Ludmila Uličná

česká, 1920 - 1997

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 8 knih
Sahara, má láska
Sahara, má láska
Nejezděte do Afriky 19. ledna!
Nejezděte do Afriky 19. ledna!
Za vábničkou severu
Za vábničkou severu
Kostkované léto
Kostkované léto

Nové komentáře u autorových knih

Na shledanou Afriko Na shledanou Afriko

„Použitelná z knihy je snad jen obrazová část. Zbytek je o vychvalování komunistické diktatury. Tento cestopis mne příliš nezaujal a jeho vypovídací hodnota je podle mého příliš ovlivněna dobou, ve které vznikl.“... celý text
— HanKasp

Na obzoru Island Na obzoru Island

„Nepochybně i tato kniha přispěla u nás k rostoucímu zájmu o severské státy, zejména o vzdálený, tajemný a v té době vlastně nedosažitelný Island. Přiblížila začátkem 80. let českým čtenářům cestu přes státy, do nichž se jen tak nikdo z nich tehdy podívat nemohl. Autorka s manželem však tu možnost kupodivu měli, i když i jejich cesta byla provázena typickými trapnostmi tehdejších výjezdů z ČSSR: jízda ubohým auťákem, naprosto nevhodným do náročného terénu, kostelecké párky vařené v horké vodě islandských gejzírů, nedostatek valut, strach z celníků, proklamované mírové poselství cestovatelů ze socialistického Československa, kteří se sami cítí jako protipól nevkusných a omezených amerických turistů .... jednoduše: typický socialistický cestopis. Autorka své zážitky podává přespříliš emotivně, poeticky a vzletně, díky čemuž jsou věcné poznatky, informace a postřehy často překryty spoustou slovního balastu. Přesto však tento cestopis považuji za velmi zajímavý z hlediska popisu tehdejší islandské reality, tak vzdálené dnešnímu stavu - to ještě na Islandu nebyla jediná asfaltová silnice; "vesele" a krutě probíhal hromadný lov velryb a jejich krvavá jatka přímo na břehu; američní snobové byli jediní turisté, co na posvátných místech Islandu povykovali, .... atd. Většina těch informací dnes již neplatí, ale jeden postřeh L. Uličné na konto obyvatel Reykjavíku je myslím stále aktuální: "... tady žije vzácný druh lidí, který nefňuká a necítí se ukřivděn osudem." (s. 85) Kniha mi zas o kousek více pomohla porozumět knižním příběhům mých oblíbených současných islandských autorů.“... celý text
— Koka

Na obzoru Island Na obzoru Island

„Perfektní cestopis, paní Uličná cestopisy prostě umí.“
— cziss

Nejezděte do Afriky 19. ledna! Nejezděte do Afriky 19. ledna!

„Kraťoučká knížka, díky níž člověk dokáže jen přičichnout k africké atmosféře, nicméně rozsah díla úplně neumožňuje dovědět se více. Co je ale patrné, je láska autorky k této zemi, kde sice převládá tradiční africký život, mnohdy je ale již lehce ovlivněn moderními vymoženostmi. Celkově bych knížku hodnotila jako "letem světem Afrikou".“... celý text
— Zorka

Úplně malá karavana Úplně malá karavana

„Příjemná oddechová knížka. V době vydání pro naše čtenáře opravdová exotika, dnes tomu tak již není, s tím, jak můžeme cestovat prakticky kamkoli... I když je pravda, že destinace, kam se vydala autorka knihy se svým mužem, dnes nepatří zrovna k nejbezpečnějším a zdá se, že oblasti pro turisty nevhodné se budou spíše rozšiřovat. I když v knize jsou popsány ozbrojené střety v Libanonu, byla to výjimka. Naopak v Íráku, Sýrii a Turecku se naši cestovatelé setkávali s pohostinností a ochotou pomoci za každé situace. Hlavním nebezpečím pak bylo uvíznutí v liduprázdné poušti bez zásob vody a benzínu. I v knihách jiných autorů o zemích Blízkého Východu se období zhruba od 30. let 20. století až do let 70.-80. uvádí jako doba odklonu od nejpřísnějších tradic islámu a celkové sekularizace společnosti, větších práv pro ženy, univerzitní svobody, atd. Jenže tato doba je nejspíš pryč, alespoň na tak dlouho, než si lidé v dotčené části světa uvědomí, že se pomalu ale jistě vrací do středověku. Alespoň v tom, co je dovoleno si myslet, jaké náboženství je možno vyznávat a kdo má mít v rodině hlavní slovo... rychlých aut, letadel, internetu a dalších výdobytků se ovšem zastánci dávných tradic jen tak nevzdají... Můžeme jen dooufat, že to dobré v lidech přetrvá, ať se děje co se děje, a že to jednoho dne zvítězí. Nemůžeme-li udělat nic jiného, alespoň si čtěme a snažme se pochopit... znát reálná nebezpečí, ale nezveličovat je, uvědomit si kulturní odlišnosti, ale i to, že ve svém nitru jsou si všichni lidé svými tužbami nesmírně podobní...“... celý text
— BabaJaga11

Přejít na knížky autora