kobejn
komentáře u knih
Nelítostný souboj 2
Meg Gardiner
Skvělé. Už se nemůžu dočkat, až to uvidím jako film a je jedno, že už vím o čem to bude a jak to dopadne. Stejně se na to těším.
Padající anděl
William Hjortsberg
Co k tomu napsat ještě, co nebylo napsáno? Pochybuju, že se k tomu dá napsat ještě něco originelního, kromě toho, že ten příběh je neuvěřitelně originelní, bohužel jsem knihu četl až teď, když už člověk dopředu věděl všechno. Ale snažim se představit jaký to asi muselo bejt pro toho, kdo to četl, když ještě netušil do čeho jde. I tak je to špičková kniha a skvělej příběh, jeden z nejlepších, co jsem četl. Hlavní rozdíl oproti filmu je, že celej děj knihy se odehrává v New Yorku, což dává smysl a je to skvělý. Stejně tak skvělý je, že to pak Parker natočil po svym a neřídil se doslova knihou. Ve výsledku jsou pak obě věci skvělé a originální po svém, takže Alles Gute!
Zpívej pozpátku a plač
Mark Lanegan
Kdyby si to někdo vymyslel, tak bych to chápal a byla by to super kniha, ale fakt, že to je ze života, je neuvěřitelný.
Dívka - Život ve stínu Romana Polanského
Samantha Geimer
Po přečtení knihy Samanthy Geimer Dívka a po zhlédnutí dokumentu Roman Polanski: Wanted and Desired si konečně můžu utvořit představu o tom, co se tehdy vlastně stalo. Ale i když to, co Polanski provedl, není ok, soudit ho nebudu. Táhne se to s ním od tý doby a myslím, že tudle skvrnu už nikdy nikdo nezahladí. Je sympatický, že Samantha není žádná hysterická feministka a že se snaží za celou tou nepříjemnou událostí zavřít dveře. To, že jí to mravokárci znemožňují, je už věc druhá. Také Polanski se od té doby snad vzpamatoval a snaží se sekat latinu. I když není Polanski zrovna vzorem morálky, svý místo v dějinách filmu mu už nikdo nesebere.
Říše slunce
J. G. Ballard (p)
Je s podivem, že z takhle drsný knihy pak dokázal Spielberg natočit tak jemný film.
Steven Spielberg – Život ve filmech
Molly Haskell
Nevýhoda monografií o lidech, kteří ještě nezemřeli je ta, že pokud to není například Martin Brest, který od filmu Gigli už nic nenatočil, ale je to někdo jako Spielberg, který v podstatě točí rok co rok nový film, je ta, že bude vždy omezená tím, že nepokryje veškerou jeho tvorbu. Takže zatímco Kniha končí Mostem špiónů, Spielberg točí vesele dál a od tý doby natočil dalších pět filmů a další budou přibejvat. Monografie by se měly psát jen o mrtvejch nebo Brestovi a podobnejch, který už nic netočí. Pochybuju, že paní Haskell, která už taky neni nejmladší, se za pár let zvedne a knihu dopíše o další Spielbergovy filmy.
Psycho
Robert Bloch
Knihu jsem přečetl až teď, to znamená x let poté, co jsem viděl film. Zarazilo mě, že v knize byl Bates popsán jako obtloustlý s brýlemi, zatímco ve filmu je to štíhlý a dost pěkný muž. Také způsob vraždy Marion ve sprše je v knize zcela jiný. Hitchcock udělal dost zásadní dvě změny, ale to je ok, na to měl právo udělat si to po svém. Naopak, je to dobrý, když se režisér nesnaží otrocky vše převést. Nesouhlasím s názorem, že film je lepší než kniha. Obojí je špičkou ve svym ranku. Narozdíl od většiny se mi líbily i obě knižní pokračování Psycha, a to díky Blochově stylu psaní, který mi absolutně sedl.
Reg Dolls: Dejchej nebo se udus
Lenka Limberk
Literární prvotina Lenky Limberk překvapí svou vyzrálostí a profesionalitou, s jakou je napsána. Určitě byste netipovali, že jde o debut. Kniha se čte jedním dechem a zanechá v čtenáři příjemný dojem toho, že alespoň v tomto případě je vše tak, jak má být. Již se nemůžu dočkat, jaká bude autorčina další kniha.
Něžný manžel
Václav Kaplický
Lískovec je obchodní cestující a zástupce firmy továrníka Hamana. Zatímco ve své práci vyniká, doma je nesnesitelný tyran a pedant, který svou ženu Gábu má jen jako služku. Občas jezdí do Prahy za svou milenkou Irenou, která ho má omotanýho kolem prstu a on se v její přítomnosti stává jen její loutkou a psíčkem. Dohodnou se, že za ním přijede do Zahrádek, kde bydlí a ubytuje se v hotelu. Její příjezd obrátí svět poklidného městečka, kde se nic neutají, naruby. Zatímco život Lískovcův se mění k horšímu, jeho přítel, malíř Čulisný se s Irenou spřátelí. Kaplický sice psal hlavně historické romány, ale jeho příběhy ze současnosti jsou také velmi čtivé a dobré, jak dokazuje i Něžný manžel.
Ještě nehřmí
Václav Kaplický
Děj knihy je zasazen těsně před začátek 1. světové války. Hrdinou je Karel Mohal, student místní střední školy. Více než učení ho zajímá poezie a láska, sám píše básně a miluje dvě dívky, Kristu Těšinovou a Martu Legátovou. Krista je Femme Fatale, Marta je Karlovou kamarádkou od dětství. Kaplický v knize s lehkostí sobě vlastní líčí rozličné typy studentů i pedagogů, každodenní koloběh se všemi nejobyčejnějšími postřehy, prostě to, jaký je život, který se za těch více jako 100 let příliš nezměnil. Pořád se mladí lidé potýkají s problémy ve škole, v životě i v lásce. V závěru je naznačena budoucí tragédie v podobě válečného konfliktu, což je situace, která je až nepříjemně aktuální znovu i dnes. Co nás čeká? Co se stalo s hrdiny této knihy? To už se nedozvíme stejně jako my nevíme, co čeká nás. A tak to bude dál a znovu, život jde slepě dál a my jsme jím smýkáni proti své vůli a proti svým plánům a nevíme, co přinese. Jako v knize, jako v životě.
Autorka neklidu - Věra Chytilová očima české filmové kritiky
Zbyněk Vlasák
Miluju Chytilovou, nesnášim kritiky. Tak by se dalo stručně shrnout, co si o tomto sborníku myslim. Zatímco filmy Chytilový získaly nesmrtelnost, kritiky jejich filmů zmizely (z 99% právem) v propadlišti dějin aneb kritika má život jepičí, zatímco její filmy nezaniknou. Jeden příklad za všechny. Film Dědictví byl klenot, jehož hodnotu v době jeho premiéry z kritiků poznal málokdo (čestná výjimka J.Blažejovský). Dnes přitom každý ví a chápe, že to je geniální film. Ti, co ho tehdy kritizovali a přirovnávali k Trhala fialky dynamitem, těm by měla být znemožněna další "kritická" činnost a měli by jít radši házet lopatou. Chápu, že každý kritik nemůže být jasnozřivý génius, ale nemusí si na něj ani hrát. Čím větší hňup, tím větší přesvědčení o své pravdě má. Kritika není exaktní věda, ale jen jistý úhel pohledu ovlivněný stovkou subjektivních faktorů, potud fajn, ale proč jsou kritici většinou tak omezení a krátkozrací? Takže slovo závěrem: filmy Chytilové ano, kritici a kritika ne.
Krvavé prachy: Osedžské masové vraždy a zrod FBI
David Grann
Nemá tu cenu mudrovat nad tím, jestli je to beletrie nebo ne, hlavní je, že má co říct. Naopak, tím, že to není klasický román, bude pro filmaře dost prostoru, aby s tím naložili po svém a dali do toho vlastní vklad. Na film se taky těším, ale kniha byla super.
Mimochodem
Woody Allen (p)
Celá ta kauza údajného sexuálního obtěžování nevlastní dcery Mii Farrow jménem Dylan, která vypukla začátkem 90. let a jako bumerang se vrátila o 25 let později, když se strhla vlna hysterie kolem MíTů, je bohužel zřejmě důvodem, proč Wůdy tudle autobiografii napsal. Protože nebýt jí, asi by se do psaní svých vzpomínek vůbec nepustil, takže paradoxně díky za to false obvinění, aspoň si můžu přečíst slova napsaná samotným wůdym, kterýho beztak znám už dobře hlavně z knihy rozhovrů se Stigem Bjorkmanem, která tu vyšla v polovině 90tek. Ale todle má tu výhodu, že to sahá až k nedávné minulosti a k dosud stále poslednímu filmu, kterým je prozatím ještě stále dva roky starý Rifkin. Jo, je to strašná ostuda, že jeden z nejlepších amerických tvůrců, je dnes považován za pedofila a sexuálního zvrhlíka, a je neuvěřitelný, že tý báchorce vymyšlený Miou může někdo přikládat vůbec nějakou váhu. Jenže, co kdyby měla náhodou pravdu a Wůdy byl fakt pervert? Takže radši budem věřit false obvinění, kdyby se náhodou pak ukázalo pravdivý, než věřit pravdě, kdyby se náhodou pak ukázala nebýt pravdou. Vždycky je lepší radši věřit lži a jít s davem než stát na straně pravdy a bejt za to pronásledovanej, historie je takovejch příkladů plná. Já samozřejmě pokládám celou tu kauzu za absurdní a věřim Wůdymu. Kdyby to byl skutečně pedofil, myslim, že by se to už dávno profláklo a rozhodně by nezůstalo jen u jednoho obvinění a bylo by jich za ta léta mnohem víc aneb když někdo udělá svinstvo jednou, už v tom pokračuje, tak se pozná skutečnej zvrhlík. Ale jinak, když se odhlídne od tohodle, pak se tam člověk, kterej s wůdym vyrůstal a zná ho, moc novinek nedoví. Wůdy stále dokola do omrzení obdivuje talent Bergmana a Tenesí Wilijemse a může se zvencnout z Tramvaje do stanice touha a strašně by si přál mít jejich talent a přitom si neuvědomuje, že jeho talent zase neměli Bergman a Wilijems a i kdyby se postavili na hlavu, nikdy by oni nedokázali natočit něco tak legračního jako je Láska a smrt nebo Annie Hall. Zkrátka je nefér, že jejich talent staví výš než svůj, protože drama nebo tragédie nestojí výš než komedie, jsou to jen rub a líc jedné mince, sakra, zrovna on by to měl vědět, protože to dělá celej život, že míchá komedii s tragédií, ale stejně bude furt velebit "vážno" a shazovat "nevážno". Chtěl bych mu říct, Wůdy, buď vděčnej za to co máš, co by za to takovej Bergman nebo Wilijems dali, kdyby dokázali natočit vtipnou komedii, která pobaví, jenže oni to nedokázali a tak museli točit vážný filmy a psát dramata, z kterejch jseš ty tak hotovej. Jenže tady nejde o možnost volby, každej je odsouzenej k tomu, k čemu má vlohy. Ty máš talent pro komedii, oni měli talent pro tragédii, ale nic z toho není nadřazený tomu druhýmu, je to jedno a to samý. Tak jo Wůdy, měj se fajn a pozdravuj Sůnji. A když bůh dá, tak snad se zase vítr obrátí, a možná se ti dostane spravedlnosti ještě na tomto světě, když ne, tak až na tom jiném. Tak či tak, bylo mi ctí a i kdybys už nic nenatočil, natočil si toho i tak dost. A i když, jak tvrdíš, si nikdy nenatočil "velký" film, tak věz, že si natočil víc než dost "malých" filmů, které mám mnohem raději než ty takzvané velké.
Tenkrát v Hollywoodu
Quentin Tarantino
Jo, dobře napsáno, čte se to lehce, ale stejně jsem zklamán. Není to totiž klasický román, nemá to žádný děj, je to jen popis několika scén s přehřšlem informací. Tarantino je prachobyčejnej kinomaniak, kterej viděl mraky filmů a všechno zná. Psát sice umí, ale neumí napsat příběh, který má nějaký vývoj. Je to jen zasvěcenej a detailní popis věcí, který zná. Kdyby to psal skutečný spisovatel, bylo by tam možná míň informací, ale mohlo to mít děj a mohlo to působit jako skutečný román. Tarantino je ale filmař a ne spisovatel, měl by točit filmy a né psát knihy.
Dallas 63
Stephen King
Z knihy plyne jasné ponaučení: necestujte v čase, protože nemá cenu chtít měnit minulost, co se stalo, stalo se. Smysl má jen žít v přítomnosti. Každopádně cestování časem je neobyčejně lákává myšlenka, ale zaplaťpámbu, že to nejde. King to napsal skvěle.
Hvězda na východě
Václav Kaplický
Hvězda na východě. I když ten název by mohl naznačovat, že půjde o nějakou propagaci Ruska, není tomu tak. Jde o vylíčení osudů bývalého legionáře, který se vrací z války domů. Kaplický se svým typickým nepatetickým pohledem líčí každodenní život jeho i jeho okolí. A více než kde jinde se tu dostane i na vztah mezi jím a ženou, která se přes peripetie nakonec stane jeho milou, i když to tak celou dobu nevypadá. Jak je u autora zvykem, napsané to je perfektně a není tomu co vytknout. Prostě, další skvělý Kaplického román.
Král světa: vzestup a pád Muhammada Aliho
David Remnick
Zbytečně popisné a moc do šířky, než se pustí do Aliho píše o Pattersonovi a Listonovi, kdyby se soustředil jen na Aliho a pominul vše nepodstatné, mohlo to být lepší. Jinak Ali byl dost zvláštní postava, na jedný straně odmítal jít válčit do Vietnamu což je fajn, na druhý straně se stal nástrojem magora Elijaha Muhammada a jeho fanatický sekty. Byl mladej a blbej, po nějaký době dostal rozum a z jejich řad vystoupil. Remnick tam zbytečně podrobně popisuje každej prd, první dva zápasy s Listonem a první zápas s Pattersonem a pak to veme letem světem a přeskočí vše ostatní. Není to tak pravej životopis, ale je to jen o jedný, docela krátký etapě jeho života. Víc se o Alim dozvím z filmů a dokumentů. Ale že sem to přečet nelituju, pořád je tam dost zajímavých informací.
Václav Kaplický
Jaromíra Nejedlá
Špičková monografie, jen škoda, že nebyla napsaná o pár let později, po Kaplickýho smrti, mohlo to být komplet. Ale i tak, vše podstatný tam je obsažený.
Kainovo znamení
Václav Kaplický
(SPOILER) Nic už stejně nevyzradim, protože to už udělala tisha8409, která porušila hlavní pravidlo a sice, že nevyzradím konec! Dobrá, takže když už to tu padlo, tak ano, tadle kniha nemá dobrý konec, protože na konci všichni umřou. Kaplický se s tim moc nesral, žádný sentiment, žádný patos, žádnej happyend, jen brutálně syrová pravda. Takhle píše jen největší mistr svého oboru a to Kaplický je. Kniha se čte jednim dechem. A že je hlavní hrdina socan? Nejde tu o žádnou komoušskou propagandu, ale jen o to, že hrdinou je ten nejnuznější týpek, naštěstí dnes už takový chudáci nejsou, dneska už se máme všichni dobře ve srovnání s tím, jak to bylo v době, do který je to zasazený. Dneska se máme mnohem líp a každýmu je ukradený, co seš zač. A zaplaťpánbu za to, žít v době o níž se píše, tak si to hodim taky.