Zdeňka Šíp Staňková

česká, 1980

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Děti jsou taky lidi Děti jsou taky lidi

„Ke Zdeňce Šíp Staňkové jsem se dostala přes Facebook a její videa. Okamžitě mě její názory zaujaly a začala jsem ji sledovat. Neříkám, rozhodně nesouhlasím do puntíku se vším, co řekne(to asi ani nejde), ale její přístup k výchově mě natolik oslovil, že jsem si dlouho přála přečíst i její knihu a manžel mi k narozeninám přání splnil. Mám z knihy, jako spousta jiných tady, dost smíšené pocity, spoustu výhrad a možná si budu i trochu protiřečit, ale napsat to sem musím. Rozhodně to není snadné čtení. Nejzajímavější částí knihy jsou příběhy čtenářů a sledujících, které najdete na začátku každé kapitoly. Příběhy jsem na jednu stranu hltala, na druhou stranu jsem u nich několikrát plakala, musela jsem knihu na chvíli odložit a rozdýchat to, párkrát se mi dokonce udělalo až zle.. Po osobních příbězích následuje vždy komentář a názor Zdeňky, která velmi často čerpá z různých jiných zdrojů (na můj vkus občas až příliš - celé dvě stránky tam zabírá citace z Wikipedie, případně z odborné publikace). Často odkazuje také na Google. Jak zde bylo řečeno, použité zdroje má Zdeňka vypsané pod čarou dole na stránce stylem "youtube.com", což mi tedy také dost vadilo. Myslím, že spousta lidí by ocenila konkrétní odkaz, případně QR kód, u publikace např. konkrétní kapitolu/stránku. Na označování zdrojů by určitě chtělo zapracovat. Dále mi dost vadilo neustálé opakování jedněch a těch samých myšlenek. Ke konci knihy už to bylo dost otravné. Příběhy byly často vytržené z kontextu, nevěděli jste, na jaký předchozí příběh to je vlastně reakce, apod. Také si myslím, že cena knihy je dost vysoká na to, že se vlastně jedná "jen" o přepsání příběhů lidí z internetu a k tomu komentář laika, který má občas opravdu razantní, až přemrštěné názory a názory kohokoliv jiného automaticky zatracuje a kritizuje (i když se jedná o odborníka). Také mi, opět vzhledem k vyšší ceně, dost vadí měkký přebal. A teď na pozitivnější notu.. Knihu by si podle mě i přes všechny mé výhrady měl povinně přečíst každý rodič, kterému záleží na správné výchově svého dítěte a na tom, jak se dítěti chová. V mnoha příbězích jsem se našla, mnoho příběhů mi otevřelo staré rány a vzpomínky a ne vždy jsem to dobře nesla. Zároveň jsem si potvrdila svou tezi, že i v mém případě se jedná o trauma z dětství, že si toho s sebou nesu víc, než jsem myslela a že zřejmě bude vhodné navštívit i odborníka, protože ne vše dokážu sama odhalit a hlavně ne se vším si dokážu poradit. Každý moudrý člověk si z knihy určitě vezme, co uzná za vhodné, pomůže mu lépe se vyznat sám v sobě, otevře některé bolestné vzpomínky, které ale budou po zpracování třeba dost nápomocné ve výchově vlastních dětí, případně do budoucího života. Dalším plusem knihy je také určitě to, že je opravdu povedená, co se grafické stránky týče, přebal je velmi lákavý. Jsem opravdu ráda, že jsem si knihu přečetla a jsem vděčná Zdeňce za veškerou její práci a snahu šířit toto téma do světa. Mně osobně opravdu (nejen) její kniha dost otevřela oči, pomohla mi podívat se na svět očima dítěte a uvědomila jsem si, že děti jsou taky lidi a je třeba některé zastaralé názory a praktiky změnit.“... celý text
— saryk93

Děti jsou taky lidi Děti jsou taky lidi

„Ohledně knihy mám velmi smíšené pocity. Na jednu stranu je kniha milá a otevřená a vlastne i soucitně napsaná coby dílo matky které není jedno jak vychovává děti a jaký máme přístup k dětem. Na druhé straně máme ale čistě náhodné neodborné názory které až s příliš velkou lehkostí káží že takhle lze vychovávat. Ano takhle lze vychovávat ale není to vždy snadné a opravdu mnoho věcí zmíněné autorkou se lépe řeknou než dělají. Kniha je také protkaná mnoha příběhy kde mi chybí zpětná vazba a celkový kontext. Kniha je vizuálně velmi přehledná ale názor na obsah velmi smíšený nicméně každý milujici rodič si v knize může najít své.“... celý text
— DreamerX9

Děti jsou taky lidi Děti jsou taky lidi

„Po delším čase kniha, kterou nejsem schopná ohodnotit počtem hvězdiček, protože prostě nevím jak. Respektive nevím, co jsem to vlastně četla za druh literatury. Autorku znám ze sociálních sítí a chápu to tak, že chtěla vydat knihu, po jejímž přečtení širokými masami se pohnou ledy ve stojatých vodách českého výchovného/vzdělávacího systému, všichni si zázračně uvědomí, jak je manipulativní jednání s dětmi škodlivé, rodiče přestanou rozdávat „jednu výchovnou, která ještě nikomu neublížila“, politici se hluboce zamyslí a odsouhlasí zákon, který striktně zakáže tělesné (případně jiné) trestání dětí. Tento způsob se mi ale nakonec zdá nešťastný. Kniha na první pohled při zběžném prolistování vypadá docela lákavě, zdá se být rozdělená do přehledných kapitol, kde jsou ještě graficky odlišeny pasáže osobního svědectví a pasáže komentující, sem tam vidíme i jakousi poznámku pod čarou. Takže by se mohlo zdát, že si jdeme přečíst jakousi naučnou literaturu, kde se něco dozvíme. Leč není tomu tak. V každé kapitole si nejdřív přečteme různorodé šokující zážitky z dětství osob, které zažily týrání, trápení, trestání, zesměšňování od lidí, kteří je měli chránit. Následuje rádoby vědecký komentář autorky, ale ve skutečnosti jsou to jen jakési úvahy podložené načtenou literaturou. O poznámkách pod čarou, které jsou zapsané formou „youtube.com“, „denikn.cz“ atp., už tu psali jiní. Je to vyložený trapas. Když si v textu přečtete větu „Jak říká Peter Levine v knize Trauma očima dítěte...“ a pak si v poznámce pod čarou najdete jen a pouze „Peter Levine – Trauma očima dítěte“, tak to opravdu nijak jinak než TRAPAS nazvat nelze. Bez takové poznámky se já osobně obejdu. Aby nedošlo k omylu, nemám vůbec nic proti úvahám. Ale ať se to proboha netváří jako věda, průlom, pojednání odborníka na téma trauma. Sama tělesné tresty neprovozuju, s dětmi diskutuju jako s partnery a neustále řeším nějaké neshody s naší staromódní základkou, která se snaží všechny děcka skopat do hodné kuličky, takže jsem se na knihu dost těšila. Ale přišlo celkem velké zklamání, protože jsem se nic nového nedozvěděla. Nebo vlastně dozvěděla: Tudy ne, přátelé. Nebo vy potřebujete číst zážitky jak vystřižené z Blesku a za nimi rozhořčené úvahy člověka, který sám své trauma zjevně zpracované nemá? Já ne, já si radši dál budu číst jen toho Levina, Matého, Gordona a tak. Když mě jako sympatizanta tato kniha spíš znechutila, tak si vážně neumím představit, že by převrátila na svou víru někoho z odpůrců.“... celý text
— Martica

Děti jsou taky lidi Děti jsou taky lidi

„Knížka je na první pohled hezky graficky zpracovaná a přímo vybízí k přečtení, ale obsahově mě zklamala. Nechci hodnotit názory autorky, na to ať si udělá každý názor sám, ale po formální stránce to byla katastrofa. Obsahuje nekonzistentní a nesprávné citace (is.muni.cz, youtube.com, zdravezpravy.cz a mnoho dalších - ani jedno z toho mě nezavede ke konkrétnímu zdroji) a podobně tomu bylo i u citátů, které někdy měly zdroj, jindy úplně chyběl. Když došlo na celostránkové definice z Wikipedie, musela jsem se už jenom smát. Vtipná byla taky rada použít vyhledávač Google k získání dalších informací. Mnoho frází a doporučení se opakovalo ve vícero kapitolách, u kterých mi navíc chybělo nějaké propojení. V žádné kapitole ale autorka neopomněla pro jistotu hned několikrát zmínit její oblíbenou knihu Trauma očima dítěte. Ke konci se mi zdálo, že autorce už došel dech a celá jedna kapitola je pouhým převyprávěním knihy jiného autora.“... celý text
— kayu

Děti jsou taky lidi Děti jsou taky lidi

„Brečela jsem už u předmluvy. Tak moc mě kniha zasáhla. Uvědomila jsem si vlastní traumata a taky to, jak nevědomky ubližuji svým dětem.“
— stupidiack

Přejít na knížky autora