1. Domů
2. Autoři
3. Mark Lanegan
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 3
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Mark Lanegan

Zpívej pozpátku a plač

„Seattleské hudební období a šílenství okolo Nirvany, Alice in Chains, Soundgarden nebo Queens of The Stone Age mě nikdy nechytilo, nejsem tedy ani schopen docenit kvality Screaming Trees, přestože In the pines od nich je skvělá písnička, zvlášť v v unplugged předělávce Kurta Cobaina, která ji proslavila víc, než její originální verze. Když pominu kontext a zaměřím se jen a pouze a obsah Laneganovy knižní zpovědi, dostanu toho velmi málo. Vzdorovitý fracek, kterému není absolutně nic po chuti a zcela promarní nejzásadnější část života alkoholem a drogami, kašle na kamarády a myslí jen na sebe. Tak nějak jsem čekal v závěru nějaký přerod, vystřízlivění, velký skutek, pokání, nikoli jen další dávku chemikálií do žil. Sorry, ale naprosto zbytečná kniha, kterou může napsat každý feťák. Paradoxní je, že idolové jedné hudební generace svoje fanoušky vnímali jen minimálně, protože jejich jedinou starostí bylo shánění prášků, chlastu a drog a řešení problémů s tím spojených. Frontmani zmíněných kapel krátce zazářili jako supernovy, ale všichni se odpravili vlastní rukou, ať už záměrně (sebevraždy) nebo nechtěně (předávkování). Grungi evidentně bůh moc nepřál...“... celý text
— work

---

Zpívej pozpátku a plač

„Mohl bych odsoudit jistou repetitivnost feťáckých historek o shánění heráku na šňůrách, ale vzhledem k tomu, že taková je realita života muzikanta-narkomana, o které Lanegan bez příkras vypráví, neučiním tak. Ostatní historky to bohatě vyváží. Mohl bych Lanegana odsoudit jako pohádkářského a prospěchářského hajzla, který často píše prostě to, co se mu "hodí do krámu", ale neučiním tak, vzhledem k tomu, že on sám v knize přiznává, že takový často doopravdy je, a to je sympatické, jelikož takových je naprostá většina lidí, kteří to ale nikdy nepřiznají; a chápu, že třeba kytarista Screaming Trees byl popisem své osoby znechucen tak, že knihu nebyl schopen dočíst, ale! kdyby jí dočetl, zjistil by, že Lanegan ho po počáteční kritice nakonec chválí jako sveřepého "génia", za kterého se onen kytarista celou dobu považoval. Prostě -navzdory vší nijak nepopírané subjektivitě- je autor schopen a ochoten vše vidět z obou stran, jakkoliv jednostranně vše může z první působit. Takže: navzdory mým potenciálním výtkám je to ve výsledku skvělá, zábavná a informativní kniha skvělého umělce, který si prošel peklem, které si svou citlivostí (a snahou onu citlivost sám neustále popírat a otupovat) způsobil. A o peklu to prostě je. Proto to i koncem pekla končí a dál se nedozvíme nic... Dál za něj mluví nejspíš jeho pozdější tvorba. To mi osobně stačí. Byť sám Lanegan od začátku knihy tvrdí, že pro prachy by udělal cokoliv, tady doopravdy víc než o prachy jde o to, aby se z toho všeho Vypsal. To je umění. Ne? Souhlasím s týpkem v komentáři pode mnou. Pekelnej nářez!“... celý text
— AntiTy

---

Zpívej pozpátku a plač

„Syrový nářez, no regrets upřímnost zpovědi z ní dělá mimořádně silný zážitek. Cestu na dno popisuje Lanegan bez sebelítosti a výmluv. Asi nejvýmluvnější popis závislosti, s kterým jsem měl tu čest. A pokud máte rádi to, co média onálepkovala jako grunge, resp. celou alternativní hudební scénu 90. let, přidejte dvě hvězdičky navíc.“... celý text
— Greenriver

---

---

Zpívej pozpátku a plač

„Skvěle napsané. To jsem nečekal. Čtivé, po většinu knihy poutavé. Dozvěděl jsem se něco o atmosféře doby, kdy byly kapely ze Seattlu na výsluní. Dostal jsem tipy na pár zajímavých amerických kapel, co jsem ani neznal. Minutemen, třeba. Zjistil jsem, že Courtney Love asi nebyla taková kráva, jak jsem si dříve myslel. Že Lanegan sólo dělal o míle lepší muziku, než Screaming Trees. Že Lanegan by býval byl mnohem úspěšnější muzikant, kdyby si nesmočil sosák v chlastu a pak ve fetu. A kdyby se nakonec nenechal fetem přejet. A tu jednu hvězdu mu strhávám právě za to, že posledních x desítek stran už psal jen o svých drogových stavech. Pořád dokola. I když chápu, že kdo si nedá pokoj, toho ta feťácká spirála semele. Jenomže číst furt dokola o tom, kde sehnat fet, kde sehnat prachy, kdo mě okradl, koho jsem okradl já, kdy si bouchnu, kolik, kde to sehnat a kde na to vzít a koho obložit. Ke konci toho fetu Lanegan nakládal už tolik, že jsem byl málem sjetej i já. A to jsem to jen četl. Někde ke konci knihy Lanegan sám o sobě říká, že je ubohá sr.čka, která ne a ne umřít. Nebo že si připadá, jako by stál v bílém obleku před strojem, co rozmetává hovna a pořád mačkal ovládání. Dost smutný a dost výstižný. Ale jinak hodně dobrý čtení.“... celý text
— Ladys

---

Zpívej pozpátku a plač

„Poslechnuto jako audiokniha, kterou mohu díky mnoha ukázkám Markovy tvorby doporučit. Trochu mě ale mrzí, že není zdokumentován celý jeho život a kniha se orientuje pouze na jeho drogové období.“... celý text
— Luis