Jennifer Rosner

Nová kniha

Kam patříte, když vám ukradnou minulost? To je otázka, kterou řeší čtyři protagonisté – Roger, Ana, Oskar a Renata. Kniha vychází ze skutečných příběhů židovský... detail knihy

Související novinky

Mráz, Murtagh a další knižní novinky (17. týden)
Vítáme vás u dalšího dubnového článku s připravovaných knižními novinkami. Tentokrát se podíváme, jaké knihy vyjdou v ob... celý text

Populární knihy

Žlutý ptáček zpívá

Cesta za domovem

Nové komentáře u knih Jennifer Rosner

Žlutý ptáček zpívá

„Žlutý ptáček zpívá je hluboce lidské a silné svědectví o tom, jak krutá a nelítostná dokáže být doba — a přesto v ní může přežít láska, naděje a odvaha. Příběh odhaluje nejen bolest těch, kteří byli pronásledováni, ale i statečnost těch, kteří jim v tichosti a s obrovským rizikem pomáhali. Je to připomínka toho, že hrdinství často žije v tichu, bez svědků a bez jistoty záchrany. Středobodem knihy je výjimečné pouto mezi matkou a dcerou — jejich spojení, které překonává strach i nepředstavitelnou bolest. Nejdojemnější jsou chvíle, kdy se obě skrývají v seníku a snaží se přežít. Každé gesto, každá myšlenka matky směřuje k jedinému cíli: ochránit své dítě, i kdyby to znamenalo obětovat samu sebe. A právě v těchto chvílích nejvíc vyniká vnitřní tragédie matky. Její největší bolest není jen strach o život, ale to, že musí svou dceru nutit k mlčení. Nemůže jí dopřát to, co je dítěti nejpřirozenější — poznávat svět, ptát se, smát se, zpívat. Musí ji učit být neviditelnou, potlačit zvědavost, potlačit hlas — a tím i kus jejího dětství. Zatímco jiné děti objevují svět s radostí, její dcera se učí přežít v tichu. Matka v sobě dusí každé přání zazpívat ukolébavku, pohladit ji nahlas, nechat ji vyběhnout ven. Všechno to zůstává uvnitř — skryté, sevřené — protože jediná chyba by mohla být osudová. A přesto to dělá. Každý den znovu volí lásku, obětavost a naději. Kniha je zároveň něžná i drásající. Je o lásce, odvaze a naději, ale i o zoufalství, hladu, samotě a lidské krutosti. Jako čtenář prožíváte příběh spolu s hrdinkami — vnímáte ticho, čekání, nejistotu. A přesto v každé stránce dýchá jiskřička víry. Víry, že i v těch nejtemnějších dnech může zaznít zpěv – byť jen v představách dítěte, v pohádce, nebo v tichém přání přežít. A právě tato naděje zůstává v srdci i dlouho po dočtení posledního řádku. Ig: pribehy_stranek“... celý text
— Srovny

Cesta za domovem

„Autorka ve své knize otevírá silný a emotivní pohled na osudy čtyř dětí, jejichž životy válka nenávratně změnila. Byly vytrženy ze svých domovů, zpřetrhána byla jejich rodinná pouta a každé z nich bylo nasměrováno na jinou cestu. Na začátku jsem měl trochu problém zorientovat se ve všech jménech, ale jakmile jsem se začetl do prvních kapitol a poznal jednotlivé postavy i ty vedlejší, všechno začalo zapadat na své místo. Kniha se čte rychle, děj má spád a s každou další stránkou jsem nechtěl knihu odkládat. Autorka vytvořila postavy s různými osudy, ale všechny je spojovalo jedno – bolestné odloučení od rodiny. Nejvíc mě zasáhlo, jak silně byly vykresleny postavy Rogera a Oskara. Jejich příběhy byly citlivé, dojemné, plné dětské fantazie, která nemá hranice. Oba nedokáží pochopit některé věci a sledují svět očima dítěte, s jeho naivním pohledem. Právě to jim dodávalo jedinečný nádech – hádanky, otázky a způsob, jakým děti vnímají svět, byl neskutečně autentický. Tyto kapitoly jsem si opravdu užíval. Přestože všechny děti sdílely podobný osud, jejich příběhy byly naprosto odlišné. S Rogerem jsme podnikli dobrodružné putování, zatímco Oskar přinesl silný příběh o přátelství se Szymonem. Ana se stala symbolem pomoci a soucitu – nezištně podávala pomocnou ruku těm, kteří to potřebovali. Nejvíce tajemství se však vznášelo kolem Renaty. Její dějová linka byla sice zajímavá a neobvyklá, ale do celého příběhu mi příliš nezapadla. Upřímně jsem si nebyl jistý, co tím autorka chtěla čtenáři sdělit. Za nejrozporuplnější postavu považuji Anu. Na jednu stranu jsem chápal, že jako jedna z mála zažila válku i dobu po ní, ale právě v tom spočíval její vnitřní boj. Měla problém zapustit kořeny v nové zemi, protože ji stále táhla minulost. Tento rozpor mezi dvěma světy byl u ní velmi silný. Zaslouženou pozornost si zaslouží i postava Evy. Byla přesvědčena, že dělá správnou věc, ale s postupem času si začala uvědomovat, že všechno není tak černobílé. Mrzí mě, že její postava nedostala více prostoru, protože její vývoj byl opravdu zajímavý. Kniha klade čtenáři zásadní otázky, které zůstávají v hlavě ještě dlouho po dočtení. Co vlastně znamená domov? Kudy vede cesta k němu? A kde ho člověk opravdu najde? Velmi silně působí i téma kulturní identity – dětí, které byly vytrženy ze světa, ve kterém vyrůstaly, a musely si najít nové místo v jiném. Nejvýrazněji je to vidět právě na Aně, která zažila obě kultury, a je v ní vidět rozpor mezi nimi – zvyky a tradice, které nelze jen tak zapomenout nebo změnit. Na tyto otázky neexistuje jednoduchá odpověď. Každá možnost má svá „ale“. Jedno je ale jisté – největší břemeno si nesou právě děti. A to nejen v dětství, ale i v dospělosti. Oceňuji, že autorka nezapomněla na postavu Shiry, která sehrála důležitou roli už v její první knize. Její příběh je zde krásně doplněn a uzavřen. Autorka se také nebojí ukázat dobu po válce, kdy lidé stále žili ve strachu, předsudcích a nejistotě. Závěr knihy působí jako tiché přání – najít svůj domov, místo, kde může člověk být šťastný. Se svou rodinou. Ve svém světě. Ig: pribehy_stranek“... celý text
— Srovny

Žlutý ptáček zpívá

„Příběh který ve mě ještě dlouho zůstane ... Knihu doporučuji ve všech směrech ... Po dlouhé době milé i když smutné čtení ...“
— knihomol1985

Žlutý ptáček zpívá

„Další dojemná kniha o hrůzách holocaustu. Není co moc dodat, kniha mě velmi dojala. Se svou matkou mám také velmi hluboký vztah, protože jsem měla vždy jen ji a tak mě toto téma opravdu dostalo. Příběh, krásný a smutný, vyvolává velkou dávku sympatie k hlavní dvojici hrdinek. Vyprávění o krásné zahradě v době té největší temnoty bylo opravdu dojemné a holčička nadaná hudbou? Úplně mi to připomnělo film Pianista. Velmi dojemné, velmi hluboké, ale především také laskyplné.“... celý text
— Alena.Listakova

Cesta za domovem

„Kniha má zajímavý děj 4 linek - kniha se četla celkem dobře. Žlutý ptáček který čtu od spisovatelky nyní, je lepší ...“
— knihomol1985

Přejít na knížky autora