Semjon Ljudvigovič Frank

ruská, 1877 - 1950

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Věchi Věchi

Extrémně zajímavý sborník. Asi z žádné jednotlivé knihy jsem se toho nedozvěděl tolik o ruské mentalitě. Sborník na pozadí hodnocení tehdy nedávné revoluce z roku 1905 pojednává o různých aspektech situace ruské společnosti, v jaké vstupovala do 20. století. Všechny fatální omyly bolševismu (a z nich plynoucí tragédie Sovětského svazu) nespadly z nebe, nýbrž vyvěraly ze specifického společenského, myšlenkového a politického kvasu (či strnulosti) v Rusku na přelomu 19. a 20. století. Zdá se to vzdálené, ale není. To, co se děje v Rusku dnes, nelze pochopit bez pochopení celého 20. století, a to s nadsázkou řečeno začalo tímto sborníkem. (Samozřejmě nejsem nadšený ze všech statí stejně -- Kisťakovskij a zejména Izgojev jsou slabší --, ale většina má opravdu velmi vysokou intelektuální kvalitu.) "Nihilistický moralismus je základním a nejvlastnějším rysem duchovnosti ruské inteligence: z popírání objektivních hodnot vyplývá zbožštění subjektivních zájmů bližního („lidu“), odtud pak přesvědčení, že nejvyšším a jediným úkolem člověka je služba lidu, a odtud asketická nenávist ke všemu, co brání nebo jen nenapomáhá realizaci tohoto úkolu. Život nemá žádný objektivní vnitřní smysl; jediným štěstím v životě je materiální zabezpečenost, uspokojení subjektivních potřeb; proto je povinností člověka zasvětit všechny své síly práci na ulehčení údělu většiny, zatímco vše, co ho od tohoto úkolu odvádí, je zlem a musí být nemilosrdně vymýceno. Takový je onen podivný, logicky špatně vystavěný, psychologicky však pevně stmelený řetězec úvah, který určuje veškeré chování a systém hodnot příslušníka ruské inteligence. Nihilismus a moralismus, ateismus a fanatická surovost mravních požadavků, bezzásadovost v metafyzickém smyslu (neboť nihilismus v podstatě znamená popírání principiálních hodnot, objektivního rozdílu mezi dobrem a zlem) a neobyčejně důsledné a svědomité Ipění na empirických principech, tj. na v podstatě konvenčních a neprincipiálních nárocích -- to vše spoluvytváří svérázný, racionálně nepostižitelný a zároveň pevný svazek antagonických motivů, představující mohutnou psychickou sílu, a zároveň je to i způsob myšlení, kterému říkáme nihilistický moralismus." (S. L. Frank: Etika nihilismu)... celý text
jozik_v_tumane


Velký inkvizitor Velký inkvizitor

Jaký je vztah člověka a Boha? Mohl Vševědoucí udělat chybu a má omylný člověk právo tuto (zdánlivou) chybu opravit? Má církev právo přetvářet Boží Zákon? Je vůbec člověk oprávněn přemýšlet a tedy nutně i pochybovat o Bohu?... Tato kniha, respektive spíše kapitola, ve mně zanechala řadu otázek. Podle mě jedno z nejkacířštějších děl paradoxně napsané přesvědčeným křesťanem dále rozpracovává otázky nastíněné ve Zločinu a trestu.... celý text
kuba1


Velký inkvizitor Velký inkvizitor

Není mnoho textů, které by se, ač sami ne obsáhlé, staly texty doslova historickými. Vždyť v tomto souboru esejí je jen malý výčet velkých autorů, podtrhující monumentální zájem o tuto "báseň" Ivana Karamazova. Respektive zájem o otázku, jež duch Velkého inkvizitora pokládá. Velkou otázku lidské svobody. Zřejmě ani sám autor Dostojevský na ni nebyl schopen plně odpovědět. I to dokazuje závažnost tohoto "problému". Problému, jež nekončí v 16. století s inkvizicí, ani v 19. století Dostojevského. Jde o problém vždy aktuální, nadčasový a tolik život určující. ... celý text
Jameses