Miroslav Olšovský

česká, 1970

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Psaní mi za rukou běhá jako pes

Psaní mi za rukou běhá jako pes - Miroslav Olšovský

Ten, kdo píše, přechází po provaze, jehož oba konce svírá nicota. Tato maxima charakterizuje autorské gesto, které Miroslav Olšovský rozvíjí ve své nové knize. ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 7 knih
Tahiti v hlavě
Tahiti v hlavě
Psaní mi za rukou běhá jako pes
Psaní mi za rukou běhá jako pes
Líčení
Líčení
Průvodce krajinou
Průvodce krajinou

Nové komentáře u autorových knih

Tahiti v hlavě Tahiti v hlavě

„Zatímco Gauguin měl v hlavě Tahiťanky, Olšovský má v hlavě celé Tahiti. Mně však občas přišlo, že mu straší ve věži. Je strašlivě úspornej. Tak moc šetří se slovy, že v jeho básních skoro žádná nezůstávají. Ohlodává je na kost, vysává morek. Zbývají jen třesoucí se torza veršů. Nemám se čeho chytit. Nechytám se. Jsou to velmi krátké básně. Úplně cítím, jak ten člověk umělecky umírá. Pokud však vezmu v úvahu, že je to první sbírka, kterou od něj čtu, nejsem schopen zaručit, zda vůbec někdy umělecky žil. Snad jsem se jen netrefil.“... celý text
— OdvaznyMladyMuz

Tahiti v hlavě Tahiti v hlavě

„Psát o tom, jak je všechno na hovno, můžete elegantně a zábavně jako Krchovský, nebo prvoplánově a nudně jako v téhle sbírce.“
— DiskretniBarman

Tahiti v hlavě Tahiti v hlavě

„Jazyk selhal. Co s tím. Olšovského básně neoplývají opulentní slovní zásobou (ta je naopak osekaná na nejnutnější dřeň) ani šokujícími pointami. Ohmátávají prázdnotu, nicotu a pociťují, jak je člověk z jazyka bezradný. Autor též ukazuje svůj postoj k poezii, mnohdy až radikálně („Poezii nejde než odmítnout a nepsat“, „Psát básně je k ničemu“). Nevím, jak bych pojmenoval způsob čtení těchto básní. Snad ve mně ani nevzbuzují ani zvídavost, hravost, ale jen nějaké zkoumání každého verše. A bavilo mě to, zejména oddíl čtvrtý má spoustu skvělých kusů. Koncept sám o sobě je výborný. Ale pár much tam vidím – třeba řazení básní v jednotlivých oddílech podle abecedy na mě působí ledabyle, nějaké pečlivější pořadí by možná zapůsobilo silněji. A osekal bych to. Občas se jednotlivé koncepty/myšlenky opakují a třeba poslední oddíl bych odřízl úplně – resumé je to pěkné, ale kdo četl předchozích 120 stran, udiven nebude. Experiment dobrý. Otázka je, jestli se každý čtenář v Olšovského nevíře v poezii a jazyk najde. Já tuhle skepsi zkrátka nesdílím. Jsme tu a tady pro nikoho Pro nikoho jsme tu a tady Postel rozestlaná mezi našimi spánky zmuchlané peřiny se drží za ruce Jen jacísi lidé s polštáři opírají si o sebe neodpočaté hlavy (s. 20) Stvoly rostlin jako kurvy u cesty Trhal jsem plátky květů na plátky nicoty (s. 95)“... celý text
— lubtich

Tahiti v hlavě Tahiti v hlavě

„Zakoupila jsem si na základě silnýho hypu na sociálních sítí a jsem zklamaná. Občas mě zaujala nějaká strofa, ale strofa následující moje zaujetí smetla ze stolu. Škoda.“... celý text
— timelady

Tahiti v hlavě Tahiti v hlavě

„Tak tohle ne-e. Jako první bych chtěla podotknout, že nemám ráda poezii, ale sem tam jí dám šanci a někdy se dokonce i stane, že se mi líbí. O této knize se to rozhodně říci nedá. Knihu jsem našla v e-knihách zdarma a zaujala mě svou obálkou - vypadala jako taková ta moderní poezie ze zahraničí, a tak jsem si řekla, že jí dám šanci. Takhle, už chápu, proč je tato kniha zdarma, protože podle mě ti, co by za ní reálně zaplatili, tak by požadovali peníze nazpět. Dočetla jsem tuto poezii až do konce, protože jsem doufala, že narazím alespoň na jednu báseň, která bude stát aspoň za něco. Bohužel nic takového nepřišlo a tohle byla nejvíc zbytečná kniha, kterou jsem kdy četla. Nechápu, jak někdo mohl něco takového napsat a víc nechápu, jak někdo mohl něco takového vydat. Doopravdy to nejsou básně, ale je to slátanina. PS: nikdy jsem si nemyslela, že o knize napíšu něco tak ošklivého, ale tady to doopravdy jinak nešlo“... celý text
— -markéta-

Přejít na knížky autora