výměna mezi kulturami.


Poklady nacházíme v životě tehdy, když sestoupíme do propasti.


Střední věk je chvíle, kdy stanete na vrcholku žebříku a zjistíte, že byl opřený o špatnou zeď.


Suddenly you´re ripped into being alive. And life is pain, and life is suffering, and life is horror, but my god you´re alive and it´s spectacular.


Ve světe, jak ho známe a jak jsme ho mockrát viděli, platí jediný konec: smrt, rozklad, rozpad a krutá bolest v srdci, když zahyne to, co jsme měli rádi.