1. Domů
2. Autoři
3. Kóbó Abe
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 4
• Bazar 9
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze 1

Populární knihy

Nové komentáře u knih Kóbó Abe

Písečná žena

„Je důležité místo čtení. Pokus přečíst si ji přímo v Japonsku letos v červenci ztroskotal - měla zcela odlišné tempo od dní strávených v Japonsku... Takže druhý pokus - písečné pláže v Itálii... A zase vedle... Toho písku bylo až příliš... Navíc šílené obrazy padání do pasti mravkoleva (fascinovaně sbírané během dětských táborů na Šumavě) jsou až fyzicky nepříjemné. Závratné. A pak se to, jako ostatně Kóbe vždy, někam jaksi vytratí... Prý otevřeny konec. Ok... Měl rád Kafku, víme, skoro jako každý Japonec. Ale Kafka funguje prostě jinak... I když ano, jedna úvodní pasáž o nesmyslnosti entomologické vášně tu je...“... celý text
— Předčítačka

---

Tvář toho druhého

„EDIT: zrovna tenhle titul je modelovou ukázkou, proč raději s komentářem aspoň den vyčkat – i přes chabý dojem při četbě se kniha zakousla a hned „nevyšuměla“...proto vyšší hodnocení, než by z následující řádek mělo vyplývat. Unyle leklá zpověď, jež se vedle mě vlažně vlekla na paralelní koleji; každý v jiném voze, odděleni skly a míháním sloupů vysokého vedení. Přitom mám přemýšlivé knihy rád; akci ani kdovíjaký děj nevyžaduji. Tvář toho druhého měla potenciál rozehrát silné, civilně hlubinné, psychologické drama na motivy Jackylla a Hydea/Obrazu Doriana Graye. A ono se „tak nějak“ i děje; v prvním plánu je tu Tvář coby obousměrné zrcadlo, jenž zrcadlí ven duši vlastní (zároveň jí ale i formuje; hezká/ošklivá tvář se zkrátka na psychice podepíše) jako v sobě umožňuje i zrcadlit duše druhých, ergo bez tváře jsme zamčeni uvnitř a ostatní venku, chybí styčná plocha. Pak je tu Maska kryjící fyzické zohyzdění; ale nenosí masky, kryjící různá „zohyzdění“ vnitřní, všichni (a není nakonec celá společnost jednou velkou, morálně cenzurní maskou?) aby unikli před sebou samými a ve výsledku se tak stali rozplizle dietním nikým (jakási sugar free-dom:)? Může se vůbec člověk doopravdy změnit? Nebo jen dál potlačovat kým skutečně je a měnit právě jen tu masku? A naopak; neumožňuje dobrovolně a vědomě nasazená maska (ve smyslu anonymity a beztrestnosti) vyjevit své pravé já? Není snad toto nejčistším aktem svobody? (resp. tím nejčistším by pak asi bylo následné upřímné sloučení obého, tj. superega a id) A konečně, není celý problém masky převážně problémem povrchní sebezahleděnosti, obav být druhými, i sebou samým, viděn v „nepřijatelném“ světle, místo toho abych nezatíženě a opravdově obracel pozornost jak k sobě, tak k druhým a upřímně se je snažil poznat? Tohle vše tu „tak nějak“ je...poslepované kostrbatými oslími můstky upoceného, hraničně nesrozumitelného rozjímání. Až jsem si kolikrát říkal, jestli se Abé při psaní knihy nesetkal s pojmy jako „psychologie“, či „introspekce“ poprvé; způsob jakým je většina úvah nastíněna fakt bolí, působí těžkopádně. SPOILER Závěr měl asi vyrazit dech, ale upřímně řečeno jsem v příslušném okamžiku hnedle pojal podezření, zda jeho žena nedělá to, co nakonec skutečně dělala; vždyť jak by jí (kdyby už nic jiného, tak přinejmenším v posteli) mohl reálně oklamat? Smutné je, že pod samotným obsahem zápisků (jenž tvoří celou knihu a jenž očima jeho choti čteme) úplně na dně, leží zastřená touha po ne-abstrakci, individuální blízkosti...což oběma aktérům uniklo. Ano, i manželce; vždyť proč manžel nakonec svou masku ze všech možností použil právě a jen coby prostředku, byť značně pokřiveného, návratu k ní? A ano, tenhle motiv je zastřen hustým chroštím intelektuálních her, ukřivděného sebezpytu, nejistoty a krutosti, nicméně pod ním je. KONEC SPOILERU Co pak nejspíš uniklo i samotnému autorovi je skutečnost, že lze celou knihu číst i jako podvědomou frustraci z nastupující krize středního věku; jelikož mě ta možnost napadala celkem záhy (hmm...) tak to ději propůjčilo nechtěně komický nádech. Za celkově sterilní dojem (byť mám pocit, že na pódiu či plátně by tenhle „scénář“ mohl působit živěji; ostatně Abé je půl napůl spisovatel/dramatik...schválně zkusím mrknout na filmek) jímž na mě Druhá tvář při četbě působila, mám chuť jít na dvě hvězdy...když ale zpětně koukám na výčet všech témat, jež i přes značnou neohrabanost otevřela, tak jí jistou hloubku upřít nelze...k dobru přičítám i dobu a rigidní svázanost japonské kultury v nichž vznikla a v nichž byl takový výkřik nepochybně známkou panku. Nad autorem hůl nelámu a šanci mu ještě dám; Písečná žena má natolik fantasmagorický námět, že snad ani zle dopadnout nemůže! PS: Pro maximálně autentický „zážitek“ doporučuji vyhledat si obrázky keloidů:/“... celý text
— józi.odkudkam

---

Písečná žena

„Před knihou jsem viděla film, který je dost dobrý, přišel mi i lepší než kniha, zřejmě kvůli tomu, že dost osekali všechny negativní vlastnosti protagonisty. Hlavní postava je naprosto nesnesitelná z mnoha důvodů. Třeba už jen tím rozporem, jak je schopen použít jakékoliv prostředky k tomu, aby se mohl vrátit ke svému starému životu, který je očividně osamělý a prázdný. Nakonec ale starý život opustí a to kvůli vlastní ješitnosti a náznaku úspěchu, jenž se mu zřejmě nedostával. Nejvíc nechutné ale bylo, jakým způsobem se choval k "ženě" (pokud si pamatuji, v románu ani neuvedli její jméno). Díval se na ni spíš jako na zvíře nebo jakýsi přírodní úkaz než na lidskou bytost. Ani jednou se nezajímal o něco jiného než o sebe, a ještě se k ní choval hrubě a násilně. Žena jako by v románu existovala jen k tomu, aby si na ní vybíjel svoje frustrace podmaňoval si ji, používal ji k uspokojování svých potřeb nebo ke svému plánu na útěk a aby se o něj starala. Andrew Tate by se od hlavního hrdiny mohl učit. Ve své době se asi jednalo a výjimečné dílo, nicméně mi už přijde zastaralé a překonané.“... celý text
— Amalberga

---

---

Písečná žena

„Hmm, to bylo divný. Pokud to má nějakou hlubší myšlenku, tak jsem ji nepostřehl. Naštěstí se to ale nečetlo špatně, takže jsem knihu dokázal dočíst do konce, který byl vlastně znám již od začátku a k němuž to i směřovalo.“... celý text
— Maraiser

---

Písečná žena

„Když už jsem si myslel, že mě kniha nemůže překvapit, tak přišla bizarní nabídka stařešiny na vysvobození z jámy. Byla to tedy zvláštní vesnice, to vám povím. Autor musel mít opravdu detailně nastudované vlastnosti písku a vše kolem něj, protože ten se prolíná prakticky celou knihou. Kniha je součástí v minulosti vydané sbírky Lidových novin, jinak bych na ni asi nenarazil. Zajímavý příběh, nepříliš dlouhý, který stojí za přečtení.“... celý text
— zdenek3042