Nové komentáře u knih Mark Lanegan
Zpívej pozpátku a plač
„Skvěle napsané. To jsem nečekal.
Čtivé, po většinu knihy poutavé.
Dozvěděl jsem se něco o atmosféře doby, kdy byly kapely ze Seattlu na výsluní.
Dostal jsem tipy na pár zajímavých amerických kapel, co jsem ani neznal.
Minutemen, třeba.
Zjistil jsem, že Courtney Love asi nebyla taková kráva, jak jsem si dříve myslel.
Že Lanegan sólo dělal o míle lepší muziku, než Screaming Trees.
Že Lanegan by býval byl mnohem úspěšnější muzikant, kdyby si nesmočil sosák v chlastu a pak ve fetu. A kdyby se nakonec nenechal fetem přejet.
A tu jednu hvězdu mu strhávám právě za to, že posledních x desítek stran už psal jen o svých drogových stavech. Pořád dokola. I když chápu, že kdo si nedá pokoj, toho ta feťácká spirála semele.
Jenomže číst furt dokola o tom, kde sehnat fet, kde sehnat prachy, kdo mě okradl, koho jsem okradl já, kdy si bouchnu, kolik, kde to sehnat a kde na to vzít a koho obložit. Ke konci toho fetu Lanegan nakládal už tolik, že jsem byl málem sjetej i já. A to jsem to jen četl.
Někde ke konci knihy Lanegan sám o sobě říká, že je ubohá sr.čka, která ne a ne umřít. Nebo že si připadá, jako by stál v bílém obleku před strojem, co rozmetává hovna a pořád mačkal ovládání. Dost smutný a dost výstižný.
Ale jinak hodně dobrý čtení.“... celý text
— Ladys
Zpívej pozpátku a plač
„Poslechnuto jako audiokniha, kterou mohu díky mnoha ukázkám Markovy tvorby doporučit. Trochu mě ale mrzí, že není zdokumentován celý jeho život a kniha se orientuje pouze na jeho drogové období.“... celý text
— Luis
Zpívej pozpátku a plač
„Autentický a hodně syrový příběh zpěváka Marka Lanegana. Pro hudební nadšence výživné čtení s mnoha odkazy do zákulisí rockových hvězd začátku devadesátých let.“... celý text
— Abé9
Zpívej pozpátku a plač
„Absolutně nechápu, jak tohle všechno mohl zažít jeden člověk. Teda lépe řečeno přežít. Je to fakt masakr.“
— Ajinka79
Zpívej pozpátku a plač
„Tahle kniha je teda fakt jízda. Podobně jako v devadesátkách, když se tu jako zjevení objevila muzika, o které tu autor vypráví. Muzikanti jsou nejspíš nádoby křehké, a tak drogám nedokázali říct ne. Je fajn, že svou jízdu Mark upřímně a bez zkrášlování popsal. K tomu použil jazyk, kterým běžně mluvil, takže ona syrovost řeči účinky četby ještě umocňuje. Vznikl tak velmi strhující příběh drogového mlýnku, který autora semlel asi i díky jeho dětství s autoritativní matkou. Je škoda, že je příběh muzikantského snu malinko uřízlý a nedozvíme se už zbytek životní cesty. Jeho skvělé písně jsem si neváhal vyhledat na Spotify a poslechnout si je.“... celý text
— Iki1
