1. Domů
2. Autoři
3. Věra Fojtová
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 24
• Bazar 10
• Životopis
• Citáty 9
• Diskuze 1

Populární knihy

/ všech 24 knih

Nové komentáře u knih Věry Fojtové

Sanatorium smrti

„Kniha mě v knihovně zaujala jak obálkou, tak názvem. Bohužel je to ale spíše slabší pokus o horor než detektivka. Nápad není vůbec špatný, možná kdyby se děj více rozvedl a rozpracoval, působilo by to lépe. Takhle je z toho jednohubka na večer, která neurazí ani nenadchne.“... celý text
— Anette99

---

Tramín s příchutí krve

„Úplný začátek mě moc nezaujal, ale jakmile se hlavní hrdina přesunul do své rodné obce, atmosféra knihy se změnila a četla se moc příjemně. Pohodová detektivka, kterou podtitul vinařská krimi vystihuje velice pěkně. Už se těším, až si od autorky přečtu další.“... celý text
— vercas945

---

Neviditelná zranění

„Silný příběh dvou mladých lidí v době války. Smutné čtení, které vychází ze skutečných postav. Je zde popsáno nejen válečné období, ale i poválečné, které bylo také velmi těžké...“... celý text
— beruska

---

---

Smrt lehkovážné milenky

„Nebyla to jenom detektivka z Českého prostředí, která se dobře četla. Byl to román o jedné rozpadlé rodině, o nepochopení, bolesti, nevěře, špatná souhra náhod, být ve špatný čas na špatném místě. O tom, že nic není tak, jak se na první pohled zdá. Vlastně mi bylo líto úplně všech hrdinů, kteří se v knize objevili. Od oběti lehkovážné milenky po vraha a všechny mezi tím. I vyšetřovatelky Barbory. Valerie, Ben, Michael, Irena, Ema… všichni si prožívají svůj smutek. Všichni máme nějaká trápení… I když samozřejmě nejvíc jsem soucítila s Valerií, Emou a Irenou. Zaletný nepochopený manžel ode mě zase tolik sympatií nedostal. I když žít vedle Ireny asi taky není slast. Příroda, která je popisovaná v okolí vraždy je moc pěkná. Pro lidé v okolí už to ale navždy zůstane jako místo činu. Nebo místo úmrtí milované osoby. Už nebudou vnímat krásu přírody, ale zůstane jen divný pocit na tom místě. Jedině čas dá postupně vše do pořádku… . Vyšetřování proběhlo ve dvou dnech, což byla příjemná změna u jiných detektivek. I to, že vražda byla opravdu uvěřitelná. Musím tedy říct, že vraha jsem si tipla. Ale vůbec to nevadilo. Byla to takzvaná oddechová detektivka, která se moc dobře četla. Na pár stránkách hezky vystavěná psychologie postav. Skvělé vyšetřování u nich doma. Každý měl motiv, důvod proč to udělat, všichni měli chabé nebo žádné alibi. To samozřejmě vede k tomu, že ani mezi sebou si začínají nevěřit, ač se jedná o rodinu. Trochu styl Agathy Christie v českém podání. Tento styl příběhu mám moc ráda. Nikdo si není ničím jistý… … Nervy jsou na pochodu, nikdo nesmí opustit dům, představa, že někdo z tvé blízké rodiny je nejspíš vrah by udolalo každého. Při čtení jsem si pomyslela, že bych se do této situace nechtěla nikdy dostat. Možná bych brala trochu více stránek, trochu víc napínání. Protože tady poměrně brzy to vedlo ke zdárnému konci. Kniha na jedno dvě odpoledne, která vás překvapí, jak rychle se čte.“... celý text
— EvikU.

---

Neviditelná zranění

„Máte představu, jak vypadá peklo na zemi? A jak moc je důležité udržet si naději? Kniha Neviditelná zranění nám vypráví příběh dvou mladých osob a jejich tvrdý boj se zlem a utrpením. Kniha je rozdělena do tří částí. První nás zavede k šestnáctileté Rút a její nemocné mamince do doby, kdy se pro ně začíná vše měnit. Musí začít nosit židovskou hvězdu, nesmí pokračovat ve studiu a nakupovat mohou pouze v určitou vymezenou hodinu. Maminka nechce a ani pořádně nedokáže mladé Rút vysvětlit, proč přišly tyto drsné a nepochopitelné změny. Jak to, že na ni najednou pokřikují děti, že je špinavá židovka? Nastane bohužel čas, kdy i ony dvě musí nastoupit do transportu a vlak je odveze směr Terezín. I přes počáteční šok z města uprostřed hradeb se v něm naučí fungovat. Je to drsný život a v nelidských podmínkách je smrt stále přítomná. Obě jsou ale šťastné, že jsou stále spolu, a věří, že bude lépe. “Neměla špatné svědomí, že neřekla mamince úplnou pravdu, vždyť mamince zůstala přece jen naděje. A to je víc než všechno ostatní.” Druhá část knihy nás zavede do Osvětimi, Gross-Rosenu a poté do Bergen-Belsenu. I přesto, že mám přečteny hromady knih, jejichž příběhy se odehrávaly v koncentračních táborech, nebyla jsem připravená na to, jaké další šílené věci se ještě dozvím z této knihy. Další část příběhu o Rút přečtete jedním dechem. Vaše pusa zůstane dokořán a v hlavě vám bude blikat červená kontrolka. Stop! Tohle je neuvěřitelné. Bohužel, cokoliv se nám zdá příliš, vězte, že lidská důstojnost klesne velmi hluboko, pokud je v tom boj o vlastní život. “Vidíš ten komín, jak čoudí? Vítej v samotném pekle.” Třetí a poslední část knihy je věnována mladému muži Ervínovi, který přežije pobyt v Terezíně. Vrací se do rodného města, kde na něho nikdo a nic nečeká. Jak se vyrovná s tím, co zažil a čeho byl svědkem? V recenzích mnoho lidí tvrdí, že příběh o Ervínovi není nijak zajímavý a prošel si menším utrpením než Rút. Kdo jsme my, abychom soudili a porovnávali lidskou bolest? Každý jsme jinak silný. Někoho zlomí fyzická bolest, někoho ta psychická. Každý v sobě máme jiné množství odvahy bojovat. “Co máš v hlavě a v srdci, to ti nikdo nevezme.” Ke knize s tímto tématem se těžko hledají slova, která vyjádří, jaká vlastně je… Není náročná na přečtení. Věty jsou psané jednoduše a stroze. Ale je náročná na vaši psychiku, protože je popsaná tak realisticky, že výjevy z knihy budete mít rovnou před očima. Ale je dobré všechno tohle vědět, na takovou minulost se nesmí zapomínat. Proto prosím, přečtěte si ji. Autorka recenze Markéta Pospíšilová (ig @cteni_me_bavi)“... celý text
— Marghe