Jennifer Clement

Nové komentáře u autorových knih

„Neuveritelny pribeh, u nejz ale ani na chvili nepochybuji o jeho bazalni pravdivosti. Ctive napsano, bylo pro me tezke knihu odlozit. Dokonce me ani moc nerusila absence uvozovek pri prime reci. Knihu bych doporucila vsem, kteri maji pocit, ze se nam zije spatne. Jasne, "nas svet" ma sve mouchy. Ale tohle je uplne jiny level. Clovek o tom sice obcas cte v novinach nebo neco zaslechne z medii, ale skrze tenhle pribeh se realita zhmotnuje a cloveku to dochazi jinak, hloubeji, šířeji, skrz prozitek.“... celý text
— jasminecka

Ukradené modlitby

„V "doslovu" se autorka vyjadřuje k důvodu, proč Ukradené modlitby sepsala. Bohužel jen stěží dokážu ocenit její snahu, kdy se bavila s ženami, které to, co popisuje v knížce, opravdu zažily. Ať je téma jakkoli hrozivé, autorce v knížce nevěřím ani jednu větu. Chybí tomu jiskra, která by se čtenáři dostala pod kůži. Nejlepší částí knihy jsou poslední tři kapitoly.“... celý text
— pige

Ukradené modlitby

„Chvílemi až mrazivý příběh o tom, co si malé holčičky a dívky musí v Mexiku zažívat.“
— ClaireW

Modlitby za unesené

„Knížka, kterou si budu navždy pamatovat. Příběh, který se zaryje do paměti a nepustí.“
— Marůš13

Ukradené modlitby

„Z dobročinného bazaru, přečteno přednostně kvůli Čtenářské výzvě – kniha s pruhovanou obálkou. A jaké pruhy – barevné a seřazené jako paprsky slunce! :-) Uvnitř kniha bohužel tolik barevná není. Podává děsivé svědectví o životě mexických žen a dívek. Příběh je vyprávěn z pohledu mladého děvčete, které to, co se děje, bere jako něco normálního. Únosy dívek, nucení k prostituci, odchody mužů za prací do USA, odkud se většina z nich již nevrátí. Školní docházka, kdy ve škole v džungli každý rok vyučuje jiný dobrovolník, některý se snaží, jinému je jedno, co se děti naučí. Chýše s hliněnou podlahou a načerno připojenou elektřinou, ale s televizí s plochou obrazovkou. Neskutečné vedro a spousty všudypřítomného hmyzu. Mobilní telefon v každé rodině, signál ale jen na jednom malém místě na kopci, a to ještě špatný. Ne, v této části světa bych se nechtěla octnout, už proto, že bych se v tom vedru rychle uškvařila. Toho, jak společnost v Mexiku, alespoň v některých oblastech, funguje, je mi moc líto. Není to chudá země. Žije v ní množství boháčů, kteří si mohou dovolit vše... A pak chudí lidé bez perspektivy. Horší než materiální chudoba je však absence jakéhokoli bezpečí a vyhlídek do budoucna. Ladydi, hlavní hrdinka příběhu, má odmalička drsný život, a tak když se jí zdánlivě otevřou dveře do ráje, nepozná, že jde jen o zkratku do hlubších pater pekla. Příběh má otevřený konec, ale cítíme v něm naději. Jednu hvězdičku ubírám za pasáže, které byly vyprávěny několikrát, což by až tolik nevadilo (hrdinka se může ke stejné úvaze nebo vzpomínce vracet), pokud by text nebyl stejný jako přes kopírák. Také musím říct, že mi jednotlivé postavy nebyly příliš sympatické, hlavně matka Ladydi mě iritovala svojí hrubostí, hlavní hrdinka zase svojí naivitou, ale na druhé straně to působí dost přesvědčivě. Za jedny z nejzajímavějších považuji pasáže z vězení, kde se teprve ukazuje síla lidských charakterů...“... celý text
— BabaJaga11

Přejít na knížky autora